Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wolves in the Throne Room - Celestial Lineage

Wolves in the Throne RoomCelestial Lineage

Victimer13.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Oslava nočního lesa po americku, spontánní a opravdová duševní mystika.

Celé je to o atmosféře. Kterak pohltí, protne mysl šípem emocí a celkově uhrane něčím nad rámec běžnosti. V případě WITTR musíme tuhle vlastnost násobit, či na ni alespoň dbát s o něco větším důrazem.

 

V americkém polesí

 

Osud WITTR se podobá kapele, která nalezla své znění, neparazituje na jiných, ale zároveň se opakuje. Tohle opakování je pak trnem v oku většině odpůrců a nespokojených návštěvníků lesních mýtin po americku. Vývoj WITTR se odvíjí ryze od nálady alba, to je třeba si uvědomit. Někoho zastihne mocnou atmosférou a druhý nad tím mávne rukou. Každé album má svou jistotu, nejinak je tomu i na novince. Ta mně sice nejvíce evokuje blízký pravěk "Two Hunters", ale tento dojem jasně přebíjí vlastní životaschopnost. Zvukově v rámci možností kvalitní lesní proces, zřejmě ještě vydařenější jak "černá kaskáda" nadále ubíjí primitivní black metal a nese jej vzhůru k nebesům. Nové album je povznášející, temné a řekl bych, že za celou éru kapely je schopné nejvíce uhranout. Mysl netápe, ale přesto se nechá zavést do tmy lesa a znovu je udivena zasněnou silou základu bytí. "Celestial Lineage" je kontaktem s nebem vysílaným uprostřed samoty lesa. Z místa, které je určené k tradičním rituálům a splynutím s vnitřní obyčejností. Uvědomění si primárních věcí, tak dalekých zmodernizovanému dnešku. V kraji WITTR hraje hlavní roli odloučení od běžných složitostí a vyklikaných sledů událostí v přímém přenosu. Existuje jen jeden přenos, a to duševní. Mějme to na paměti.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/wittr%20recka.jpg

 

Magie noci

 

Lovci ukrytých bylinek, ochránci vlastního revíru a komunita nočních ohýnků. WITTR povyšují black metal na rituál hlubšího spánku. Snít u této hudby je stejně harmonické jako ranní káva, pohled na teploměr či jiné denní návyky. Ač jen rozvíjí své staré myšlenky, čerpají z nich a nechají je ve své hudbě kolovat. Dělají to stylem, který nemůže urazit. Naopak, nadchne. WITTR jen využívají svých zkušeností, jsou si vědomi kam zašli, na které pasece už byli, otírají se o známé vlčí značky a hledají nové cestičky, ze kterých nelze sejít mimo území. Noční pochod, meditace nad plameny i vyzuření se ze svých bolestí, jsou na albu společně zasazeny zvláštně opojným způsobem. Tohle album prostě je magické, je oslavou noci a doprovodem divoké smečky. Má to v sobě.

 

Rod borůvkových pekařů

 

Ani jsem nečekal, že zrovna čtvrtá řadovka WITTR ve mně zanechá tak hlubokou stopu. Zdá se, že právě díky ní jsem nalezl tu správnou stezku i já. Až do teď jsem zřejmě jen chodil okolo, číhal za bukem a on přitom vítr vál jiným směrem. Při vzpomínce na dřívější i dnešní tvorbu kapely, mám ale pořád stejně úsměvný tik. Tohle přece není black metal s loučemi a ostny na předloktí. Tohle je black metal ve flanelce, k čaji a borůvkovému koláči. A to mi ke štěstí bohatě stačí, protože chutná skvěle. Ten nový pak nejvíc. Pokud někomu nesedí primitivnost prvních nahrávek a nerozchodil nerozvinuté poselství "Black Cascade", je vítán. Ten, kdo si v prvních praktikách lesního dua naopak hověl, nejspíš nad novinkou ohrne frňák a pustí si "Diadem of 12 Stars". Každému co jeho jest.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 9.11.12 15:52odpovědět

Magism, šamanism, Blair witch project. Fasa!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky