Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Že není všechno zlato, co se třpytí, o tom jsem se v poslední době přesvědčil při boji s druhým albem kanadských Traveler. Říkám boji, ale ne ve smyslu klasického střetu uměleckého díla tváří v tvář neomalené kritice. Naopak, vtíral jsem se do přízně a opravdu se snažil najít společnou řeč. Byl to takový kostrbatý boj pod peřinou, kdy to oba chtějí, ale neví jak na to.

Debut Traveler zahřál srdéčko znamenitou řemeslnou prací. Spojení archivních receptur z hard&heavy ranku se zápalem a odpichem mladých honičů se ve vzácném souladu zhmotnilo v nahrávce, která je pro mě pořád příjemným zjevením, možná podobně nečekaným jako briskní vydání desky číslo dvě. Termination Shock je na světě po nějakých 14 měsících od debutu, což dává vzpomenout na dávné zvyklosti bouřlivých let rock’n’rollu, ale zároveň vyvolává otázky a rozehrává stínohru pochybností, zda místo kování žhavého železa nedošlo na šití horkou jehlou.

Základní atributy, které Traveler představili na své prvotině jsou součástí výrazu kapely i nadále. Staromilský ale zároveň čerstvým krevním plazmatem omlazený heavy metal, tu a tam vážně vyhrožující škodlivým kosmickým zářením, jindy stabilizovaný jako tempomat mezihvězdného korábu a někdy naplno ponořený do epického vyprávění o strastech dávnověku. Navzdory podrážděné fasádě galaktického monstra, které by se neztratilo ani na přebalu nahrávky extrémnějšího charakteru, nezní album Termination Shock nijak drtivě a zůstává zabydleno v osvědčeném rajonu naspeedovaného heavy metalu. Podobně jako u debutu nesměle zvedám hnátu, abych i zde vyjádřil podporu všemu nečistému a hrubému, co nahrávce místy dodává švih a razanci. Rád slyším tu vesmírnou obludu nasranou, tak je to. Letos je její supění, které je ztělesněno v uhlazenějším zvuku kytar poměrně loajální vůči citlivějším posluchačům, naopak vokál Jean-Pierra Abbouda se více uchyluje ke krajním mezím, ať už utahováním výšek nebo řízným zaháněním chmur do kouta. Je paradoxní, že jsem nakonec došel k závěru, že by to mělo být spíš obráceně. Mám dojem, že hrubší polohy Jean-Pierrovi moc nesluší, kdežto kytarám by více zvukové neurvalosti neuškodilo.

Nerad mhouřím oči jen proto, abych udržel skóre oblíbené kapely neposkrvněné. Když něco nefunguje, mělo by se to hlásit. Album Termination Shock na první poslech šlape jako hodinky, ale místo aby skladby postupně rostly a svými kořeny prorážely mozkovou kůru příjemce, neděje se skoro nic. Jakobych polykal hrsti syntetických vitamínů a čekal, že budu srát farmářskou zeleninu. Ať poslouchám, jak poslouchám, pecky typu Street Machine nebo Speed Queen tentokrát nejsou k mání, i když typologicky se analogie najdou. Album sestává z materiálu, který by se na debutu nejspíš ztratil někde v davu. Ve skladbách se podivně mísí zajímavé momenty s tuctovými, signál sílí a hned slábne a čert aby se v tom vyznal.

Přestože stále pokorně připouštím možnost, že jsem to celé vůbec nepochopil, neopouští mě myšlenka, že Traveler vydání druhého alba přece jen trochu uspěchali. Termination Shock na jedné straně demonstruje instrumentální sílu, zdatnost, též záblesky výborných nápadů a nadějně nastavený kurs mladé kapely, která stojí na vlastních nohou, na druhé straně však ukazuje trhliny v tom nejpodstatnějším. Obvykle mám tendenci nová alba oblíbenců vyhlížet, v případě Traveler si ale na něco dalšího úplně v klídku počkám. Však nehoří.