Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wilczyca - DrakoNequissime

WilczycaDrakoNequissime

Victimer8.11.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Špína za nehty, vlčice na zadku, neznaboh na mozku. Na to se musí od lesa.

Po pár dnech se znovu vracíme na mimořádně plodnou blackmetalovou polskou scénu a půjdeme na to od lesa. Někde tam totiž zuří vyzáblá vlčice, je podlá a vzteklá a vypadá to, že není úplně duševně v pořádku. Je to od pohledu divná mrcha. Kapelu Wilczyca tvoří dvojice Louve - Nidhogg, která se dle potřeby obklopuje hostujícími muzikanty, ať už za účelem práce ve studiu nebo živým vystoupením. Družina produkuje špinavý black metal, ryzí bordel z lesa, do kterého ale nemá problém dodat pár osvěžujících elementů. Myslím tím pár ambientních vlnek a myslím tím i občasný bigbítovější feeling, jinak stejně neučesaný a nemravný. Pořád je to stoka, odkloněné rameno, ale do bezduchého rámusení se přidá trochu nadhledu, jakkoli mohou být první pocity přesně opačné. Najednou to není jen o tom, jak nás uštvat v rychlopalně mrazivém tempu. Celý ten špinavý, odkudsi ze zatuchlého doupěte vytažený hnus, má pod čepicí.

 


Co se týká vydaných nahrávek, tady to Wilczyca řežou hlava, nehlava. Sotva se v roce 2019 zformovali, už do nás sypou své třetí album DrakoNequissime. Teda přesněji, během jara už stihli nasypat. A aby toho nebylo málo, aktuálně má kapela venku další edici, tentokrát splitko s blázny Ossements.


Já celkově přínos Wilczyca vidím v tom, jak jsou schopní o ten svůj rezavějící bzukot pečovat, jak jej dělají takovým, aby neměl čas nás zahltit nudou. O nudě tahle cháska určitě není. Já bych se toho nebál a tvář Wilczyca bych definoval jako experimentální pure bestii, která ze tmy nevyleze, ale o tmě přemýšlí a tvaruje si ji k obrazu svému. Je to mrazivá, agresivní a hnusná esence black metalu s pár postranními úmysly.


Což taky k Wilczyca patří už od debutu. Není to jen mlácení prázdné slámy, ale synové lesa umí hodit do placu takovou skladbu jako je Przyjdź, směs až melancholického vlčího úpění, děsivosti a pár zvukových kolapsů z elektronického ranku. A v podobném režimu kapela funguje i na svém druhém albu Horda. Tady za všechny příklady zmíním ambientní pnutí Echo a minimální propichování tmy za dohledu Demona. Suma sumarum, Wilczyca umí být stejně mrzští jako rafinovaní a svou primitivní povahu umí vláčet i jinými póry, než ve kterých tuhne black metal.

 


Celkový dojem je ale prasení a nic na tom nemění ani novinka. DrakoNequissime je 29 minut tlaku, který povolí jen občas a nejvíce pak na dvou místech. Když v závěrečné Nema padne tma o trochu dřív a je z ní na chvíli lomozící lunární ambient, a když se v Jeszcze zemści się ziemia o něco víc vypráví a taky zpívá. Věc Sic Luceat Lux se už objevila jako bonus na albu Horda a obě verze se podle mě liší jen v závěru.


Takto bychom mohli pokračovat a stejně bychom se dostali k tomuto shrnutí:

Ono by to tak hrálo, kdyby k nám z té polské kotliny nepřišla další, v dobrém střelená záležitost. Wilczyca jsou lesní kreatury, které baví plenit, ale taky se u toho občas zastaví. A pak už je to jenom o tom, jak každému to které album z jejich rychle se rozrůstající diskografie sedne. DrakoNequissime je za mě příjemně studená exkurze k dalším podivínům, kteří mají fištrón na dobrý garážový black metal. A kterým se přesto nevyhýbejte. Naopak, zkuste jim jít naproti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky