Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Zoe - Raise The Veil

ZoeRaise The Veil

Sorgh12.3.2015
Zdroj: CD (# GOUDJ045), promo od vydavatele
Posloucháno na: Technics SL-PG390/Dual CV 1400
VERDIKT: Tohle album v pohodě oželíte, protože vás pravděpodobně ničím neobohatí. Stejně tak si ho ale můžete bez závazků užít. Sílu na to má.

U nás poměrně neznámá kapela Zoe zapustila kořeny ve druhé půli devadesátých let v severní Francii, někde mezi Calais a Dunkerque. S představou, že budou hrát něco mezi AC/DC a Queens Of The Stone Age, rozjeli neupravenou mašinu po přímořských cestách na dostřel Anglie. Z původních plánů zbyly trosky, jejich výraz bych si ke zmíněným idolům přirovnat nedovolil, ale možná se tak dělo na předchozích dvou albech. Raise The Veil je jejich třetím výstupem a stylově jsou někde jinde.

Je to album, které v pohodě oželíte, protože vás ničím neobohatí. Takových, jako jsou Zoe, je celá řada a všichni víceméně hrají to stejné. Co taky vymýšlet? Trošku podladit kytary, nehrát moc rychle, ale udržovat rozumný rytmus, do kterého se dá ťuknout krýglem a přitom postát u jukeboxu. To je taková archetypální představa, která k podobné muzice sedí jako prdel na hrnec  – dlouhovlasej zevl v ucourané flanelce a umaštěné kšiltovce, co se opírá o hrací skříňku a popíjí škopek z lahváče. Americkej venkov jako na dlani. Zoe jsou sice z Francie, ale tohle hobby si najde svoje stoupence v každé zemi. Tak proč nenahrát něco univerzálního, co funguje a nikoho nepobouří? A hlavně je to zábava. Stejně jako se bez téhle desky dokážete obejít, tak si můžete bez pocitu studu užít její poslech a stát se fanouškem kapely.

 

Raise The Veil se totiž fakt dobře poslouchá. Je to groovy, jednoduše poskládané písničky nepostrádají slušivou odrbanost a nemusí se u toho moc přemýšlet. Hned na první poslech je každému jasné, o co jde. A bylo by zbytečné chtít po Zoe víc, když to sami nemají v plánu. Jejich ambicí nebude bourat hitparády a zamotat hlavy hudebním teoretikům. Budou rádi za každou prodanou desku a příznivý komentář. Že to prostě udělali slušně a líbí se to. Skladby mají díky častým přechodům snesitelně  kostrbatou strukturu, která jim zajišťuje zábavnost a jistotu vzájemné rozlišitelnosti. Ve většinou svižně odehraných kusech se dají najít i pasáže méně dravé, přemýšlivější, ale aktivně střídané riffy mají přece jen navrch a namísto zahřátého křesla se album hodí spíš na poslech do auta, nebo na zahřátí při porcování prasete.


Sázka na stoner rock kapele vyšla, tenhle styl neztrácí na oblíbenosti, a tak by je jistá pozornost neměla minout. Do rytmicky nenáročného základu, který přiznaně opisuje od těch lepších a zkušenějších, trefně vsazují malá sóla vyluzovaná z ukňourané kytary, jejímuž nachlazenému krku by slušela šála. Tu bych osobně doporučil i zpěvákovi, který buďto zápasí s nachlazením, a nebo se ve volnu důkladně připravuje na barové stoličce. Jeho zpěv přijímá tlak nástrojů zezadu, nevyčnívá a nesnaží se na sebe upoutávat přehnanou pozornost zbytečnou exhibicí. Vysoko posazeným chraplákem se snaží vyzpívat i ty vyšší noty, které mu během skládání utekly a teď ho výsměšně vyzývají ke vzájemnému poměření sil. Trošku mi připomíná zpěváka Jirku Bialíka z domácích Illegal Illusions, který má pod chraptivým nánosem podobně zabarvený hlas.

 

Album vyšlo jako jednoduchý, papírový digipak s nepříliš nápaditým obalem, který na vystavení do vitríny nemá koule. Zato obsah hýří přirozenou a nepřikrášlenou potencí, proti které nemůžu říct křivého slova. Pro chvíle, kdy se nechci věnovat soustředěnému poslechu a zároveň potřebuji nějakou energickou kulisu, se třetí salva těchhle sympatických Francouzů šikne.

 

Zoe digipak CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 6.11.14 8:30

Určitě bych nezapomínal na zcela prvotní dílo MFKR (1996), které osobně řadím na vrchol jejich všemožného snažení, ačkoliv jej stvořilo výrazně odlišné složení kapely. Následující dvě alba Slipknot a Iowa stavím na roveň. Nejspíš kvůli tomu, že na Iowa jsem je poznal. S příchodem Vol.3 můj zájem citelně propadl, avšak stále tuhle desku zkousnu. Zbytek už jde zcela mimo mě, včetně této novinky. Chybí mi tu především přínos hracího umu Joeyho, jeho bicí jsem vždy s radostí sledoval...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky