Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdarec Lahři. Dřív než na cokoliv jiného se zeptám na připravovanou desku, která by - podle řečí - měla vyjít během letoška. Můžete přiblížit, v jakém stádiu je práce a co fanoušky čeká?

Žrout: Čau Jirko. Momentálně máme hotový tři nový věci a do studia (Hellsound) jdeme začátkem května. A nebude to velká deska, ale nejspíš split LP s Exorcizphobia – thrash z Trutnova. Dále máme letos v plánu vyrazit na nějaký koncerty směr Morava a Slovensko a možná na podzim i za hranice … všedních dnů.

Vaše kapela pro mě už nějaký čas představuje trio Lahar - Lukáš / Doomentia - Andrei Bouzikov. A začnu odzadu, od Andreie. Jak začala vaše spolupráce s tímto americkým umělcem? Posíláte mu pro danou desku nějaké noty, podle kterých by se měl při tvorbě grafiky řídit, nebo vše necháváte v jeho režii?

Žrout: Naše spolupráce s A. Bouzikovem začala malbou na split LP se Stolen Lives. Zkusilo se mu napsat a nakonec z toho vylezl pro mě nad očekávání skvělej obraz. Nechal jsem si ho tenkrát zvětšit do rozměrů 80 x 60 cm a už několik let mi ten zombík zkrášluje obývák. O jeho kvalitách nikdo nepochyboval, jen to pro nás byla nová zkušenost. Maloval desky pro Municipal Waste, Cannabis Corpse nebo Voetsek.

Andrei je původem Bělorus, žijící v Americe a hraje (nebo hrával - nevím jestli ještě fungujou) na basu v punk/hardcore kapele Deadfall. Ty mají vydaný věci na Tankcrimes nebo 625 Thrashcore, takže je jasný, v jakejch vodách se pohybujou. Tenkrát jsme mu posílali zevrubnej popis, co má jak namalovat a zhostil se toho na výbornou. Poštu s ním vyřizovali myslím kluci ze Stolen Lives a co říkali, tak z jeho e-mailů byli trochu plachý (hahaha). Ale jak říkám, dopadlo to na výbornou. Teď mu vždycky posíláme přeložený texty a zhruba nějakou představu, co by tam asi mělo, nebo mohlo bejt. On pošle zpět náčrt, a když se to v kapele odsouhlasí, začíná pracovat. Pak už se jen dolazují detaily. Když jsme v loni na jaře hráli v Berlíně, tak jsme se tam s ním setkali. Přiletěl do Berlína, jestli jsem to správně pochopil, pracovně a šel s přítelkyní na koncert, aniž by věděl, co tam hraje. Byla to docela prča, takový náhodný setkání. Prohodilo se pár vět, věnovali jsme jim nějaký naše tričko a hodilo se několik společnejch fotek, který teda bohužel zůstaly pohřbeny v archivu jednoho kámoše. Třeba se ještě jednou někde objeví.

Kozel: Jo v Berlíně to byla prdel! Vzpomínám, že po koncertě za mnou přišel na podium a ptal se, jestli jsme LAHAR. Když jsem kejvnul, představil se mi, prohodili jsme pár slov, ale jak jsem balil cajky, tak mi to moc nedošlo. Pak přišel za Banánem a ten, jak je po každým koncertě v transu, tak ho taky tak nějak odpálkoval. Chudák, byl z toho docela skleslej, ale pak se to u piva uvedlo na pravou míru .... svět je holt malej.

Ptát se, jestli je pro vás vizuál alba důležitý, je asi zbytečné. Jak se ale díváte na kapely, které svými obaly drží jistou linii? Kromě vás mě napadají třeba Cannibal Corpse a jejich dvorní malíř Vincent Locke. Má to svůj význam?

Žrout: Cannibal Corpse jsem poslouchal a nosil na tričku někdy už v 16 nebo 17 letech. Nevím, jestli to bylo Eaten Back to Life nebo Butchered At Bird, ale jedno z těch prvních to bylo určitě. Tím chci říct, že jsem na tom vyrostl. Bavili mě kreslený obaly, protože to bylo něco, co kapele dávalo ksicht. Je to pro tu kapelu určitej rukopis. Zářným příkladem jsou třeba Iron Maiden, že? Někde jsem četl, že první Edie byl malovanej pro nějakou punkovou kapelu, ale punx to odmítli a „Ironi“ po tom okamžitě skočili. Myslím, že ten malíř určitě nelituje toho, že se to stalo. Musím se přiznat, že nejvíc se mi líbili malby Eda Repky, kterej tenkrát maloval třeba Megadeth, Death, Nuclear Assault, Evil Dead, Napalm,…pak třeba logo Biohazard, Logo Dark Angel, atd. Ten je pro mě vlasně jedničkou dodnes.

Pak mám hodně rád grafiku od Pusheada (ex-Septic Death, maloval hodně pro Metalliku). U sousedů v Německu zase vládl třeba Andreas Marshal (Sodom, Kreator, Running Wild) nebo Sebastian Krüger (Tankard a Destruction). Z Českejch kapel mě zrovna teď napadají třeba Fleshless. Ti mají svého malíře. Všechny obaly těchhle desek jsou parádní kresby a to, že mi zůstaly v paměti dodnes, myslím něco naznačuje? V dnešní době existuje obrovská spousta zajímavejch kreslířů a malířů a díky netu si je snadno můžete najít. A ještě musím dodat, že některé obaly (split s The Shinning, LP Oběti doby) a vnitřňáky a všechny grafiky na trička nám maluje náš basák Gisbern z Tatoo Bejrůt, který též mocně vládne tužkou. 

Kozel: Ještě bych dodal pár skvělejch kreslířů: mistr Away (Voivod) - nikdo nemá nic podobnýho, prostě "kult", Halseycaust (Toxic holocaust) a samozřejmě ještě starý obaly od Thomase Holma (Mercyful fate a King diamond)!

Druhou zmíněnou osobou je Lukáš a jihočeské vydavatelství Doomentia records, který vydal vaše poslední dvě alba primárně na gramodeskách. Mohlo by se říct nou koment nebo skvělé, ale stejně - jak se spolupracuje?

Žrout: S Lukasem se známe už hezkou řádku let. Spolupráce s ním je jednoduše - na úrovni. S tím tvým nou koment a skvělé, musím jen souhlasit. Ví, co dělá a dělá to dobře. Proto je tam, kde je. Jen okrajem zmíním to, že na jeho labelu vyšly třeba reedice starejch Master a dema Abomination, první dvě velký desky Hooded Menace, Coffins, Nunslaughter, The Hidden Hand s Wino Weinrichem ze Saint Vitus, Ravens Creed (kde jsou lidi z Orange Goblin, Sabbat a Iron Monkey), Usurpress (což jsou lidi z Disconto), Jess And The Ancient Ones, Minkions, Centinex nebo japonský Abigail a z českých třeba Törr - demo, Witchhammer nebo živák Debustrol - Protest live 92. (Většina toho samozřejmě na vinylu). Myslím, že tyhle jména hovoří sami za sebe a o to víc, že většina jeho vydanejch titulů je vyprodaná. Kdo má zájem, mrkněte na: http://www.doomentia.com/

V minulosti jste těch labelů prolezli vícero a vlastně vaši první velkou desku vydali kluci v Damage Done records. Mohl byste nějak srovnat přístup jednotlivých vydavatelů? Nemyslím lepší vs. horší, ale spíš způsob jejich práce, přístup ke kapele a tak.

Žrout: U Damage Done jsme vydali první velkou desku s názvem Oběti doby a spolupráce s Ivanem a Petrem byla naprosto v pohodě. Pamatuju si, že když se řešili všechny ty věci kolem vydávání: obal, design, počet kusů atd. atd, tak Ivan přijel za náma do Písku. Sedli jsme tenkrát do Indický restaurace a přežrali jsme se u toho domlouvání doslova k prasknutí a …deska byla na světě. Myslím, že k naprosté spokojenosti obou stran. Split se Stolen Lives nám vydával mistr Barvák (Insane society) a za Stolen Lives Mirek (Phobia records) a taky to proběhlo na výbornou. Pro mě ale zůstává na první příčce Doomentia.  

Ve vaší diskografii je poměrně slušná řada splitek s nejrůznějšími kapelami. Jak si je vybíráte? Představuje pro vás tahle forma spolupráce něco víc než jen společnou desku?

Žrout: Třeba s Idiot Savant to byl takovej „frončaft“, jezdili jsme hrát do Německa a oni pak k nám. Zažili jsme spoustu koncertů a zajímavých a veselejch večírků. Jednou jsme s nima jeli pár koncertů v Polsku. Vzpomínám si i na společnou návštěvu koncentračního tábora Osvětim. Na takový věci se kurva nezapomíná. Stejně tak na polský squaty typu Kromera. S Gride jsme toho taky odehráli a odjezdili hodně a nakonec z toho vzešel split singl coverů jihočeských punkhardcore kapel a potom ještě band Radiolokátor. Do dneška jsme velký kámoši. S holandskýma The Shining sme taky zažili pár veselejch koncertů. Určitě je to o spřátelení se s lidma, který mají podobný smýšlení. A minimálně o společnejch vizích.

Je nějaká kapela, se kterou byste rádi vytvořili splitko a zatím se nedaří celý podnik domluvit? Máte pro nejbližší dobu v plánu nějakou takovou spolupráci?

Žrout: Slayer,??? …víc prozrazovat nebudu.

Kozel: Kdyby to neklaplo tak Kreator!

V úvodu jsem zmínil jakési poznávací znaky Lahar a mezi další vaše stigmata by šly určitě zařadit texty, které jsou jednak česky a potom sjednoceny jakousi apokalyptickou tematikou. Čí je to dílo a proč právě tyto náměty?

Banan: Texty píšu já. Píšu je česky, protože mě to baví mnohem víc než angličtina, ve které zní všechno dobře, ale mnohdy je v ní pak schováno spousta nesmyslů. Český text musí mnohem lépe fungovat sám o sobě, je to mnohem větší výzva jak po stránce gramatické, tak obsahové a v neposlední řadě mě to nutí se neustále někam posouvat, co se týká frázování. Někdy je to trochu složitější a delší proces, než vznikne finální podoba textu, často je přepisuju a upravuju a hledám ty nejlepší kombinace slov, ale to mě na tom právě baví a v češtině se dají některé věci vyjádřit naprosto unikátně, když je to můj rodný jazyk. Navíc se mi vždycky hrozně líbily kapely, které zpívají svou rodnou řečí, miluju třeba starý španělský, finský nebo polský punk a velkou inspirací byli i domácí nejen punkové kapely. Inspirace u Gride nebo třeba kapel z Rožnovska je zřejmá, ale hodně mě ovlivňuje i poslech starého folku, Kryla, Nohavici, Plíhala a jednoznačně také Už Jsme Doma, to je velká škola.

No a co se týká námětu textů na "Až Přijde Čas", tak to tak prostě vykrystalizovalo během toho, jak jsem ty texty postupně psal. Ten koncept nebyl danej od začátku, ale když jsem napsal třetí text, zjistil jsem, že s těmi předešlými dost úzce souvisí a napadlo mě to propojit v jeden příběh. "Déšť" už jsem pak psal záměrně jako jeho dokončení a výsledkem je ta deska. Moje texty obecně vychází samozřejmě hlavně z toho, co vnitřně cítím a jak zpracovávám podněty vnějšího světa. Poslední měsíce hodně přemýšlím nad tím, kam celá lidská civilizace vlastně směřuje a co všechno se reálně může v dalších letech stát. Zkouším se s tím nějak vnitřně srovnat, protože jsem přesvědčen, že to neskončí úplně dobře a lidi jsou naprosto apatický ke všem indiciím, které říkají, že se řítíme do velkého průšvihu. Chtěl jsem těmi texty říct hlavně to, že největší zlo má na svědomí člověk, ne nějaký démoni a zombies a podobný záležitosti, který jsou v metalu tak populární a dost často tak vítězí forma nad obsahem. Největší strach prostě cítím z toho, čeho jsme všeho schopni. Ale protože jsem někde v hloubi duše malinko optimista, je i na konci toho příběhu nějaká naděje. Byť vykoupená spoustou prolité krve.

Odráží se tato tématika i ve Tvém pohledu na svět, společnost? Jaká je Tvoje představa o tom, jak Tě vnímá okolí?

Banan: Částečně jsem na to už asi odpověděl. Prostě když se dívám na věci kolem sebe do hloubky a trochu jinou optikou, než je nám vnucována, vidím svět řítící se do záhuby, který nutí všechny předstírat, že vše je vlastně naprosto v pořádku a to, co se děje, jsou jen takové kosmetické vady na kráse nejlepšího systému, a když se budou všichni hodně snažit, tak to zvládneme a zavládne blahobyt. Přitom je to celé postavené na krádeži, otroctví, vykořisťování, strachu a propracované manipulaci, kdy je lidem v tzv. civilizovaném světě vštěpována iluze privilegovaných, jež je ředěna falešnou mesiášskou možností pomoci, jež je ale osekána na posílání dárcovských sms někam na druhý konec světa. Nikdo nemluví o tom, jaké jsou skutečné důsledky a dopady, že vyřešení chudoby rozhodně není v zájmu těch, kdo o věcech skutečně rozhodují a tak se jen tak plácáme ve schizofrenním světě, kde nám někdo neustále říká, že můžeme ovlivňovat jeho dění, ale zároveň nám dává jasně vytýčené mantinely, které jakoukoliv větší změnu znemožňují. A to, že tomu neustále věříme, perfektně vystihuje fraška pod názvem "svobodné volby".

Já považuji sám sebe za anarchistu, věřím v budování autonomních prostorů, které budou co nejméně závislé na státu a systému, ale zároveň budou skutečně funkční a nebudou to jen iluze svobody postavené na absolutní ztrátě zodpovědnosti k čemukoliv a komukoliv, což generuje pro mě nepřípustný primitivismus, jež zahubil spoustu podobných pokusů. Věřím, že svobodná vůle, zodpovědnost a odpor k autoritářským způsobům fungování jako fašismu nebo bolševismu, může vést k pozitivním změnám. Zároveň ale zůstávám velmi skeptickým k tomu, do jaké míry jsou tyto myšlenky uveditelné do praxe. Což ale neznamená, že nemůžou být inspirací pro naše životy. A co si o mně kvůli mému přesvědčení myslí moje okolí, je mi už pár let úplně u prdele.

Jakým způsobem přistupujete k vlastní kapele? Je to pro vás spíš vnitřní ventil k upuštění páry a v podstatě spontánní záležitost, nebo svou kapelu berete hodně vážně a zodpovědně?

Žrout: Parta kámošů. Jinak by to myslím nemohlo fungovat s nějakým větším potenciálem. Spojuje nás podobnost názorů a samozřejmě vztah k hudbě. Když hrajeme, jsme prostě jeden celek. A ventil? …určitě ano. I když mám občas pocit, že ho upouštím víc než je zdrávo. To se pak ráno probouzím jako invalida. Nedávno jsem to počítal a za posledních deset let jsme odehráli každých 14 dní jeden koncert. Vím, že to není moc, ale zkuste to vydržet deset let v kuse! Do toho práce, rodiny atd. Letos, jestli to klapne, tak si ten průměr možná o něco vylepšíme. Když jsme začínali, tak jsme poctivě zkoušeli dvakrát týdně a to jsem si chodil ještě hrát sám. Jelikož jsem po dvou takových nepěkných úrazech, mývám docela problém s levou nohou ... ale dost pláče. Koncerty mi to všechno vynahrazují. Mluvím teda hlavně o lidech, který na naše koncerty zatím chodí (musím to zaklepat) a který tam vytvářej fakt super atmosféru.

V loni na podzim jsme slavili již zmíněných 10 let fungování a do klubu s kapacitou 300 lidí přišlo neuvěřitelných 300 platících, který předvedli takovej kotel, až mi běhal mráz po zádech. Díky. To mě pak utvrzuje v tom, že naše vynaložená energie nepřichází vniveč. Koncerty jsou v podstatě kulturní události, kam se lidi chodí bavit, vyměňovat si názory a odreagovat se od toho všedního hnusu, co do vás tahle společnost skrze media a různý intergalaktický mozky, s kterýma je člověk denně v kontaktu, praží. Na koncertě se mi většinou všechno to špatný, co se kolem mě a uvnitř mě děje, anuluje. Ať hraju nebo jsem posluchačem. Proběhne nějaká ta komunikace a nejen chlebem živ je člověk, že? Zároveň mě to udržuje v domnění, že v tom nejsem sám … přesto, že jsem.

Kozel: Já teda do kapely přišel jako poslední a to rovnou z pozice fandy. Takže po těch zničujících pár letech pod podiem velká satisfakce :) Když se na to dívám, říkám si, že jsem občas rád, že tam dole už nejsem :) Ten kotel na těch 10 letech byl absolutní masakr, plnej krve a deště a potu... Jinak, jak už říkal Žrout, parta kámošů. Podle mě kapela nemůže pořádně fungovat, aby jsme se viděli jen ve zkušebně a mimo nic nepodnikali, je dost nepředstavitelný.

Máte obdobný postoj i k ostatním kapelám z pozice fanouška? Je něco, co vám na dnešních metal / HC kapelách absolutně vadí?

Žrout: Snažím se to brát jako jednu velkou partu. Pokud se mi něco líbí, chválím a snažím se ty lidi podporovat. A když mi něco vadí … tak se tím nezabývám.

Jinak informace posledních dní - vaše mini-album “Až přijde čas” bylo nominováno v anketě Břitva (rozhovor vznikal v té době – pozn. red.) v kategorii minialbum & split & singl. Jak vnímáte tuto anketu a co pro vás tato nominace znamená?

Žrout: Dřív jsem to trochu sledoval, když to bylo v začátcích a docela se tím asi i bavil. Myslím, že v roce 2005 jsme se split singlem s Gride dokonce „vyhráli“ v kategorii singl roku. Přišlo nám tenkrát poštou takové malé nalakované prkénko s nápisy Břitva 2005 a singl roku a uprostřed toho prkénka byla nalepená klasická stará žiletka Astra - superior stainless. To byla „sláva“ (haha). Né, nic proti, určitě to dnes sleduje spousta lidí a určitě jim to rozšiřuje přehled o kapelách a nahrávkách. Tenkrát to myslím dělalo pár nadšenců, dnes je z toho taková hit-šaráda, ve který se (skrze žánry a kategorie!) objevují jména pro mě protikladný jako Kryštof- Napalmed, Spasm-Buty, Olympic-Rabies, Sračka Hovno-Daniel PLanda (i když ty poslední mají k sobě vlastně blízko). Pro mě je daleko větší poctou, než umístění v takovém žebříčku to, že nám někdo udělá koncert, nebo na něj přijde, nebo si koupí naší desku.

Poslední otázka v závěru - z hradu nám po 10 letech odešel Klaus, co mu popřejte na odchodnou?

Žrout: No coment

Kozel: Přesně!

Nezbývá než poděkovat za čas - takže díky, ať se daří!

Žrout: Díky moc za prostor a za otázky. Dík všem, kdo nás jakkoliv podporují a ať se daří Echoes.