Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Uada - Cult of a Dying Sun

UadaCult of a Dying Sun

Victimer28.6.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / phone / minivěž
VERDIKT: Šerozrakým rarachům Uada umírá slunce a posluchači zase naděje, že se v zemi kultu děje něco závratného. Cult Of A Dying Sun je deskou náznaků, nikoliv velké síly a potenciálu.

Potenciál v sobě Uada určitě mají, ale zatím nejsem přesvědčen o tom, že jej dokáží potvrdit, natož naplnit. Abychom si hru na jejich hřišti o něco přiblížili a pochopili pravidla, musíme nasednout do letounu směr Oregon, vystoupit na místě za ustavičného deště, popojít pár kiláků do místních lesů a skrz těžké mraky nasát atmosféru studeného amerického severozápadu. Z hudby Uada sálá duch patriotismu, duch pohanství a v neposlední řadě zloduch temnotářství a rouhacích praktik, kteréžto kapela svou tvorbou vytahuje z hlubin země, blat, po lese rozházených chat a meandrujících řek. Cult Of A Dying Sun je druhou deskou souboru, tou, která měla povznést nadějně znějící debut o kousek dál a výš.


Povedlo se? Nejsem o tom úplně přesvědčen. Fakt je ten, že Uada dělají v podstatě všechno dobře, pro rýhy na tváři a nadělení v kalhotách milého člověka jsou přímo stvořeni, na jejich nebi se stahují mračna a uhelné sklady Portland jsou v kraji vyhlášeným podnikem. Až potud je vše v pořádku. Uada natírají svůj black metal melodiemi, leckdy zpomalí a zklidní svůj divoký charakter nespoutané vichřice, aby následně dali najevo odkud vítr vane a kde je jejich pravý domov. V té chatrči na stráni nad rozbouřenou řekou. To je samozřejmě také v pořádku. Chybí mi však skutečné emoce, něco, co by mne zvedlo ze židle a provedlo právě po těch místech, na která Uada ukazují. Něco, čím bych smyl pochybnosti a lehký nezájem o vytrvalé deště a black metal v nich pořízený.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/uada%20band.jpg


Uada na debutu nezněli špatně a nezní tak ani na svém druhém albu. Nedokáží mi však vštípit přesvědčení, že jsou kromě zanícení kapelou, která skutečně zaujme a prodá své know-how za slušný peníz, který nelze vyčíslit, neboť jde o pocit a prožitek. Uada střídají světlé (ve vší temnotě) okamžiky s poměrně nezáživnými momenty bez překvapení a i když se evidentně snaží drtit kosti a mačkat sny, pořád je to hra příliš na jistotu a překvapení se nekoná. Jako nejzdařilejší momenty alba beru skladby Snakes & Vultures a závěrečnou Mirrors, kde je pod slupkou tradiční kombinace dle pravidel něco navíc, co probublává pod povrchem, co tyhle pravidla nabourává a co mě baví si je opakovat. Není to o netradičních melodiích, neživých vsuvkách kybernetiky nebo do řady seřazených lebek naskládaných kolem cesty. Je to čistě o feelingu, že to tam je, že to tam podrývá zaběhlé pořádky a čeří hladinu.


Někdo má tyhle momenty schované třeba jinde, například ve vyklidněné Wanderer, kde se odloží ostré riffy a nahněvané obličeje za zasněné masky a pohledy napříč údolím směrem k horám. Někdo nedá dopustit na celé album Cult Of A Dying Sun a někdo bere Uada jako nazdárky z cizího lesa, kteří na to pravé uhelné dobrodružsví vůbec nemají. Podle mě mají. Ale jen částečně. Potěší, zatáhnou za rukáv, člověk se zajde projít, dá si pár bahnitých vycházek, ušpiní si kecky, ale domů se vrací v klidu a zkouší to pořád to dokola, než zjistí, že sotva co změní. Je to o pocitu. Uada jsou dobří, ale ne vyjímeční. A občas až moc obyčejní a ohraní...

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 3.7.18 15:51odpovědět

Mně to zas trochu provinile baví tím, jak je to trochu dřevácky jednoduchý. Připomíná mi to starý Kalmah, který jsem poslouchal kdysi jako mladé vlasaté Lomikáře.

Garmfrost / 29.6.18 14:21odpovědět

Taky mě to zoufale nebaví.

lordxxx / 28.6.18 14:08odpovědět

velka nuda

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky