Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wayfarer - World

WayfarerWorld's Blood

Victimer14.6.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / phone / minivěž
VERDIKT: Black metal s vůní US venkova, coloradských hor, širokých plání a dobytka. Black metal, který neomráčí, ale řekne si své stylem, který aspoň chytne kolem ramen a pobídne k procházce.

Poutníci z Denveru a jejich smysl pro jiný než obvyklý přístup k černému kovu. Potřetí na stejné lodi, nebo spíš na stejném koni. Příchuť divokého západu, westernu, ostrých hochů v klobouku a jejich touhy prožít noc pod širákem. V kombinaci s uhelným pekelnictvím, protože i v Coloradu se těží a lesní včely bodají v rytmu rouhání. Wayfarer se ovšem nerouhají jako hoši z norských polesí. Koňmo brázdí krajinu, žvýkají tabák, promluví párkrát za den a co řeknou, to platí. Clint Eastwood by z nich měl radost, i když ty blackmetalové choutky by nejspíš nerozchodil a po dvou riffech by se vydal vlastní cestou...


Wayfarer v těchto dnech vydali prostřednictvím ceněného labelu Profound Lore své třetí album. Jeho krev patří světu a krev Wayfarer zase nám. Styl, kterým se kapela prezentuje, bych označil jako netradiční obsluhu tradičního černého kovu. Důležitý je prvek patriotismu, který je z Wayfarer cítit na sto honů. Přimíchejme kapku folkových aranžmá, vyklidnění a celkovou potřebu být spíš výpravný jak bubák. Příbuzenské vztahy v klanu Wayfarer budou z otcovy strany s Cobalt a z matčiny zase s Panopticon, potažmo z x-tého kolena s Agalloch. Každopádně je to tam, ten americký vidiek, ty nekonečné pohledy do dálky, kde jsou vpravo hory a vlevo jedna bouda s osamělým dědkem veteránem, který do sebe lije jednu flašku za druhou a nadává na sucho.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/wayfarer.png


Wayfarer kombinují zvířecí bestialitu s klidnou večerní projížďkou. Chvíli zuří jako vzteklí psi, ale čas je i na cigáro a kafe u ohně. I zvěř je v kraji bohatě zastoupena a osamělým kaubojům skvěle poslouží. Kůň doveze nohy tam, kam samy nedojdou a dobře střelená kráva vydá masa na několik týdnů. Jak praví název druhé skladby On Horseback They Carried Thunder, jako by sami Wayfarer byli těmi, kdo nosí hrom na svých koních a když je třeba, tak mají snahu pořádně zahrozit. Snaha bude ten správný termín.


Nedá se totiž říci, že by vítězila ta pravá pohoda a rozvážnost. Nadhled mistrů. Zóna je místy narušena stagnací a přílišným zahleděním mimo reál. Hlava padne do klína a celá western paráda a okouzlení krajinou je rázem fuč. World´s Blood je svým způsobem experimentální deska, která by ráda otevřela nové portály a možné přenosy jinam, ale daří se to tak napůl. Sotva mne vyruší ze spánku podmanivý motiv, kdy pookřeje skryté srdce milovníka westernu a divoké přírody, kdy tělo ucítí, že je teleportováno do míst suchých, líně se povalujících kusů keřů, něco ten pocit utne a nezůstane při něm. A hlavou se honí otazníky, jestli je všechno v pořádku.

 


Většinou ano, ale není to nic významného. Ono rozmrzení má své reálné kořeny. Wayfarer zatím nedospěli do stadia, že by skladatelsky diktovali, že by to měli úplně pod palcem. Spolu se svým třetím albem budou bezesporu platit za zajímavou variantu netradičně pojatého black metalu, ale na víc než na poplácání po ramenou a strohé díky to zatím není. A je to škoda, protože cítím, že v kapele dříme větší potenciál. Zmíněné Cobalt považuji za něco zručnější a osobitější vypravěče, ačkoliv i oni mají dost svých odpůrců. Inu, sto lidí, sto... Kdo rád mírný odklon od klasických klišé stylu, tomu rád Wayfarer doporučím. Kdo čeká zázraky, ten ať sedne k oknu a vyhlíží co mu síly stačí. S Wayfarer to bude možná jen lehká pohoda a tvrdošíjně kočírované sympatie...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky