|
|
||||||||||

Khold a Tulus, dva norské diabolické spolky, které jdou léta po podobné pěšině a pod přísným dohledem jistého Sverre Stoklanda. Charismatického lídra, jehož civil se v Khold mění v černokněžníka Garda, a v Tulus má zase vše pod kontrolou coby Blodstrup. Obě kapely mají aktuálně na kontě sedm alb a fakt se nedá říct, že bychom jimi na Echoes listovali zrovna často. V případě Khold to bylo dvakrát, u Tulus ani jednou. Pojďme tedy tyto pořádky trochu pozměnit a dát na volání ďábla nového alba Tulus. Fandens kall.
Obě kapely jsem pro začátek zmínil zcela záměrně. Ruku na srdce, občas je docela matoucí rozeznat jednu od druhé a kdyby kolega Bhut zrovna teď uspořádal nové kolo tipovací soutěže redaktorů, jen tak na blind by je asi nerozeznal nikdo. Moc se neliší ani můj zájem a přehled o obou. Sleduji je od samých začátků, na druhou stranu nejsem nějaký velký uctívač a znalec. Primitivní, groovy a také lehce experimentální pohyby u Tulus mám ale navnímány a je od čeho se odpíchnout. Fandens kall jako poslední zastávka kapely dává zapomenout na nějaké inovace. Kdepak, nové album si bere podle uvážení vše, čím jsou Tulus živi. Tady je třeba začít od kořenů, nechat je prorůst venkovským naturelem a tohle všechno pak prohlásit za těsně spjaté s hrdým rockerstvím. Fandens kall je black metal, o tom není třeba vést spor. Hlavně je to ale diabolický bigbít, ze kterého pryští radost ze hry a nápaditost. Ačkoliv je styl Tulus dál dost striktní.
Ryzí rockerství novinka nezapře a je to dobře. Žádná revoluce se nekoná, naladit se ale můžeme na syrové, pro Tulus charakteristické a výživné album. Z Fandens kall jde hlad po přímočarosti, energie a nadhled. Třeba, jak tou přímočarostí zas moc neplýtvat. Nadhled chlapíků, kteří nemají zapotřebí lítat s palcáty po lesích a hrozit nebesům. Tahle trojka spíš připomíná pánskou jízdu na chatě v horách, kdy po večerech sedíc na verandě a s výhledem do údolí (třeba toho z povedeného obalu) pilují svůj hard rockový pohled na black. S úctou ke starým klasikům a s čistou hlavou k sobě samotným. Tulus si nemusí nic dokazovat. Fandens kall je dřevina a duch norského venkova. Ráno vytížená poctivou prací a v noci po pár skladbách spláchnutá sklenkou kořalky a hodnocením prožitého dne. Žádná bezhlavá kalba a bordel, kam se podíváš. Vše má svůj řád a svou roli. Fandens kall vypráví ostře, ale moudře.
Začátek alba je až nekompromisní. První dvě skladby, tedy ta titulní a Lek, zní nabroušeně a i když je provází to už klasické houpavé zahutnění, dopředu jde syrovost ohlodaná na kost. Ten začátek je pro chápání alba určující. I když se dál Tulus pouští do zatěžkanějších či naopak volnějších témat, pořád je přítomna ta původní divokost. Taková Allstøtt je pro tento pocit jako dělaná. Vysírá včelín i rytmiky s kalhoty do zvonu. Síla Fadens kall je ve způsobu pohybu po známém území. Ve spojení primitivních studených pudů a zálibě je ve správný okamžik nechat doznít v trochu jiném prostředí. Ať už vzteklé brady rollujícím bigbítem, nebo akustikou a ženským vokálem. Najednou je tu skladba jako Samuelsbrenna, která zadoomaně pomalu přihrává folkové aroma a zase to začíná svádět k tomu pohledu z okna do údolí. Tady už je jasné, že Tulus tu dřevnost umí namíchat dalšími vlivy a následující song Sjelesmerte to jenom potvrzuje. Dáma za mikrofonem, budiž, ale mě baví hlavně ty decentní klávesy. V Bloddråpesvermer jako by se vše, čemu na tomto albu Tulus věří, protnulo. A vše končí u ohýnku Barfrost. A je to vlastně stylové.
Plocha něco málo přes půl hodiny je plná změn temp a nálad, což dodává Fadens kall na výživnosti. Naprosto mi nepřijde, že se album za pár minut ztratí z přehrávače. Děje se toho opravdu dost a chuť se vracet a objevovat další skryté fígle vítězí. Trvalo mi, než jsem k novince Tulus naplno přilnul, ale bylo to jen o tom, načerpat na tom úzkém území to, čím se kapela nezdráhá svůj sound obohatit. Fandens kall je dobrá deska. Rozhodně jejich nejlepší za poslední roky.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Soulseller Records
Vydáno:Únor 2023
Žánr:black metal
Blodstrup - zpěv, kytara
Crowbel - baskytara
Sarke - bicí
hosté:
Anders Hunstad - klávesy
Lars-Erik Westby - piano
Lena Fløitmoen - vokály
1. Fandens kall
2. Lek
3. Slagmark
4. Allstøtt
5. Isråk
6. Samuelsbrenna
7. Sjelesmerte
8. Bloddråpesvermer
9. Snømyrkre
10. Barfrost

The Spacelords
Water Planet

Witches Of God
Into The Heart Of Darkness

Wolves in the Throne Room
Celestite

Dimmu Borgir
Abrahadabra

NAÏVE
Illuminatis

Panopticon
Roads To The North

Darkthrone
Arctic Thunder

Lychgate
Also sprach Futura (EP)

Monolithe
Nebula Septem

Yes
Relayer

Eine Stunde Merzbauten
7305
Brněnský projekt Ravenoir převyprávěl skladbu Hrabě X od Pražského výběru...
1.5.2026Karvinští blackers Inferno zveřejnili informace o svém nadcházejícím, devátém albu s názvem The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair), které ...
29.4.2026Tuzemská black metalová legenda Inferno upoutává teaserem (ZDE) následovníka čtyři roky starého počinu Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity). To...
20.4.2026Domácí metalová kapela Atomic Wardead vydala své nové EP nazvané Who's Through The Ages. V digitální podobě slyšte na youtube.
10.4.2026Na vydavatelství Dead Maggoty právě vychází zajímavá CD kompilace, která na ploše 75 minut a zlatém CD disku přináší osmnáct skladeb českých a slovens...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.