Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Malý princ. Příběh, který měřeno optikou pragmatického dospěláka své dětství již dávno ponechal odpočívat kdesi hluboko v prachu a oprýskaných, rozostřených vzpomínkách. Příběh přesto stále čerstvý, inspirující, okouzlující, podvědomě probouzející potřebu alespoň na chvilinku zastavit a rozpomenout se na schopnosti, vlastnosti, sny, které pod tíhou všudypřítomné potřeby obstát, vyrovnat se, dosáhnout, vlastnit postupně mizí kdesi hluboko uvnitř většiny z nás… Co myslíte? Jakou cenu má přátelství, láska, pocit odpovědnosti… nebo představivost?

Vzpomínáte na útlou knížečku, blonďáčka v zeleném hábitu se žlutou šálou kolem krku, planetku B612, panovačnou růži, lišku, která si přála být ochočena, podivné obyvatele ostatních planet…? Obyvatele, kteří se nám tolik podobají…

„Teď ti povím o svých cestách,

dospělé já nemám rád.

Nemám je rád proto,

protože nás nechápaj

a nemaj pochopení

pro naše dětské myšlení.

Mají spoustu starostí

a fantazie je jen skromností…“

Vypsané Fixe a dětem ze Základní školy Montessori Pardubice se podobně jako ztroskotanému letci a malému klučinovi uprostřed vyprahlé pouště podařilo vytvořit pozoruhodnou symbiózu dýchající klidem, pohodou a nenucenou radostí z každého společného okamžiku. Příběh již více jak sedm desítek let známý, ale interpretací prostřednictvím textů sepsaných těmi nejpovolanějšími, tedy samotnými dětmi, navíc zhudebněných dítětem v poněkud objemnější tělesné schránce pod dohledem každé špatnosti nakloněného kormidelníka Ondřeje Ježka, nemající alespoň v našich končinách široko daleko obdoby.

Pokud jste již v minulosti alespoň lehce zaškobrtli o Mixle v pixle nebo trošinku odrostlejší kulišárnu Kašpárek v rohlíku, nepatrné pojítko máte tím pádem v kapse. Hravost a nápaditost byly vždy synonymy Vypsané Fixy, ovšem tentokrát visí ve vzduchu něco mnohem opojnějšího… Atmosféra dýchající z oné slabé půlhodinky je podobně jako psaný originál silně nakažlivá, pohlcující a návyková. Snová fixí zvuková kulisa smíchem kořeněná, nedbale rozvolněný dětský sbor, nesvázaný pravidly, striktními příkazy protivné učitelky hudební výchovy vyžadující stejnokroj a zpěv v pozoru s pohledem tupě upřeným směrem k obrázku plešatého pána visícího na fotografii vedle počmárané tabule. Ne jako když šusťákový Michal David probouzí svá Poupata nebo zachmuřelý Nick Cave vyzývá k odvrhnutí tíživých nebes, přestože tak činí v doprovodu Bad Seeds nadmíru poutavě a dechberoucně… Přidejte lán nekontrolovatelně nakažlivého zaujetí, vůni vesmírné růže, dvě hrsti pouštního písku, šibalský pohled vás samotných po rozbití mámina svátečního servisu… a máme hotovo…

Planety Malého prince nikterak netouží vloudit se do vaší přízně strojenou dětinskou ztřeštěností nebo chcete-li křečovitou snahou o zábavu za každou cenu, bez rámce a pojítek. Jsou přirozené… jako dětský svět sám. Prosté záludností, falše, přetvářky, stejně jako kdysi my všichni…

„Pojďte si s dětmi hrát,

pojďte si to užívat“

lalala…