Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zpětným ohlédnutím do evidence navštívených koncertů zjišťuji, že na Melodce jsem byl naposledy přesně před rokem při příležitosti stejné akce. Takže po roce, zase Břitva a s ní spojené kratochvíle. Do Brna tak přijíždím s přítelkyní po boku hned ráno. Setkáváme se s kamarádem, se kterým navštěvujeme zajímavá místa jako Špilberk nebo pivovar Richard. Bezprostředně před akcí zavítáme ještě do Ochutnávkové pivnice, kde už nás očekává redakční guru Jirka D. Čas letí opravdu rychle a než se nadějeme, je sedm a zároveň hodina nutná k přesunu do samotné Melodky.

// Ozvěny hudební

Do klubu vplouváme v průběhu setu kapely Felisha a já se ihned deru k podiu, neboť jejich zábavně pojatá muzika se mi líbí a pořadatelský záměr využití této kapely coby rozjezdu večera je mi rovněž sympatický. Kapela svým debutem volně chytla odložený štafetový kolík kolegů Isacaarum a v podobně laděné hudbě pokračuje svou neotřelou sypací rubanicí. Za mikrofonem Frau Ren střídající různé polohy zpěvu kořeněné efekty a modulacemi. Jsem okamžitě vtáhnut do jejich horkého goru a zeširoka hltám perverzní muziku. Poslední dobou se k podobné hudbě vracím častěji, takže ji živě rád vidím. Bylo zcela evidentní, že tady nejde o snahu hnát se vysoko, jde čistě o ventil a zábavu zkušených muzikantů, čímž se výraz kapely nikterak nesnižoval. Prostě bordel jak se sluší a patří, co vlastně chtít do začátku víc?

Poté na podium vylezli Perfecitizen v nové sestavě. Na to jsem byl velice zvědav, neboť výměna vokálu a přidání basové kytary dávala tušit nový rozměr jejich hudby. Chtěl jsem se dvěma novým personám věnovat více, ovšem pozornost stejně neustále strhoval Jarda Haž za baterií, neboť vidět něco takového živě je velký zážitek. Neskutečná energie a síla ukrytá v rychle kmitající hudbě se schizofrenními impulsy. Kytarové orgie a vokální výlevy dávaly rovněž nervům přítomných pěkně zabrat. Bylo skvěle vidět, že kapela je ve velmi dobrém rozmaru a plně připravena na turné, které tento týden startuje. Jejich brutální blastcore má všechny atributy, které tvrdá muzika potřebuje. Vlastní tvář, skvělé nasazení, bezchybnost a neskutečnou razanci. Kapela vás z nahrávek možná nemusí úplně bavit, ale živě vás tohle semele raz dva. V mých očích jednoznačně vrchol akce.

Třetí kapelou na podiu se stali Antigod. I přes fakt, že do řad jejich mašinérie vstoupil Chymus, mi stále jejich hudba úplně nesedí. Nicméně jejich set jsme využili k povečeření v nedaleké hospůdce, takže za Antigod míří velká omluva - chyběl jsem.

Veselé a hravé tóny přišly s elektronikou prošpikovanými Minority Sound. Na tomto místě bych rád vyjasnil to, že naše logo Echoes doplněné o podtitul „of minority sound“ nemá s kapelou nic společného ... což už kohosi kdysi napadlo. Na kapele samotné byla od začátku zřejmá jistá profesionalita a sebejistota. To k jejich muzice vcelku ladí a je to fajn. Sází do lidí úsměvy stejně dobře jako ostré industriální tempo. Čert vem fakt, že se hudebně trochu míjíme, vystoupení bylo totiž patřičně chytlavé a náležitě pestré. Akorát byla škoda, že hráli jen pro hrstku lidí, ale k tomu se ještě vrátíme.

Závěrem tu byli připravení Postcards From Arkham, ovšem nabraný skluz jim do karet moc nehrál. Bylo půl jedné v noci a naše hlavy už nelítostně padaly vinou nejen společenské únavy. Z toho plyne, že i poslední vystupující kapelu jsem přes všechnu mou snahu bohužel neviděl. I za nimi míří omluva.

Na co jsem se ale těšil nejvíce a kvůli čemu jsem především dorazil, bylo samotné vyhlášení výsledků bilance za loňský rok. Ještě než přejdu k obecné rovině vyhlašování, dám vzpomenout několika bodům z výsledků.

// Ozvěny anketní 

Asi nejsledovanější a nejatraktivnější je kategorie album roku, kde zvítězili Perfecitizen se svým albem Corten. Zcela zaslouženě a po právu, neboť album je to výtečné. Objevem roku se stala kapela Hellyum, kterou neznám a tudíž ji hodlám proklepnout. Ovšem trochu rozpačitě na mne působí objevení projektu Mortal Cabinet, který obsadil hned druhou pozici. Jednotliví členové Franta Štorm, Samir Hauser a Řezník snad nejsou na hudební scéně poprvé, ale zřejmě vnímám objev trochu jinak. V minilabu zas potěšilo vítězství doomařů The Tower, což je kapela které velmi fandím.

V rámci kategorie Koncert a festival roku vyhrál opět Karel Gott, aneb Brutal Assault. Když se podívám na výsledky za celou historii Břitvy, přijde mi tato pozice vlastně nepřekonatelná, jakkoliv se mohou různí fanoušci cítit kdekoli jinde lépe. Skoro se nabízí rozdělení této kategorie na velké akce a ty menší, na které pak pod vrstvou těchto molochů není vůbec vidět, a přesto si zasluhují uznání. Osobně jsem se třeba cítil báječně na Magick Musick festu u Berryho, na ojedinělé zastávce Abysmal Grief v Modré Vopici, obdiv zaručeně zaslouží i Phantoms Of Pilsen a neotřelá a podmanivá atmosféra sklepních prostor Žižkostela v doprovodu Bell Witch. Co mne však příjemně překvapilo a potěšilo, bylo umístění Echoes v kategorii medium roku na druhém místě. Cenu jsem s radostí a nejspíš i krkolomně převzal, ale v tu chvíli jsem byl opravdu překvapený. Velké díky vám všem, kteří na tom máte zásluhu, vážíme si toho. Zároveň gratulujeme kolegům z ostatních médií. Další výsledky jednotlivých kategorií dohledáte na oficiálním webu cen.

// Ozvěny návštěvní a organizátorské

Co si záměrně schovávám nakonec, je celkový pohled na dění onoho večera. Předně bylo opravdu velmi smutné to, kolik lidí ve výsledku dorazilo. Odhadoval bych maximálně třicet platících. Důvody se mohou různit a za situací lze hledat i to, že v dané datum bylo po republice rozeseto vícero neméně zajímavých a lákavých akcí. Vážně škoda. Co je ale opět tristní, je sestupná tendence samotného vyhlašování. Dříve byla k vidění projekce, která stylově doplňovala samotné předčítání výsledků. Dnes bohužel chyběla úplně a místo ní se na pozadí přestavovalo podium. Zoufalý byl i zájem fanoušků, jejichž hrstka stojící pod podiem jen chabě reagovala na radostná vítězství v jednotlivých kategoriích. Od toho se pak zjevně odrážela i chuť samotných komentátorů a vyhlašovatelů, kteří tak výsledky vychrlily relativně rychle. Ono prakticky nebylo ani samotné ceny moc komu předávat, jelikož dorazivších zástupců nominovaných bylo žalostně málo. Z předávání jsem byl zklamaný už kvůli nedoceněné práci Ladi Olivy, který náplň tohoto večera připravuje vlastně celý rok.

Jak z toho ven? Možná od základu překopat celé vyhlašování a na místo formy velkého koncertu (pět kapel je vážně dost) se zaměřit více na formu vyhlášení. Byla by škoda přijít o takovou událost, kterým tento večer je a proto mi přijde opravdu smutné její pozvolné vysychání. Možná k tomu Břitva nesměřuje, ale dojmy mám opravdu takové. Už jen fakt, že na onen koncert nebyl spuštěn předprodej... I taková drobnost jako kus papíru v podobě vstupenky má vliv na celkový dojem a sběratele potěší. Rovněž by byla fajn třeba i černobílá, po domácku dělaná brožura s výsledky a drobné info k výhercům. No a ta projekce ... promítání obrázků obalů oceňovaných nahrávek, fotek či log oceňovaných kapel, společností i médií by se hodilo. Osobně by mě zajímal i seznam hlasujících a tak podobně.

Takhle je vyhlášení cen jen něčím, co se honem honem odříká v pauzách mezi kapelami pro lidi, kteří zrovna nešli na vzduch, toaletu nebo večeři. Možná i to je důvodem klesajícího počtu návštěvníků. Je mi líto, že reportáž musím takhle končit i přes jednoznačné nadšení z výsledků. Každopádně držím palce a až se za rok na Melodce zase sejdem, pevně věřím, že bude vyhlášení trochu atraktivnější. 

Na koncert byla redaktorovi Echoes udělena akreditace pořadatelem.