Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Umbrtka - Hlavní stroj

UmbrtkaHlavní stroj

Bhut24.12.2016
Zdroj: CD #WWP030 //promo od vydavatele
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Vánoční čas trávený s prvotřídní blackmetalovou nahrávkou tuzemské produkce nemůže být na škodu. Okuste Hlavní stroj, kterak se vrtá do hlubin duší a uší. Do Boha a bokem.

V dnešní sváteční den si představíme něco, co se k pohodlí domova zkrátka hodí. Nové album věrozvěstů Umbrtka. Jmenuje se Hlavní stroj a otevírá nám další prachmatická poselství.

 

Je to už dávno, co jsem byl zašpiněn a v agonii přísahal věčnou věrnost Umbrtkovi a skartokratickému státnímu zřízení. Od těch dob přísahám na věčnou slávu páně Umbrtky a hltám svatá pošpiněná evangelia, která čtveřice úhlavních zákonodárců vydávají v častých intervalech. Letos se dílo věnuje obvyklým tématům: práci, špíně, strojům a také několika ventilacím. Hudebně se již méně experimentuje, ale přímočaře diktuje zkázonosným black metalem.

 

Začněme snad nejprve grafikou desky. Booklet alba, motiv obalu – to jsou nádherné atributy, které toto album nabízí. Musím říci, že se mi osobně líbí za poslední dobu nejvíce. Zcela perfektně totiž vystihuje filozofického ducha nejen samotného alba, ale i celé kapely. A karikatura mistrů uvnitř bookletu je famózní. Důležitým klíčem je i lyrická složka nahrávky. Ta se pyšní ohebnou češtinou, stejně silnou jako poselství, která se v ní ukrývají.

 

 

Ani hudební nabídka nezaostává za tou grafickou. Umbrtka totiž natočila asi nejtvrdší album ve své diskografii vůbec. Alespoň mám takový dojem. To díky tomu, že posledních několik desek bylo spíše experimentálních. Dnes je vše přímočaré a syrové, uhání kupředu jak rozjetý vlak z obalu. Však jej také žene hlavní stroj, mající v sobě nezměřitelné množství vybuchující energie. Nečeká se na nic – od prvního momentu se prostě sype a sype. Žádné úkroky, žádné ubírání plynu. Slova jsou syčena s obrovskou dychtivostí. Někdy je barva vokálu záměrně přetvářena v až nejzazší možné hranice, hlavně ve skladbě Pozadí, aby se jasně vylíčilo, kterak hluboko do tématu skladba zachází.

 

Zajímavostí je skladba Horizontář. Jednak je to nejkratší song a jednak mi svou textovou formou připomíná podobně znějící kultovní píseň, a to přímo Kovárna I od Tří sester. Zkuste si obě skladby porovnat. Je možné, že jde o náhodu a je taky možné, že jde o skrytý žert. Nicméně pojďme dál. Určitě bych vypíchl Ú.K.Ú. se silným refrénem, nebo dvojici Pozadí a Sklíčení s velice působivým sdělením. Co je však majestátním vrcholem všeho, je závěrečná buditelská hymnická skladba Práce, radost, válka. Její melodie se až nebezpečně vrývá do paměti a útočí na vás během dne i noci. A to nemluvím o krásných slovních spojeních, které se v ní nachází. Hotový hymnus dělnickému lidu.

 

Album je protkané výraznými prvky. Ať už jde o melodie, texty, nebo i drobné doplňky. Třeba zaskučení kytary v závěru jedné ze skladeb dává tušit odkaz na tvorbu starší, kde už stejný zvuk zazněl. V tlumeném, ale opravdu nenápadném pozadí, je občas možno rozkrýt zvláštní sampl, který se jeví jako drážní hlášení, či co. Do toho všeho burácivé vokály střídajících se věrozvěstů páně Umbrtky a v neposlední řadě vichr black metal. Nic navíc, jen rychlý a syrový black metal. Špinavý a pracovní. Pamatujte, že mír není zárukou ničeho, válka je zárukou práce


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pekárek / 29.12.16 14:41odpovědět

Skutečně vynikající album, které výtvarné zpracování CD skvěle dolaďuje. Bez fyzického nosiče nejde o kompletní dílko.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky