Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Zimoles - Lesní Samot​á​ř​ství

ZimolesLesní Samot​á​ř​ství

Victimer27.9.2024
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Zvukově rozvrstvený podzemní folk věnovaný přírodě a zvykům venkovského života.

Na v lesním porostu ukrytý domácí projekt Zimoles jsem narazil až teprve nedávno. Hned jsem si pomyslel, že coby lesního samotáře věčně zdrhajícího tímto směrem, mi bude podobná záležitost sedět. A tak se i stalo. Podíval jsem se do minulosti, nasál starší nahrávky a samozřejmě se hlavně vydal cestou té nové, aktuální. Zimoles je jednočlenný projekt, za kterým stojí stejný člověk, jako za Morbus a Dimmacherus, ruchovými a těžce undergroundovými počiny. Ostatně Morbus jsme na Echoes proklepli v rámci nahrávky Nezapomenout. Neodpustit., která ve mně zanechala silný zážitek a byla vlastně jednou z těch lepších, které jsem měl v roce 2022 možnost slyšet. Zvukově originální, tématicky zajímavé, pohlcující. K přečtení ZDE.


Ale zpět k Zimoles. Tento projekt těží ze spojení temné akustiky a dalších zvukových vrstev, v mém rozlišení na pomezí drone, field recordings a ambientu. V kostce jej můžeme vnímat jako experimentální, samozřejmě znovu ryze podzemní, folk. Folk věnující se historii a tradicím naší země. Nahrávka Kraj Draka (2022) byla věnována Trutnovsku, následující a letos zkraje roku vydanou Šumavu pro její název nemusíme dále rozvádět. Jen to, že v kraji šumavském pokračujeme i v rámci Lesního samotářství. To si potvrdíme hned ve třech případech, výjimkou budiž skladba Vynášení Morany, která patří oblasti Podkrkonoší, takže se na okamžik vrátíme i do kraje draka.

 


Album Lesní samotářství tvoří čtyři skladby. Nebrouzdáme se zde jenom krajinou, ale ctíme zvyky venkovského života, lid jako takový. Album otevírá Poklona kmetům prastarým, kdy se venkovem proplétají struny a spolu s měnícím se vokálem vytváří dřevní a přitom zvukově rozostřenou výpravu do šumavských hvozdů. Jinak působí vokály přiškrcené a jinak ty čisté. Ty jako by skladbu povznesly nad mystická a hluboká údolí. Jsme ale pořád blízko starých stavení, o čemž nás přesvědčí opodál stojící skot. Ve Vynášení Morany je zachycena lidová oslavnost vítání jara, ale dál je skladba samozřejmě zpracována v dalším zvukovém rozkládání a napojování na akustickou kytaru, která tvoří hlavní linii. Kolem ní se toho děje docela hodně, stačí se zaposlouchat do různě překrývaných zvukových fragmentů. Přírodní aroma přikrmí opět vokály. Eponymní song je nejvíc folková skladba alba. Není to folková klasika, Zimoles je i zde věrný jakémusi druhu rozostření, ale je to ta nejvíc skladba k ohýnku a dlení o samotě schován uvnitř zeleného porostu. Ochrana půdy a zeleně, která Lesní samotářství uzavírá, je zase jako by rozhozena do prostoru a obalena dalšími vrstvami, hlasy a záznamy. Širší ve svém záběru.


Ano, tohle je experimentální folk pro samotáře. Pro jedince, kteří mají stejně blízko k přírodě, jako k ruchovým úpravám na vlně okrajové elektroniky. A Zimoles je na okraji. Putující krajinou a přesto sdílný díky svým nahrávkám. Našel jsem si v tom svůj díl zážitku a celkově si tento projekt zaslouží respekt, protože má co nabídnout. Právě celkovým pojetím a finálním zpracováním toho svého okrajového světa. O prolnutí samoty a přírody s lidskou tradicí zasazenou do krajiny. Zde dominující šumavské. A co ty Bhute, kašperský rodáku, vydáš se také do Zimolesa?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 4.10.24 11:33odpovědět

Musím reagovat na poslední větu: Ano, Zimoles s titulem Šumava jsem uzřel u Vřesové studánky a ihned jsem odtušil, že jej potřebuji uložit do archivu. A tak se i stalo...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky