Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Umbrtka - Komíny smrti

UmbrtkaKomíny smrti

Bhut16.11.2019
Zdroj: CD //#WWP033
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Svébytné, přesto svým způsobem slabší album. Momentálně rozpoložení páně Umbrtky je více filozofické, avantgardní a podzimně náladové. Chce to pevnější soustředění, ale Hlavní stroj byl Hlavní stroj...

Nechce se věřit, že prodleva mezi posledním a aktuálním albem společnosti Umbrtka tvoří tři roky přesně. Podobná pomlka nastala mezi alby Paměti špinavé lávky a Páně & Uhelná pánev. Tedy v době mezi ne-oficiálně vydanými deskami a první fyzicky skutečně dostupnější verzí. Dnes už se sice o zpětné vydávání starších alb stará především výtečné Old Library Records, od kterého zatím držím kompletní katalog v poličce (však jde jen o 7ks) a pevně věřím, že dojde na vydání všech zbylých alb, která od prvopočátku vyšla (už jich zbývá jen 7 + 1 kompilace, tak to by šlo ne?). Nicméně nyní se mrkneme na aktuální podobu kapely, která promlouvá skrze novinku Komíny smrti.

 

Po velmi povedeném počinu Hlavní stroj vznikl celkem hluboký hlad a především dychtivost po novém materiálu a tak na další desku padly stíny velkého očekávání. Za sebe však musím přiznat, že se nenaplnila. Ale považte, když jde o dvacáté řadové album v horizontu devatenácti let, tak nějaké to zklamání prostě z matematických důvodů přijít musí. Ponechme ještě stranou, že se nápady a energie členů kapely štěpí na další tvůrčí činnosti. Hleďme přímým záklonným pohledem do tváře páně Umbrtky a vyznejme víru. Všichni, kdo kdysi přísahali věrnost skartokratickému státnímu zřízení, by neměli býti zaskočeni. Ale jisté je, že pokud jste se k tvorbě kapely dostali někde kolem alba Ivo, tak pro vás novinka nebude mít tolik výživných jadýrek. Takže kde je problém?

 

 

Navzdory své jubilejnosti Komíny smrti neposouvají výraz skupiny dále, jako tomu třeba učinilo experimentálnější dílo V dešti mech. Spíše ze skladeb cítím návrat ke staršímu, avantgardnějšímu výrazu, což dokládá způsob frázování některých pasáží, absence refrénů a také hulákavá forma zpěvu. To samo o sobě není vůbec nic špatného, jen mi celek nepřijde tolik vydatný jako Hlavní stroj, který jednoduše frčel a po vzoru obalu oné desky, hrnul před sebou nekompromisně cokoliv, co mu přišlo do cesty. Komíny smrti jsou v tomto ohledu opatrnější a spíše hledí na uměleckou podstatu věci. Filozofie mesiášů Umbrtky dostává většího prostoru a skoro se zdá, že hudba je pouhým druhořadým doprovodem. Zkrátka mi nepřijde tolik funkční jako minule. Na druhou stranu přesně s tím kdysi tento spolek, prošpikovaný avantgardou, dekadencí a jinými neméně šedými stránkami bytí, přišel. Nejednou jsem si dokonce vzpomněl na výtečné album Kovový háj, které se sice rovněž vymyká zbytku diskografie, ale obsahuje natolik silný a intenzivní materiál, že se jednoduše zarylo do paměti. Podobné nálady, které toto album z roku 2010 má, se objevují i dnes. Ve výsledku se tak dá říct, že jde o jakousi rekapitulaci okrajových nálad, které kdy těleso Umbrtka světu nabídlo. Tím pádem absolutně chybí jednoznačná chytlavost, melodičnost a přímočarost. Je to chyba? Kdo zná tuhle kapelu, tak si jistě řekne, že NE! Kdo však má rád její veselejší charakter, který můžeme demonstrovat skladbami Vezeme bábu, Šedesátiny, Práce, radost, válka nebo i Popelář, tak ten bude zaručeně zklamán.

 

Za sebe musím přiznat, že mi novinka příliš nesedla. Nějak jsem si uvykl na svižnější blackmetalové vichry, které se v posledních albech daly zaslechnout a i mi trošku chybí nějaký vtípek, ačkoliv sportovní skandování názvu alba ve stejnojmenné skladbě je zaručeně nejvýraznější moment, který po přehrání desky v hlavě jistě zůstane. Vlastně ani nevím, co konkrétně mi na desce nesedí. Možná je to její těžkopádná nepřístupnost a velmi mocná dávka tolik omílané avantgardy, což je svým způsobem paradox, neboť tento charakter byl zprvopočátku hlavním a stěžejním lákadlem. Vše doposud sepsané však nemá mít nějaký vyloženě negativní ráz. Ta deska toho v sobě má dost na to, aby byla považovaná za nepovedenou. Osobně mi však přijde slabší. Jeden neduh mi však přesto leží v žaludku a musím s ním na povrch. Když otočíte krabičku CD verze alba, tak na vsádce máte obrázek, který představuje detailní výřez z titulky. Ten je však tak silně rozpixelovaný, až se to zdá v současné digitální době nemožné. Zda jde o cílený autorský záměr, netuším, ale ať už je poselství jakékoliv (a může klidně jít i o odkaz na titulní obal alba Jugulator od Judas Priest), jednoduše se mi to nelíbí. Přesto vím, že si další album skupiny zase pořídím během první vlny propagačních řečí o tom, že deska vyšla. To proto, že Umbrtka nikdy nespí a inspiraci čerpá odevšud, což udržuje napjaté nohsledy ve střehu. Buďme svorni!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky