Recenze: Verdunkeln - Weder Licht Noch Schatten

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

VerdunkelnWeder Licht Noch Schatten

Bhut10.12.2012

Zdroj: mp3 (320 Kbps)

Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W

VERDIKT: Temné dílo z černé metalurgie německého střihu. Škatule black začíná být těsná a počínají se pootvírat i šuplíčky jako doom, či atmospheric. Zhmotněná bolest a mráz v neprostupné temnotě astrálních světů.

Niemand hört dein Flehn! Niemand hört dein Bitten! Herr erhöre uns!

Hutná hudba černého kovu servírovaná západními sousedy Verdunkeln. Ani světlo, ani stín… Weder Licht Noch Schatten, tak zní poselství z hlubin temnot. Slyšme a nechme se unášet…

Kapela samotná se zrodila již roku 1998, ovšem aktivní příliš není… Na kontě má jen jedno demo a dvě alba. Umělce zřejmě nejvíc vytěžuje působení v domovské kapele Graupel, ovšem čekání na každou další aktivitu této bandy se vždy vyplácí. Po zajímavém demíčku přišel strhující debut a dnes nám páni Temnot nabízejí další počin, který v mém osobním žebříčku útočí na poměrně vysoké pozice.

…Und niemals mehr ein Morgen graut…

Nebudu otálet a rovnou předešlu, že tahle hudba je silná záležitost. Pochmurný valivý black metal doprovázený vybrnkáváním kytary a místy i čistým zpěvem. Žádné divočení, žádné raw šílenosti. Pohoda, temnota, chládek, mráz. Atmosféra je halena černým těžkým závojem a padá na posluchače s takovou ladnou lehkostí, že se těžko dá nazvat blackem. Konstrukční vady zde neshledávám. Zvukové by se mohly zjevit, ovšem neřekl bych, že nějak výrazného charakteru. Celkově se zvuk jeví jako mrazivá ozvěna ze záhrobí. Ten stud je ale trochu jiný, než jako jej mívali třeba takový Immortal (ti si však dávali aparát do mrazáku). Verdunkeln hrají mezi hroby v čase nočním, z nejedné krypty pak zlověstně vyhlížejí prázdné oční důlky ožívajíc za pomoci této chmurné, téměř doomové hudby.

…Wertloses erbärmliches Streben

Wertloses erbärmliches Leben…

…Eure Zeit ist vertan…

Vedle měkkého zvuku bicích a mrazivě drnkajících kytar tu máme ještě neobvyklé vrnění baskytary. Ta se plíží mezi vlnami z reproduktorů jak jemný bílý kouř vydechnutý do bezvětrného prostředí. Její kolísavý hlas jen prohlubuje dané momenty k dekadenci samotné. Hloubku to má určitě nemalou, těžko dohlédnouti na dno… je-li nějaké. Samozřejmě nebýt roztodivných efektů, které současné možnosti nahrávání nabízejí, asi těžko bychom docílili takovéhoto výrazu. Ale kapela si uměla s danými kolíčky jemně pohrát tak, aby výsledek stál za obdiv. Rád bych nabídl drobná přirovnání, ale nenacházím nic, co by dobře nebo alespoň přibližně vystihovalo duši této hudby.

…Tragt unser Kreuz in Schweiß gebadet…

K pomyslné dokonalosti vše dokresluje samotný obal. Detailní foto kamenného anděla, kterého můžeme vídat na hrobech v sadech náhrobků. Fotografie je laděna do lehce namodralé barvy evokující tak dojem větší mrazivosti. V horní a dolní části obalu jsou obyčejné černé pruhy, jež od obrázku odděluje nenápadný ostnatý drát. Zvláštní kontrast…

…Lichtloses Gleißen, der Finsternis Strahlen

Vergessene Wurzeln zu Staube zermahlen

Unsre Welt und uns selbst werden wir vernichten

Es ist ein frommes Werk, was wir verrichten…

K této hudbě není těžké přistoupit, není nutné nějakého soustředěného poslechu, ale mnohý by jistě mohl tvrdit opak. Vím, že to není na první poslech zcela stravitelné sousto, ovšem ta atmosféra vás stejně znovu vláká. Mne si album získalo už během prvních tónů, které krásně deklarují následující poslech. Ne že by veškeré nápady vypadly hned v první skladbě, deska má tajemná zákoutí, do kterých se už vícekrát nevrací. Není to žádné mletí stejné flašinetní hry, je to smrt, mráz, temná filosofie a zádumčivost. Žádný stereotyp, jen čisté oddání se černým vodám, na jejichž vlnách budete během poslechu unášeni v nezměrné dálky. Těžko si nějak vykreslovat očekávání od tohoto díla ve světlých konturách, hledejte spíše tmavší odstíny. Věřím, že Weder Licht Noch Schatten si k vám cestu jistě najde…

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.