Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Klasika. Tamás Kátai a hostující muzikanti mají v rámci Thy Catafalque venku nové album a my mu dáváme patřičný prostor. A bude nám spolu zase dobře. Ano, tento pán se u nás těší jisté přízni, byť ne všichni z redakce jsou jí nakloněni, takže nepřipískáváme, ani nepouštíme ostré skluzy, prostě bereme jak to je a jak se věci mají. A geometrie? Vždyť s ní byla ve škole zábava, tak proč ji nemít zas na chvilku rád...?

Symbolika přesahu chápání metalové muziky nezačala ani nekončila albem Meta, ta je v případě Thy Catafalque věčná. Dnes s geometrickou přesností připomínající letokruhy kmenu stromu. I tak lze vnímat obal novinky a stejně tak lze vnímat hudbu Thy Catafalque jako takovou. Přesně nalajnovanou, ale ne direktivně určenou nebo emocionálně chladnou. Kdepak. To spíš jako vzácný propletenec protikladů, jako systémově volnou, hierarchicky svobodnou plochu k vyjádření, které je naprosto srozumitelné. Tamás Kátai a jeho metalové hromobití má svůj léty prověřený styl, který se nemění. Venku je osmá řadovka, osmé tradiční setkání s netradičně orientovanou fúzí pramenící v metalových kolbištích.

Geometria není ze všeho nejvíc albem, které dělá Thy Catafalque Thy Catafalque, i když tak jej lze velmi snadno a také správně vnímat. Je to především album, které zastřešuje Tamásovy skladatelské dovednosti a ukázkově předvádí, jak lze propojit prvky jeho sólové tvorby a jiných projektů právě s Thy Catafalque. Vše do sebe přirozeně zapadá, protože propočty jsou přesné a výsledek téměř dokonalý. Geometria je živý organismus, jehož charakterem je přesný řád s nadhledem volnomyšlenkáře. Je to deska, která umí vyjádřit prakticky vše, čeho byl a do této chvíle je Tamás schopen. A že umí být přesvědčivý, to víme.

I když má své přesné rozměry, je Geometria albem, které doslova roste před očima. Poté, co člověk přijme informaci, že album zní jak předpokládal, žádná revoluce ani úprk z pečlivě budovaného home office písečku se nekoná, se rozhlíží co bude dál. Nejprve trochu nejistě, jako by pozbyl odvahy a vlastně nic moc neočekával, aby se nakonec rozkoukal a pohlédl do očí široké škále výzev a šikovných řešení, kterou před ním Geometria rozprostře. Ne, nenaparuje se, jen pulsuje, mění se jako chameleon, ale přitom pořád víte s kým máte tu čest. Je strašně hravá, neposedná a rozverná.

Stejně tak najazzlá, folklórní, zlověstně metalová, komorní i honosná. Jak se to zrovna hodí a jak je to potřeba. Kdo pochopí, je vtažen do děje a stojí přímo uprostřed. Je uvnitř toho všeho a nemá čas na odpočinek, neboť Thy Catafalque jsou pořád v pohybu a je třeba mít oči na stopkách. Možná není úplně fér vypíchnout dvě, tři skladby jako vzorek. Působí to divně, zmateně, třeba i rušivě... Je škoda si ukázat jen zlomek toho, co by mělo zůstat u sebe. Měl jsem s tím docela problém, ale nakonec jsem se rozhodl pro skladbu Sarember, protože je v ní dost z toho, o čem si tady povídáme. Kdo slyší Hajo, jako by se viděl v nočním metru spolu s Neolunar, kdo rád jazzík, ten by se v typické Thy Catafalque atmosféře neměl ztratit při poslechu úvodní Hajnali Csillag. Kdo rád ostré hrany a lebky kolem cesty, takový by se svou džískou velikosti S neměl minout druhou v pořadí Szamojed Fresko a kdo rád doom metal, je tu i tryzna na závěr. Jmenuje se Enek A Buzamezokrol. Jeden by si až vzpomněl na staré dobré Tiamat někdy v období přerodu z Clouds na Wildhoney, samozřejmě s typickým rukopisem maďarského cestovatele minulostí, současností a svým světem především. 

Ale jsou to jen názvy, písničky, které stejně musíte zasadit do celku a nechat jim jejich přirozené prostředí. Chce to mít opravdu celé album pohromadě a nechat mu dost času na to, aby vyjevilo, jak dalece a do jaké hloubky tentokrát svůj tradičně netradiční přesah nechá kulminovat. Jak lze snadno vypozorovat, já jsem velmi spokojený a zdá se, že jsem také velmi blízko nahrávce, kterou budu mít na letošní zvukové zahrádce zasazenou na hodně viditelném místě. Samozřejmě v jasně ohraničeném území a s pečlivě upravenou cestičkou. A že je vrahem zahradník sem nyní nepleťme, jsme přece na hodině geometrie...

Malé pocitové srovnání na závěr. Vždy jsem si stál za tím, že impozantní metalovou avantgardu Róka hasa rádió nelze v rámci diskografie Thy Catafalque ničím překonat. Pokud se tak stále neděje, je minimálně zřejmé, kdo je schopný tento opus věrně doprovodit. Pro mne je Geometria speciálním albem. Tím, které to jednou může dotáhnout až na status alba kultovního. A takových má člověk po ruce vždycky jen pár kousků a dobře si je střeží.