Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vladivojsko - Hořící hlavy

VladivojskoHořící hlavy

Mirek M28.2.2016
Zdroj: mp3 (256 kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Debut Vladivojska přináší podivuhodný kontrast nezkrocených pěveckých exhibicí a možná až příliš krotkého hudebního doprovodu. Výsledkem je rozpačité album, které zůstalo kdesi na půli cesty, což mu ale nebrání ve sbírání nadšených ovací…

Vladivojna La Chia bezesporu patří k nejzajímavějším postavám naší hudební scény. Kromě zdařilých sólovek, filmové hudby či výtvarných aktivit proslula především jako zpěvačka úspěšné ostravské kapely Banana, se kterou nahrála v minulé dekádě tři zdařilá alba a koncertně s ní předskakovala například Marilynu Mansonovi, Scorpions či Waltari. V současnosti se tato všestranná umělkyně prezentuje novým projektem Vladivojsko, s nímž překvapivě zabrousila do metalových vod.

 

Když se podíváme na Bandzone či Facebookové stránky seskupení, hemží se to tam samými superlativy – Vladivojsko je údajně již od svého vzniku fenoménem, jedinečným a nevšedním projektem, jeho členové jsou výjimeční, kreativní či dokonce pregnantní (!), debut "Hořící hlavy" je největším současným objevem scény, není na něm jediné slabé místo a lze ho doporučit "všem těm, kteří už mají plné zuby českého metalu, jenž neustále dokola opakuje to, co ostatní hráli již před 30 lety" (tuhle poněkud přepálenou hlášku jsem v souvislosti s koncertem spolku dokonce zahlédl na plakátech s programem jednoho klubu).

 

Vladivojsko

 

Všechna ta chvála zkrátka navozuje dojem, že ještě donedávna byla naše metalová scéna v podstatě na neandrtálsky primitivní úrovni, dokud jí velkolepým uměleckým přínosem nezachránila právě Vladivojna se svou novou kapelou. A takový úhel pohledu mi přijde poněkud mimo mísu. Nechci tvrdit, že tvorba Vladivojska nemá své kvality a silné momenty, to by určitě nebylo fér. Ale nejde rozhodně ani o nic převratného či kvalitativně vyčnívajícího, a to ani v rámci naší země. Mnohem zdařileji a nápaditěji si koneckonců na podobném žánrovém kolbišti vedou třeba První Hoře či Forgotten Silence.

 

Album "Hořící hlavy" trpí z mého pohledu dvěma zásadními nedostatky. Tím prvním jsou v některých momentech poněkud neukočírované a křečovitě působící pěvecké exhibice, kterým sice nelze upřít notnou dávku originality a neotřelosti, ale u nichž by zároveň člověk čekal od umělkyně formátu Vladivojny trochu více soudnosti. Tristní jsou zejména pasáže, v nichž se dotyčná pokouší o extrémní rejstříky, jež chvílemi zápasí s nechtěnou komičností. Jindy zas vyloženě ruší prvoplánová a místy až protivná snaha o extravagantní teatrálnost. Přitom když jako zpěvačka zvolní, zabrousí do civilněji pojatých rejstříků a netlačí na pilu, dalo by se její charisma téměř krájet.

 

 

Druhým nedostatkem je z mého pohledu instrumentální složka, která mohla leccos zachránit, ale místo toho se spokojila s rolí nepříliš výrazného a nápaditého doprovodu excentricky pojaté a rozpustilé "one-woman show" hlavní protagonistky. Ačkoliv se pánové na stránkách seskupení prezentují jako fenomenální profíci a mistři svého oboru, ani o jednom z nich jsem doposud neslyšel a nijak zvlášť mě neohromily ani jejich výkony na "Hořících hlavách". V jemnějších "nemetalových" momentech působí ještě poměrně přesvědčivě, dokážou umocnit atmosféru a sem tam se mihne i nějaký ten zajímavý a netradiční nápad. Ale jakmile se pustí do tvrdších pasáží, stane se z nich tuctová a nápaduprostá bigbítová úderka. Je až s podivem, jak nezáživné a "provařené" riffy se zde objevují. Chvílemi se opravdu zdá, jako by ambice instrumentální složky končily pouze snahou být nevtíravým doprovodem pěvecké exhibice Vladivojny, a to je určitě škoda. S takovou se žádná revoluce ani na české metalové scéně prostě dělat nedá…

 

"Hořící hlavy" jsou velice ambiciózně vyhlížejícím debutem a vzhledem k uměleckým kvalitám hlavní představitelky Vladivojska se člověk poněkud zdráhá toto album označit za "šlápnutí vedle". Nicméně právě tak na mě bohužel působí. Vladivojna tentokrát zkrátka svůj nesporný um a talent neukočírovala, místy se pouští do bezuzdných exhibicí a pokusy o extrémnější výrazivo vyvolávají spíše pobavený úsměv. Pokud k tomu přičteme nepříliš záživný a objevný hudební doprovod, který dokáže jen výjimečně vytrhnout z letargie, výsledek není rozhodně nijak převratný ani v rámci české tvrdé undergroundové scény. Byť rozhodně nejde ani o žádný vyložený propadák. Minimálně snahu znít originálně bychom ve zdejších podmínkách měli vyvažovat zlatem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

dizzymight / 15.9.18 20:33

Není to žádné hity nabité album jako první Alešovi sólovky, ale po trochu slabším albu Údolí Sviní je to rozhodně zatím nejlepší album od alba Deratizer. Nevadí mi být "českej buránek",protože Aleš Brichta je jeden z nejlepších českých zpěváků a pro mě je nejlepší. A že texty neladí? To se dá říct i o spousta jiných slavnějsích kapelách... Každý si v tom může představit cokoliv chce a přizpůsobit si to k obrazu svému.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ladik / 9.3.16 20:42odpovědět

... slyším tam Janu Kratochvílovou? Zpět 35 let?

František Minařík / 1.3.16 18:44odpovědět

Fakt hrozná blbost tahle kapela.

T. / 28.2.16 18:09odpovědět

Pořád nějak nechápu, proč tak dobrá zpěvačka a autorka tak zajímavých soundtracků má potřebu se pokoušet o něco, co ji vůbec nejde. A co jiní dělali už před dvaceti roky lépe...

Jirka D. / 28.2.16 7:58odpovědět

Humbuk kolem téhle kapely jsem taky zachytil, ale po poslechu několika skladeb na BZ mě zvědavost přešla. Je to jak píšeš - afektovaná zpěvačka a nezajímavý metalový cirkus za (pod) ní. Ve výsledku takové nanicovaté a nafouklé nic, resp. určitě ne něco natolik dobrého, aby to ospravedlnilo nabubřelá prohlášení, která jsem kdesi četl...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky