Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Venus Flag Records je takové malé, nepravidelně fungující a nefungující vydavatelství českých kytarovek, o kterém třeba rok není slyšet ani slovo a pak z ničeho nic z něj zase něco vypadne. Vydavatelství vzniklo kolem bíloveckých Illegal Illusion, o nichž jsem už párkrát psal, protože mi to dávalo smysl ... naposledy na jaře 2019, kdy vyšla zatím jejich poslední deska Dried Blood Syndrome (ZDE) a do koronavirové pandemie zbýval ještě víc než rok.

Tentokrát se mi v poště objevila taková docela nenápadná, téměř bílá a jakoby ušmudlaná pošetka od kapely Venera, o které jsem do té doby neslyšel zhola nic. Podle všeho tohle uskupení vzniklo v roce 2017, ale přísahat na to úplně nechci, a vzniklo na základech (asi už nefungující?) kapely h.USA, na což tedy raději taky přísahat nebudu. Každopádně sestava je tvořena samými jmény známými už z jiných kapel (kromě h.USA třeba Love Gangsters, Dyna,...) a pokud už se začnete trochu chytat, tak to ještě mírně zkomplikuju tím, že sestava se po nahrání této desky zase nějak promíchala a aktuálně vypadá o fous jinak. Není to snadné, přiznávám.

Když už jsem zmínil to nahrávání, doplním ještě tu informaci, že zvukově vše vzniklo v pražském studiu Golden Hive pod vedením Amáka. Ehm. Trochu teď váhám, jestli to dál pitvat, neb na toto studio mám docela pifku a s Amákem jsme svého času vedli zanícenou debatu o zvukových hodnotách, která ale vyústila pouze v to, že si jdeme každý svou cestou. Snad jen stručně - zvuk desky je za mě dost natlačený, ořezaný, bicí rozplizlé a je to slyšet. Vadit vám to může, ale taky nemusí. Není to taková hrůza, jakou před lety byla deska Guide to Happy Living od Saade (psal jsem o ní ZDE), kterou dodnes považuju za jednu z nejneposlouchatelnějších ze všeho, co mám doma (počítám to na tisíce). Z tohoto pohledu je po zvukové stránce tohle album lepší. Tím ale neříkám, že je dobré.

A když už chodím pořád takhle okolo, zmíním ještě formát vydání, tedy jíž výše přiznanou pošetku. Podle fotek na síti to totiž vypadá, že nejde jen o novinářskou kopii, ale o regulérní vydání, což - jak asi správně tušíte - není mnoho. Trochu mi to připomíná koncerty v devadesátkách, kdy jsme si od kapel kupovali kazety za pade, čistě jako propagace a podpora ruku v ruce. Už jsem je sice všechny vyházel, ale byly to pěkné časy. Nicméně zhruba takto na mě působí i tohle vydání a vlastně to může být docela v pohodě. Jen za těch sto čtyřicet kaček nečekejte zázraky.

Ale teď už muzika. Devět skladeb, slabých 40 minut, devadesátkový rock, postavený na kytarách, hutných, plnotučných a s lehkou melancholií. Při poslechu vás toho asi napadne hodně, spousta motivů vám bude známá a pokud jste zažili tu dobu, nálada desky vám bude blízká. Cestou potkáte Smashing Pumpkins, Stone Temple Pilots, Dinosaur Jr., z domácích kapel už výše zmíněné Illegal Illusion nebo Saade. Skladatelsky žádný progres, ale ani žádný problém - sestava písniček, které plynou od první do poslední minuty tak nějak samozřejmě a bez škobrtání. Deska v tomto směru funguje hodně přirozeně a je poslouchatelná prakticky bez obtíží. Snad s výjimkou zpěvu, který se ne vždy přesně strefuje do not a místy trochu tahá za uši. Je vlastně klika, že zpěv na desce nedominuje (což vzhledem k žánru není vůbec samozřejmé) a tím pádem ani neruší. Je to trochu paradox, ale nemám ani potřebu vnímat české texty a nějak nad nimi dumat - hlas na tomto albu je pouze hlasem plynoucím společně s nástroji a veškerá další sdělení jsou pro mě vedlejší.

Naopak mě baví jednotící atmosféra desky, která je taková příjemně melancholická, houpavá a podle mě nejlíp se hodící do malého klubu (začíná mi to chybět). Je to přesně ten typ muziky, kdy se před kapelou pohupuje patnáct lidí, všem je dobře, pivko v ruce a nikomu nic nechybí. V ten moment je vám jedno, že už jste něco podobného slyšeli stokrát a že doma na osamocený poslech to nevynikne ani z poloviny tak dobře.