Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vorga - Beyond The Palest Star

VorgaBeyond The Palest Star

Victimer24.5.2024
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Druhé a masívnější kosmické dovádění Vorga má své parametry.

Planetárium Vorga je zavěšeno v kosmoprostoru od roku 2016 a o tři roky později byla zpřístupněna první mini-akce s názvem Radiant Gloom. Tuhle kapelu nevidím zrovna jako vědeckou družinu, i když jejich zájem o dění ve vesmíru je zjevné. Jejich materiál nenabízí technické ani avantgardní prvky, poslání Vorga je přímé a temně atmosférické. Mají úlohu kybernetických cestovatelů prostorem, bezprostředních a intenzivních. Silně atmosférický black metal dbá na okázalé prostorové vyjadřování a přitom spílá jedem a ostřím. Propadnutí do sfér fádní líbivosti se kapela vyhýbá. Vorga vše vyvažují a jejich signál má svou hloubku. I když neviditelná hrana kýče může být blízko.

 


První album Striving Toward Oblivion ukázalo cestu a Vorga na něm předvedli své stylové rozpětí, které nyní rozvíjí. Sound je dnes hlubší, hustší a ráznější. Jinak kapela pokračuje v nastoleném trendu a tvoří melodicky výživné náladové monolity, ke kterým si člověk nemusí složitě hledat cestu, ale v podstatě je může ihned následovat. Druhé album Beyond the Palest Star vidím jako mohutnější a přehlednější dílo svého předchůdce. Jako kosmický masív, který kapela opracovává. Ponechává mu jeho surovost, ale zároveň ho pohání do nových dimenzí.


A dimenze Vorga je místo, které láká k návštěvám. Hned první skladba Voideath zasáhne na první dobrou a vybídne k dalším kosmickým radovánkám. Kapela to po celou dobu alba nekomplikovaně hrne a s minimálním využitím kláves staví klenuté konstrukce na rychlejším základu. Ten ale nestojí jen na rychlosti, ale místy se umí taky slušně nadmout. V zásadě to ale nic nemění. Celé album pak působí jako kosmická symfonie na kytarové ovládání, kdy se děj tvaruje, ale přitom nepřináší velké změny. Staví na podmanivosti a hře s posluchačem, jak daleko jej ve svých výzvách umí dostat. Vorga těží z mixu líbivosti a výpravné monumentálnosti. Jsou dominantní a hrdí.


Tahle monumentální atmosférická jízda na začátku nadchne, pak chvilku prohlubuje základy a my se skutečně přemostíme daleko od domova. Pak ale postupně jako by kapele docházel dech a navazování signálu se zdá být o dost složitější, než na začátku alba. Někdy u páté, šesté skladby vypadává a pro další nahození je třeba zařadit zpátečku a zkusit si vše spojit ještě jednou. Ono to potom zase jde, jen u toho zůstane neodkladný pocit, že materiál Beyond the Palest Star v průběhu ztratí na atraktivitě.

 


Silné atmosférické pouto je ale nepřerušeno. Vorga dodá odvahu těm, kteří rádi hojnost melodií a prostorovosti na surovém metalovém základu. A taky hodně ráznou představu, jak si vybudovat nové okázalé představení. Tihle konstruktéři rozhodně nespí, ale budují. Pilují svůj sound, semknutý a majestátně prostorový black pro epické kovotepce. Za mě jde o názornou ukázku atmosférické okázalosti, která vyloženě nepropadá a drží si laťku. Zakolísání se ale nevyhnou ani jí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky