Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wstręt - Subhuman Eschatology (EP)

WstrętSubhuman Eschatology (EP)

Garmfrost7.10.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Death metal v rukou Wstręt je hrubozrnný a potemnělý.

Možná bych měl začít upřesněním, že píšu recenzi na debutové EP Wstręt z Varšavy. V Polsku existuje totiž ještě jedna kapela stejného jména. Neznal jsem ani jednu z nich. Takže Wstręt z Varšavy produkují začernalý death metal, který se věnuje misantropii, osvícení a temnotě. Kapela funguje ve dvojici, což je už delší dobu v podstatě normou a proč ne. Odivm je zpívajícím bubeníkem a Voiceless Tongue hraje na kytary s baskytarou.

 

wstret

 

Debutovat rovnou s podporou vydavatele zvučného jména jako je Godz ov War Productions, značí zaručený potenciál, který v nich takový label vycítil. Subhuman Eschatology obsahuje pouze dvě skladby, které dohromady mají necelých osm minut. Což znamená nástin, nebo chcete-li ochutnávku toho, co od Wstręt lze do budoucna očekávat. Obě skladby ošetřené zdařilou produkcí nezní vůbec špatně. Nejedná se o žádné bezhlavé sypanice, nicméně rychlých pasáží je většina. Death metal v rukou Wstręt je hrubozrnný a potemnělý. Zahuhlaný growl nepatří mezi nejzajímavější a nejzdařilejší hlasy. Chtělo by to na sobě zapracovat, takto skladbám vlastně škodí. Oba pánové na své nástroje umí hrát a skladby tu a tam podpoří zajímavým sólem nebo vyhrávkou. Základ obou skladeb je samozřejmě založený na temném hrubiánství, které často klouže do valivějších poloh.

 

S hodnocením budu opatrný. Na tak krátké ploše se nic moc nestihne projevit. Obě skladby nejsou špatné, bojím se však, že další podobné na delší nahrávce by už mohly začít nudit. Postrádám patřičný oheň. Zlo v podání Wstręt nepůsobí příliš nebezpečně…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky