Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Františku, máme za sebou první mrazy, v některých místech doprava kolabuje, v jiných příroda kouzlí krásné scenérie. Jak trávíš současné dny Ty?

Ahoj, pokud chceš slyšet, že se válím na pláži v jižní Goe, tak je to pravda, jako ostatně každoročně.

Jaká příroda je Tvému srdci blíže? Domácí, například ta šumavská nebo ta orientální?

Každá. Ta Goánská je stejně překrásná jako ta Šumavská, jenom nemusím některé vnitrozemské pustiny a plošiny.

V textu Šumava jsi zmínil především lokalitu mého rodiště / bydliště – Kašperskohorsko. Jak na Tebe tamější kraj zapůsobil? Co všechno jsi viděl a co Tě nejvíc oslovilo, či naopak?

Já jsem měl v Kašperských Horách výstavu a přitom jsem podnikl pár procházek po okolí. Pak mám kamarády, co mají chalupu na samotě vysoko nad Prachaticemi, bez elektřiny a znečištění, pijeme tam vodu z potoka a chodíme po nekonečných lesích, kopcích a rozhlednách. Četl jsem kromě obligátního Váchala a Klostermanna taky pátera Hobizala, takové zajímavě a upřímně napsané vzpomínky zpod Boubína a okolí. Miluji šumavské potoky a řeky, jejich zvuky obsahují všechny potřebné frekvence, jako když pustíte velké množství různé hudby najednou. Podobný pocit mám u mořského příboje, ale to je možná známkou počínající senility, nevím.

Ještě se vrátím k  Indii. Mnozí ji vidí jako špinavou zem v těžkém úpadku, přesto je z ní cítit cosi tajemného. Jaké byly Tvé dojmy při prvním cestě tam? Změnil se Tvůj pohled na tuto zem v průběhu let? Co bys vzkázal nebo doporučil těm, kteří Indií opovrhují?

Letos Indie v ekonomickém tempu předstihuje Čínu a střední třída v Evropě je už chudší. Ale ekonomika mě nikdy nezajímala, já obdivuju starou architekturu, řemesla a způsob života na venkově. Letos jsem viděl asi nejstarší svatyně ve svém životě: v Badami v Karnatace, to je už 4. století, kdy jsme v Čechách snad ještě lezli po stromech, tady se stavělo a sochařilo na vynikající úrovni.

První dojmy jsou samozřejmě u každého šokující, ale od r. 2002, kdy jsem tu byl poprvé, se sem musím vracet. Je to jediná závislost, které jsem si vědom. Cítím se tu svobodně.

Nejen v Indii je zcela běžným symbolem svastika. Vědí místní o zneužití tohoto znaku třetí říší? Pokud ano, nakládají s ním podobně jako u nás, tedy zákazem? A jak jej vnímáš ty?

Svastikami jsou ozdobené autobusy, části oděvů, svatyně i fasády mateřských škol, není na tom nic špatného. Včera jsem si na trhu koupil legrační visací zámek značky "Hitler", ale o stejnojmenného rakouského malíře, co naháněl světu hrůzu několik let se čtyřtisíciletá kultura vůbec nestará. Svastika má velkou spoustu významů a jednotlivé hinduistické kulty jí přikládají různé funkce.

Tím lehce navazuji na fakt, že hákový kříž je pro mnohé těžkým soustem a nedokáží jej přenést přes srdce, ovšem přítomnost srpu a kladiva je jim lhostejná. Původ obou znaků byl významu jiného, než ten, který po sobě zanechaly. Přesto jej v politickém spektru lze stavit naroveň. Jak to vidíš ty?

Já jsem svého času indické svastiky sbíral a mám jich na chalupě několik desítek, ale protože mi jezdí na návštěvu i kamarádi, které to uráží, schovávám je z dohledu. Respekt je další lekcí, kterou je třeba se od Indů učit. Zejména koexistence křesťanů a hinduistů je dokonalou ukázkou, to by asi v Evropě nefungovalo, tam je v módě faleš jménem politická korektnost, což je úplně naruby, to je škodlivé.

Komunismus obecně v naší zemi zanechal nemálo skvrn, přesto je stále, řekněme, legální. Jaké je tvé postavení vůči této politické straně, volil jsi je?

Neptej se mě na politiku, to je zdroj skutečného zla na zemi. Jednou jsem se zapletl se Zelenými, viděl jsem na pár měsíců do vrcholné české politiky, ale pohled do žumpy je mnohem krásnější. Málokdo si uvědomuje, že ty nejdivočejší spiklenecké teorie nejsou nic proti realitě.

Samozřejmě že jsem komunisty od dětství smrtelně nenáviděl a nenávidím i ty současné eurolevičáky, přerozdělování, dotace a vše co je s nimi spojeno: zbabělost a korupce.

Hlouběji do politiky už zabředávat nebudeme. Jen se od ní odrazíme k „umění“, které tu po sobě probíraná ideologie zanechala. Předpokládám, že nebudeš obdivovatelem skulptur monstrózních rozměrů a nevábného materiálu, nebo se pletu? Například stanice metra Anděl dodnes vyhrožuje nápisy Mír nebo Moskva, mám z nich husí kůži.

Já jsem v Moskvě byl a tamní metro je takové pohádkové město pod zemí, v Praze ho máme modernisticky umrtvené. Má ducha Husáka a servilních architektů, kteří se holt museli nějak živit a stvořili chtě nechtě dílo adekvátní své době. Ovšem pravá bolševická architektura nebyla světem betonových monster, Stalin si potrpěl na pravé zlato, korintské sloupy, kašny a mrakodrapy s bohatě zdobenými fasádami. Obdivoval realismus a monumentalitu, stejně jako nacisti, protože to byl jejich kumpán.

Někomu to třeba přijde jako přinejmenším podivínství, ale jsem fascinován funerálním uměním. Architektura hrobek i samotných náhrobků měla kdysi nádhernou podobu. Všelijaké ornamenty, zvláštní druhy písma… to jsou detaily, které z mnohých činí takřka muzejní kusy. Zeptám se trochu neohrabaně: máš svůj oblíbený výjev na náhrobcích? Nebo jaký druh hřbitovů obecně máš v oblibě?

Ano, je to Zentralfriedhof ve Vídni. Leží tam spousta významných umělců a některé hroby připomínají znehybněný tanec andělů a bohyní. V zahradě, kde leží Beethoven, Johann Strauß či Franz von Suppé není možné nic necítit.

Ta typografie hřbitovů je vděčné téma, ale je to pro mě uzavřená kapitola.

Když už jsme naťukli téma písmo, zeptám se na jednu věc - jaký je Tvůj pohled na graffiti? Konkrétně mám na mysli sprejerské nápisy a jejich leckdy pestré ztvárnění. Přeci jen takový sprejer má svůj specifický rukopis, svou přezdívku, své teritorium a podobně. Chápu, že od typografie je tento způsob písma vzdálen, ale přesto v něm vidím souvislost. Určitě bych vynechal bezduché tagování nejbližší čerstvě opravené omítky, které nemá s pravým smyslem graffitů nic společného.

Já graffiti nerozumím, neumím na tuto otázku odpovědět.

Na Tvém webu jsem si všiml jisté galerie, kde jsou vidět různé poklopy kanalizace s mnohdy nečekaně komplikovaným zdobením. Rovněž si všímám těchto drobných rozdílů (v podstatě díky lyrice kapely Stíny Plamenů), kdy například na hlavním nádraží v Praze najdeme sice pár, za to zcela jiných poklopů, než jako tomu je ve zbytku města. Jaké je nejkurióznější místo, které je často přehlíženo, kde si se setkal s podobnými „poklady“?

To není nic programového, mě na chvíli zaujaly textury a symboly na kanálech v Toskánsku, poněvadž kostely a paláce fotí každý, tak já fotil poklopy. Nepřikládám tomu žádný hlubší význam, inklinace k tomuto typu podsvětí mě neláká.

Ještě se vrátím do Kašperek, kde jsi svého času vystavoval některé své akvarely. Co pro Tebe znamená malování? Je to forma ventilace, koníček, nebo tvoříš i na zakázku?

Maluji, protože neumím meditovat. Sedím ve stínu palmy a štětcem se vciťuji do nezachytitelného příboje. Zajímavé je, že v Česku se mi malování nedaří, potřebuju asi teplo, slunce, zvláštní prostředí, vytržení z normálu. Maloval jsem hodně podle přírody, teď se mi to míchá s představami. Indové co rádi okukují, se diví, co to na obrázku letí nad hladinou, když tam nic neletělo...

Zrovna čtu sbírku povídek H. P. Lovecrafta (trochu klišé) ve vydání, ke kterému jsi tvořil kresby. Četl jsi celou sbírku a podle ní pak tvořil obrázky, nebo Ti stačily názvy kapitol? Z některých výjevů cítím jisté šibalství a poťouchlost, je to záměr, nebo mám jen bujnou fantazii?

Mohli to proškrtat, ale "kritické vydání" takové zásahy nepřipouští. HPL je jako Hašek: geniální, ale s velkými výkyvy ve kvalitě, i když se mu dá leccos odpustit, je tam pořád nadmíru klišé. Moje ilustrace jsou rytiny do takového speciálního plastu. Nakladatele jsem varoval, že to budou spíš moje dojmy, žádné věrné obrazy textu, ale schválili mi to. Poťouchlost ano, to je přesně řečeno, obvyklý servilně kýčovitý způsob ilustrování HPL mě přinutil najít si vlastní postoj a výraz.

Musel jsem to pochopitelně přečíst celé, po těch dvaceti letech, kdy jsem HPL četl poprvé, se mi to zdá řídké, ale to je prosím jen můj subjektivní dojem, rozhodně se nechci nijak dotknout jeho obdivovatelů.

U malování bych ještě chvíli rád zůstal. Máš své oblíbené tvůrce? Co třeba Lukáš Kudrna? Jeho styl je neotřelý a nutí přemýšlet, jak vnímáš jeho díla?

A taky Vytiska, Vrana, pak třeba Mědílek, Skála... Kudrna se vyvíjí, pamatuji si jeho začátky už na Umprum. Mám rád jeho vztah k přírodě a k lesům, dovede vycítit atmosféru a dodá viděnému obrazu vlastní příběh. Od sci-fi monster a chaotické exprese se dostává do srozumitelnějších poloh. Jeden jeho obraz mi visí ve studiu, jsou na něm jen houby v lese, ale je to tak propracováno, že mě pořád baví na něj koukat. Hned vedle mám Vranu, ten to vyvažuje svým brutálním gestem.

V oblibě mám i produkty Sandra Dragoje, jehož technika je složitá a s důrazem na detail. Setkal si se někdy s jeho prací?

Toho neznám. Zato se znám už asi 25 let s Milanem Fibigerem, úžasně pracovitým ilustrátorem.

Ke konci jsem si schovával téma, které je pro naši zem vlastní – pivo. Společnost Storm type nechala vzniknout jednotnému fontu pro pivnici Lokál. Máš rád Plzeň? Ať už pivo, nebo město jako takové.

Prazdroj se hodně zhoršil, nepiju ho. Dělám teď pro dva vznikající pivovary a dělám to s láskou, to je jasné. Lokál je sice řetězec restaurací, ale dbají na dobrou kuchyni a čerstvé suroviny, to považuji za záslužné a práce na jejich typografii mi byla potěšením.

Samozřejmě mi nemohlo uniknout ani Tvé vytvoření písma pro malý pivovar Lobeč. Jak se Ti líbí současný rapidní nárůst minipivovarů?

Rostou jako houby po dešti. Už bylo na čase.

Mohl by si jmenovat Tvé nejoblíbenější várny? A jaký druh piva Ti vlastně chutná? Klasický ležák, černé, nebo dnes hojně oblíbené svrchně kvašené?

Je jich už hodně, piju všechno co mi chutná, poslední dobou Krakonoš, Hendrych, Kocour, dokonce si i sám vařím klasický ležák, s trochou konopí - na chuť.

Tímto Ti Františku děkuji za Tvůj čas a ochotu věnovat se rozhovoru. Pokud by si ještě cokoliv rád zmínil, sem s tím.

To je vždycky nejtěžší otázka, to nemůže dopadnout jinak, než že plácnu nějakou blbost. Dnes ráno jsem četl v novinách, že na hranici Karnataky a Goy zastřelili tygra, co sežral koně a jednu ženu, nejdřív ho uspali a dali mu na krk čidlo, aby sledovali jeho pohyby, pak se 40 dní radili úředníci obou sousedních států, kdo má lepší pušky a co dál, pak sežral druhou oběť, tak ho nakonec sejmuli. Inu, když se chodí se džbánem, tak se ucho utrhne, nebo jak se to říká.