Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Triptykon - Melana Chasmata

TriptykonMelana Chasmata

Victimer12.6.2014
Zdroj: flac / mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330
VERDIKT: Temné až běda zůstává na povrchu, pod kůži nejde, byť se snaží, seč mu síly stačí. Řemeslná jistota, důkladný rozbor geniálních rifů, co skutečně probodávají jen někdy. Přesto válcující.

Modlit se s panem Fischerem, znamená být nočním ptákem, rozervanou duší a neúprosným kibicem, který ví, kudy jít dál s mlhou v igelitce a jak ji rozsypat z horizontu pěkně dolů mezi prostý lid. Řídit vůz s panem Fischerem jako spolucestujícím, je jako být účasníkem mírného nočního provozu, přes den znuděně spát, ve tmě svírat volant a být na vrcholu orientačních sil. Tam, kde pan Fischer rozdává po hrstech svůj surově temný metal, kde nezáleží na rychlosti, ani počtu melodií, tak přesně tam má stát ten, kdo si hoví v maximálně zpracované stínohře přetavené v mocnou hru epiky tmy a tvrdé hudby. Tak tedy vítej, milý poutníče!

 

Stejně jako u posledních comebackových Celtic Frost (Monotheist), tak u debutu TRIPTYKON (Eparistera Daimones) brní v uších mimořádná dávka nejkvalitnější možné tmy v záplavě siláckých lejn podobajících se babiččiným bačkůrkám pod postelí. Ač mysl ví a chápe, že lépe to už těžko půjde, přesto zůstávají pochyby na duši. Jako by vše už bylo za hranou, byť se jedná o samotné mistrovství temně metalového extrému. Kazí to dojem jakési překombinovanosti, něčeho, co jde sice od srdce a přesto to není na prodej. V té chvíli by ale být mělo... Nad Fischera v daném ranku temnotářství zřejmě není, on je zčernalou duší, prokletým vojákem pod zamračenou oblohou, jemuž proudí v žilách zlo a mystika. Ať už je podepsán pod čímkoli, jeho orchestr je složen z kostlivců a brání se jakémukoliv příchodu světla do místnosti. Vrchní trubač troubí, až se mu hlava protáčí, skeletonní bubeník je obalem v prachu z blán jeho nástroje a Fischer sám jako hlasatel se jen chechtá nad svou mocí obejmout tmu a pouštět ji ještě vřelou do davu. Je to uvěřitelné, je to na dotek, je to něco, co vámi prostupuje. Hluboký otisk to ovšem nezanechá. Jak se to může stát?

 

 

"Melana Chasmata" je solidní jistotou. Slyšíme Fischera, jak exceluje svou ponurostí a rozmetává nejbližší okolí. Není to o doomu, gotickém chrámování, post-thrashingu ani zvráceném heavy metalu. Je to o pocitu, o blízkém setkání s maximální tmou. O tom, co všechno s sebou může nést. O chmurách a beznaději v intenzivně podané péči o každý tón. Ty jsou všechny vyzdobeny nebývalým úsilím od lidí, kteří prostě musí žít při zhasnutých lampičkách svých podkrovních garsonek a zírat noc co noc na měsíc. Někdo je vtažen, někomu to přijde moc. Ona totiž není moc jako moc a když je jí moc, potkává se z druhé strany s málem. "Melana Chasmata" drží pohromadě, ale někdy budí dojem, že čeho je moc, toho je příliš a ten intenzivní dojem, kterého je tady tolik potřeba, se vytrácí. Až příliš je patrné, jak jsou některé motivy alba dotažené do samotného konce, kdy už nic víc než tma ani neexistuje, a pak vylezou na povrch místa, kde se jako by nic moc neděje, i když si to situace žádá. Hlava je najednou jinde, o tmu se nelze opřít a vládne poněkud nejistá prázdnota. Suma sumárum, TRIPTYKON jsou natlakovaní, maximálně soustředění a zahledění do svého řemesla, které se ve finále spíš ukazuje profesionálně uspořádaným pracovním kroužkem, než aby šlo o vnitřní podstatu.

 

Přemýšlím o tom tak často, že už to dál nemá cenu. Tohle album si pustím ještě častokrát, protože mě zkrátka baví být v jeho přítomnosti. Nikdy mi ale nedá všechno, co bych chtěl. Pro někoho je to zřejmě album roku, pro někoho spíš poctivě odkroucená šichta s ničím neodolatelným navíc. Ale co... svět se bude točit dál, kafe má být přísně černý a pocit z něj má psát. Tak ať píše.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 27.5.14 5:29

Chrome Division mají u mě problém, vím, co chtějí zahrát už několik taktů dopředu, ale to je ve stylu který produkují běžná věc. To co chtějí říct, jiní už řekli už dávno a kvalifikovaněji především za oceánem. Pokoušejí se o podobnou tvorbu jako třeba současní Adrenaline Mob, ale s barvitostí a rozmanitostí jsou na tom lépe zde recenzovaní Chrome Division. Na druhou stranu jim z hudby netryská energie tak samozřejmě a skladby mě nedokáží svým pro mě utlumeným drajvem rozpohybovat nad rámec normálu. Víc šťávy a ještě více se uvolnit, pak budou, Chrome Division směřovat k jádru hraného stylu. Chápu, že do toho chtějí vložit určité emoce a groove, ale tentokrát z toho necítím ani chuť ze hry. Odkroutit si šichtu a jít si dál po svém. Jižanství potažmo motorkářskou kapelu neslyším, spíše si potřebují ulevit od klád, které musejí tahat v domovských souborech. Světlé momentky se mi s Chrome Division ustalují, když se stoner rockuje v pomalejších zatěžkaných skladbách, které nemají jen povrchní cíle. Při poslechu celku putuji známou cestou, kde znám téměř všechny kameny u krajnice nazpaměť i z odvrácené strany. Další z dobrých desek, které z patrnosti brzy navždy vypadnou a ani si toho nevšimnu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 12.6.14 8:46odpovědět

Až teprve tato deska mě přesvědčila, že Tryptikon mám brát vážně. Ač jsem se snažil, tak mi Eparistera Daimones úplně nesedla, tohle mi sedlo od první chvíle. S překombinovaností problém nemám, takhle to necítím. Ta deska je až neskutečně jednoduchá, postavená na jednoduchých rifech, které mají skvělé načasování. Nebudu rozpitvávat co bylo již jasně řečeno, deska je precizně vypilovaná, dílo temnější než temné. I já se v jeho přítomnosti cítím dobře. Zda to bude ve finále jedna z mých desek roku se ještě uvidí, adeptem je dozajista. 9O%

Dagon / 12.6.14 14:55odpovědět

Zhrnul si to dokonale, nezostáva mi nič iné ako súhlasiť....

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky