Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdravím Tě Martine! Snad ani nemůžeme začít jinak. Letos tomu je 20 let, co se dal label Epidemie Records do pohybu. Věříš tomu vůbec? Nechci Tě nutit do dlouhého vzpomínání, ale mohl bys začátek i dnešek alespoň porovnat, všechny ty rozdíly?

Ano, je to přesně tak, vše začalo v roce 1993. Nejprve jsem začal vydávat malý fanzin a ten bylo třeba nějak dostat mezi lidi, tak jsem se pustil do distribuce dalších fanzinů. V nich byly recenze na demokazety tehdejších kapel, které ale lidé nemohli nikde sehnat, takže jsem se začal domlouvat s kapelami a ty kazety distribuoval. A pak jsem si řekl, když mám takový přehled o demokapelách, že bych mohl začít sestavovat kompilační kazety. A pak už to šlo ráz na ráz. Bylo to samozřejmě dané tou dobou, kdy tady nebylo nic a každá aktivita sklidila velkou podporu a lidi cítili, že tady vzniká něco uplně nového. Na ty časy nelze zapomenout. Dneska můžeš udělat něco na mnohonásobně větší úrovni, ale taky se může stát, že to nebude zajímat nikoho. Tehdy jsem samozřejmě netušil, že to všechno potrvá takhle dlouho. Vzpomínám si, že když bylo 5 let Epidemie Records, měl jsem pocit, že už to dělám fakt dlouho a říkal jsem si, že by bylo fajn vydržet ještě třeba dalších 5 let. A vlastně ani teď nevím co čekat, a říkám si, že dočkat se třeba 25-ti let nebo dokonce 30-ti let labelu by bylo hezké. Rozdíly se snad ani porovnat nedají. To je jako srovnávat pravěk a moderní dobu. Jsem hrozně rád, že jsem si prožil to předinternetové období. Všechny ty ručně psané dopisy, kazety, malé fanziny, první malá distra na koncertech, to obrovské nadšení a všudepřítomný pocit, že vzniká něco nového. Tehdy ta scéna měla opravdu undergroundového ducha. Tohle se myslím potom trochu vytratilo.

Jaké období bys v oněch dvou dekádách existence Epidemie Records označil za to nejlepší po stránce obchodu, kdy se dařilo nejvíce prodávat a kdy nastalo naopak tak trochu "ticho po pěšině"?

Úplně nejlepší rok z hlediska prodeje byl 2007. Bylo to ale dané tím, že v roce 2006 jsem vydal nejvíce titulů za dobu existence labelu. Bylo jich 9 a z toho 4 vyšly až na uplném konci roku 2006. Na prodeji se tedy ta produkce ukázala až v následujícícm roce. V jiných letech jsem vydával méně titulů a tím měl menší prodeje. Ale mohu říct, že za celých 20 let jsem neměl rok, kdy by to bylo vyloženě špatné. A i poslední roky 2011 a 2012 jsem měl na prodej poměrně slušné. Někdy si říkám, že jsem v letech 1996-1997 měl do labelu „nasypat“ více peněz a vydat více titulů. V té době totiž bylo velice snadné prodat na CD téměř cokoliv. Já jsem ale měl zásadu, že se nebudu zadlužovat a budu pracovat jen s tím, co label doopravdy vydělá. Na jednu stranu jsem mohl tehdy vydat více věcí a label možná ještě víc rozjet. Na druhou stranu jsem ale díky této zásadě vždy cítil, že mám velmi silnou půdu pod nohama. Žádné přehnané očekávání a ani žadné dluhy.

Dnes je mnoho labelů na ústupu, jak vidíš situaci okolo toho svého? Pomalu se rozprodává Naga, s Long Ago už je dávno amen, končí Werewolf, Doomentia je naproti tomu na vzestupu... Jak tohle vnímáš, hodnotíš?

Myslím si, že je stále možné label dělat tak, aby to dávalo smysl. Je to samozřejmě těžší než dřív. Je potřeba si uchovat potřebné nadšení a zájem o scénu (to na prvním místě, bez toho to nejde) a potom se smířit s tím, že dnes tím člověk dosáhne menších výsledků, ale usilí musí vynaložit mnohem víc. Každý už se pak rozhodne, jestli mu to za to stojí. Pokud bych měl mluvit za sebe, tak já jsem byl do muziky vždy ponořen velice hluboce. Zajímají mě různé žánry, sleduju co se kde děje a k tomu navštěvuji zhruba 40 - 60 koncertů ročně. Neříkám, že bych musel vše slyšet, ale prostě mě zajímá to dění. Strašně mě baví být u toho. Baví mě realizovat nahrávky, vymýšlet jaký druh obalu zvolím, distribuovat je skrz celosvětovou síť podobně fungujích spřízněných labelů. Každodenní label rutinu – mailování a balení balíků - si snažím zpestřovat příležitostným pořádáním koncertů a prodejem na koncertech. Takže pokud mám mluvit za sebe, tak já nic zavírat v nejbližší době nehodlám.

Jaké máš vůbec zkušenosti se spoluprací s labely tady u nás? Postupem času (20 let je holt 20 let) se měnila jejich jména...

Myslím, že jsem, anebo jsem byl v kontaktu s téměř každým labelem tady u nás a nikdy jsem s nikým neměl závažnější problém. Naopak hodně lidí, co tady dělali nebo dělají labely, jsou mí dobří kamarádi.

Vývoj Epidemie Records od distra HC/punk nahrávek po dnešní, řekněme, nadžánrové zaměření je víc než zajímavý. Těch dvacet let se určitě podepsalo na Tobě samotném jako posluchači. Jak se měnil tvůj vkus a kam ses za ta léta dostal?

Může to samozřejmě působit jako hodně velký skok, ale je potřeba brát v úvahu těch hodně dlouhých 20 let a potom to, že když jsem začínal, bylo mi necelých 15 let a teď o 20 víc. Vždy jsem byl hodně otevřený a tohle pro mne byla skvělá šance jak toho prozkoumat a proposlouchat ještě mnohem víc (mluvím o době, kdy přístup k hudbě byl mnohem složitější než jedno kliknutí!). Jako posluchač jsem v polovině 90. let miloval svižný a sociálně angažovaný hardcore / punk (a ještě předtím thrash a death metal), v druhé půli devadesátek jsem byl až fanatický milovník grindcore. A potom jsem už jenom proplouval a proposlouchával se, několik let jsem trávil tím, že jsem hudbu poslouchal 10-12 hodin denně. Dnes už poslouchám míň, ale furt hodně. Těžko říct kam jsem se dostal, kupodivu ne do blázince. Úplně nejraději mám různé druhy ambientu, folku, doom metalu (hlavně funeral) a přírodního black metalu. Mám rád, když je hudba melancholická, spíše monotónní, pomalá, rituální, hypnotická, protkaná spiritualitou a navozující změněné stavy vědomí.

Hlavní měřítko pro oslovení/výběr nové kapely do stáje je určitě kvalita jejich hudby. Jak pokračuje další domluva? Co je Tvůj label ochotný kromě vydání alba pokrýt?

Kvalita a určitá osobitost je základ, ale tím to určitě nekončí. Je to souhra mnoha faktorů. Nelze to vysvětlit takhle jednoduše. Pokud dnes vydám nějaký titul, tak mi zabere jeho konečný prodej zhruba 2 roky a to hodně mravenčí práce. Pokud do někoho mám vložit své peníze a 2 roky práce, tak už vybírám velice pečlivě. Mám vydáno téměř 80 titulů a ne vždy spolupráce label / kapela skončila dobře, takže teď už jsem víc prozíravý. Dnes už kapela nemůže očekávat, že by od malého labelu dostala třeba nějaké peníze na studio. Já platím vydání, dbám na vysokou vizuální podobu titulů. Hodně z nich jsou kvalitní digipacky. Mám dokonalý přehled o celosvětové scéně a vím, kdo a kde by mohl dokázat pár kusů od dané kapely prodat. Dokážu CD dostat do mnoha distribucí v různých zemích a s těmi labely a distry jsem v pravidelném kontaktu, takže když se stane, že CD doprodají, snažím se jim nabídnout album znovu, aby ho měli stále během těch 2 let od vydání v nabídce. Pro některé kapely se mi podaří domluvit nějaké koncerty nebo festivaly. Víc toho nejspíš nedokážu. Jestli je to hodně nebo málo musí kapely posoudit samy. Znám velmi dobře situaci a vzdušné zámky jsem nikdy nikomu nesliboval.

Co se týká toho oslovení, snažíš se oslovit talentované kapely bez labelu, nebo jsou součástí Epidemie Records i kapely, které oslovily s žádostí o spolupráci přímo Tebe?

Nechávám tomu absolutně volný průběh. Sám jsem kapely oslovil naposledy v roce 2006. Všechno ostatní přišlo tak nějak samo. Asi jsem raději, když chce někdo vydávat u mne, než kdybych já měl někoho přesvědčovat, ať u mne vydává. Já nechci vydávat moc titulů, tak 2-4 do roka mi přijde pro malý label na současný přesycený trh akorát. Nabídek dostávám dost, a tak jenom rozhoduji koho vzít do péče.

Chystáš v současnosti nějaká rozšíření, co se týká Epidemie Records, nebo tohle je maximum muziky? Mám na mysli jak stylové, tedy hudební stránku, tak merchandising...

S prodejem merche kapel, co vydávám, jsem nikdy neměl moc extra úspěch, takže teď si to kapely většinou řeší samy. Prodej přímo na koncertech je pro ně nejlepší. Stylově se i nadále budu držet svého vyprofilovaného ranku, tedy hlavně: doom metal, funeral doom, black metal, sludge, drone, avantgardní metal, ambient, industrial, neofolk. Zajímá mě toho víc, ale do labelu a distribuce to už nechci absorbovat.

Kolik lidí se na chodu labelu podílí a o co se starají?

Víceméně jenom já. Samozřejmě jsou lidi, kteří pomůžou, když se organizuje koncert nebo se jede prodávat na festival. Někdo také musí udělat to, co já neumím (třeba vytvořit a naprogramovat e-shop). Ale naprostou většinu věcí vymýšlím, dělám a financuji já sám.

Pokud jde o Tebe samotného, kolik času denně jsi ochoten/schopen Epidemii Records věnovat? Bere Ti nejvíce sil a času klasické civilní zaměstnání, nebo se ti to daří v rámci možností skloubit, aby label moc netrpěl?

Myslím si, že nejde skloubit civilní zaměstnání a aktivity rozsahu jako mám já. Možná krádkodobě ano, ale rozhodně ne dlouhodobě. Věci okolo labelu, distribuce a pořádání koncertů tě vyčerpají jako jakákoliv jiná práce a nedokážu si představit přijít večer unavený domů a pustit se s chutí a naplno několik hodin do dalších aktivit. A v tomhle zápřahu jet třeba 20 let. Já jsem v tomhle měl poměrně brzy jasno. Mé aktivity nějaké peníze vždy vydělaly a já jsem tomu jednoduše přizpůsobil svůj životní standard. Vzhledem k tomu, že jsem vždy tíhnul ke skromnosti, neměl jsem s tím vážnější problém. A ten pocit volnosti a možnosti si se svým časem nakládat podle libosti byl pro mne vždy zásadní. Mnohem víc než peníze a pocit jistoty v trvalém zaměstnání.

Kdo se stará o chod webových stránek, popř. o vyřizování objednávek z e-shopu? Chystá se v rámci webovek nějaká inovace?

O vše se starám já. Jsem celkem velký počítačový analfabet, takže někdy se s někým radím, když potřebuji něco vědět. Současná podoba funguje od jara 2008. Inovace bude určitě nutná, až přijde ten správný čas.

Dříve patřil do e-shopu labelu také Ateliér Morana, tedy ruční výroba triček, pokud se nepletu. Tahle aktivita už skončila, nebo působí dál, ale odděleně?

Tohle jsou aktivity mé přítelkyně a několik triček prodáváme každoročně v našem stánku na Brutal Assaultu. Jinak je ale tvorba Ateliéru Morana daleko pestřejší a zdaleka se nejedná pouze o trička. Kdo by chtěl vidět víc, může se podívat na: www.fler.cz/morana

Martine, mohl bys poodhalit (neo) folkové koncerty pořádané v Praze Tvou osobou? O jaké koncerty se jedná a co je jejich hlavním posláním?

Čistě neofolkový koncert jsem dělal tuším snad jenom jeden. Uspořádal jsem také dvakrát klubový festival Prague Apocalyptic Evening. Snažil jsem se zvát do Prahy to nejlepší ze světové dark ambient / neofolk a industrial scény. Večírky tohohle ražení mají kouzelnou a specifickou atmosféru. Ty kapely moc často nehrají, jsou to hodně okrajové žánry a na koncerty se sjíždějí skalní z velkých dálek. Uspořádat něco takového je ale hodně drahé, protože ty kapely / projekty nelze odchytnout během turné, když mají třeba cestu přes Prahu. Přijedou na pozvání a je potřeba kolem toho zaplatit vše. A je toho dost. Sám jsem dříve jezdil na podobné akce do Polska a do Litvy a vždy to pro mne byl nezapomenutelný zážitek a brána do jiného světa. Chtěl jsem tedy vyzkoušet, zda by bylo možné něco podobného dělat i v Praze. První PAE se zdařil velmi dobře a vypadalo to, že bych ho mohl dělat pravidelně, ale na druhém jsem prodělal dost peněz a dospěl jsem k závěru, že ČR není pro tenhle druh akcí ta nejlepší země. Krom toho příležitostně pořádám i klubové koncerty. Pořadatelství je v mém případě jen velmi okrajová aktivita, ale někdy se ke mně dostane nabídka, na kterou nelze říct ne. Takhle jsem v minulosti dělal koncerty pro kapely jako třeba Alcest, Misanthrope, Nadja, Troum, Skyforger, Arkona, Pg.Lost, In Slaughter Natives, Arcana, Ordo Rosarius Equilibrio, Agalloch, Dornenreich, Negura Bunget, The Moon and the Nightspirit a několik dalších.

Jak bys shrnul svou spolupráci se ziny, webziny a ostatními periodiky? Snažíš se posílat promo - CD´s, nebo alespoň mptrojky ke stažení? Se kterými ziny spolupracuješ rád a dlouhodoběji a kde ses vyloženě spálil?

Dříve jsem posílal spoustu CD na promo po celém světě. Třeba i 150 ks od jednoho titulu. Dalo to hodně práce, stálo to spoustu peněz a výsledek? Žádný. Nebo skoro žádný. Hodně recenzí vůbec nevyšlo a i ty co vyšly, tak nějaký efekt v prodeji nebo zvýšené pozornosti o kapelu nepřinesly. Potom jsem zkusil vydat titul a neposlat na recenze nic a výsledek byl skoro stejný. Naposledy jsem se o tom přesvědčil loni, když jsem vydal poslední Dying Passion. Hodné dobré recenze témeř ve všech českých hudebních časopisech a webzinech. Nárůst prodeje žádný. Ta deska se neprodává špatně, je skoro vyprodaná, ale všichni, kdo si ji koupili, by si ji koupili i bez recenzí. Takže teď si myslím, že stačí pár recenzí, aby si je kapela mohla zveřejnit na svých profilech, a víc od toho nelze očekávat. Pokud mají recenze upozornit stahovače, co si mají stáhnout, tak s tím osobně žádný problém nemám, ale úsilí v tom směru vynakládat nebudu. Zastávám názor, že lidé, co si CD kupují, dění sami aktivně sledují. Sledují nabídky svých oblíbených distribucí a když se tam titul dlouhodobě objevuje, tak se o něm dříve nebo později dozvědí.

Kdyby jsi se měl zase ohlédnout zpět, na které vydání a kapelu jsi ze své nabídky dnes nejvíce pyšný?

Jednoznačně THY CATAFALQUE. Jejich album Róka Hasa Rádió je absolutní masterpiece. Velká chlouba Epidemie Records. Jednoho dne přišla poštou obálka a v ní takovýhle skvost a dopis s dotazem na možné vydání. Tamás Kátai tehdy rozeslal takových obálek 20. Ostatní maďarskou neznámou kapelu hodili nejspíš rovnou do koše. Dobře pro mne. Tenhle titul mi strašně pomohl. Skvělé ohlasy. Do dnešního dne se prodalo skoro 1 000 ks, což je velký úspěch. O rok později jsem ještě vydal reedici předchozího alba Tünö Idö Tárlat. Opět úspěch. Na základě mé spolupráce s Thy Catafalque mě potom kontaktovaly další tři maďarské projekty – Woodland Choir, Kriegsfall-U. a Larrnakh – které jsem také velmi rád vydal. Všechno krásné a úspěšné tituly. Thy Catafalque nakonec přešli k Season of Mist, z čehož jsem měl velkou radost. Jednak se ukázalo, že ta práce měla smysl, a navíc to pomohlo i prodeji těch desek, co jsem vydal já. Takže spolupráce Epidemie Records vs. Maďarsko dopadla na jedničku s hvězdičkou. Hodně jsem také hrdý na finskou trojici AARNI, UMBRA NIHIL a JÄÄPORTIT. Zajímavé projekty a prodejně také uspěšné. Měl jsem rád jejich hudbu, ještě když vydávali na jiném labelu a tehdy jsem hodně toužil mít je pod sebou. Povedlo se. Srdeční záležitost je pro mne také uralský drone ambientní projekt CLOSING THE ETERNITY. Skvělá věc pro očistu mysli. Hodně zajímavá a nezapomenutelná zkušenost plná nevšedních zážitků pro mne byla spolupráce s izraelskými ARALLU a pakistánskými DUSK. ARALLU jsem vydal v létě 2005 a rok poté jsem s nimi strávil perfektních 10 dní v Jeruzalémě. S DUSK jsem se seznámil v prosinci 2002, když jsem se ocitnul v Pakistánu. Nádherné setkání. Na konci roku 2003 jsem jim vydal album Jahilia a na podzim 2004 pro ně zorganizoval turné po ČR a strávil s nimi 14 dní téměř 24 hodin denně. Velice intenzivních 14 dní. No a potom tu jsou české kapely. Když to vezmu od začátku, tak hodně jsem pyšný, že jsem mohl vydávat HERMAPHRODIT a MELANCHOLY PESSIMISM, tyhle kapely svého času pro českou death-grind scénu znamenaly hodně. DEMIMONDE Mutant Star byl ve své době naprosto převratný titul, který mi otevřel spoustu nových kontaktů ve světě a ukázal cestu, kam se s labelem dál posouvat. Na spolupráci s FORGOTTEN SILENCE jsem také velmi pyšný. Tahle kapela je domácí skvost. Akorát by někdy taky u Epidemie Records mohli vydat řadovou desku a ne jen neřadové nahrávky (smích). AGHIATRIAS mi otevřeli zase bránu do světa dark ambientu a industrialu. Zažili jsme spolu skvělé chvíle a mám je hodně rád po lidské stránce. Spolupráce s GOSPEL OF THE FUTURE byla taky parádní. Strašně přátelská a s kopou veselých historek. A zase trošku jiná scéna a řada nových zajímavých setkání. No a pak samozřejmě DYING PASSION. K těm mám srdečný vztah už spoustu let.

Pokud bych měl vyjádřit své sympatie směrem k Tvému labelu, nemohu opomenout avantgardní doom Aarni a ambient projekt Jääportit, tedy Finsko. Jaká je jejich situace dnes, co chystají? Jakým způsobem došlo k navázání spolupráce? Budou nadále pokračovat pod Tvým labelem? 

AARNI, JÄÄPORTIT a ještě UMBRA NIHIL jsou takoví solitéři ze severofinského města Oulu. Já jsem znal jejich nahrávky, které vydal Firebox Records, což byl finský label, který vzniknul někdy v roce 2002 a začal vydávat skvělé kapely. Objevil třeba Swallow the Sun. Potom šel rychle nahoru, chtěl vydávat větší prodejnější věci a zbavovat se těch menších. Kuriozní je, že já jsem tohle nevěděl. Upozornil mne na to jeden můj kámoš z Indie. Strašně jsem je chtěl získat, a tak jsem jim nabídnul velmi slušné podmínky. Potom v létě 2008 jsem byl s Gospel of the Future na kratším turné po Finsku a s lidmi s Umbra Nihil a Jääportit jsem se setkal. Byla to skvělá noc. Další spolupráce není vyloučená, ale zatím to není aktuální. Všechny tři projekty fungují, ale zatím nic konkrétního nedokončují. Jeden se do ničeho nehrne a s ničím nespěchá, druhý se ztrácí ve svých experimentech a třetí si snaží vybudovat profesní pozici jako zvukový designér.

Nesmíme zapomenout na současnost. Vím, že je venku nové album Gallielous, ale co mám ještě letos v plánu, co chystáš?

Ano, nové album Gallileous vyšlo letos v lednu. Na konec roku připravujeme ještě nové album Dying Passion. Zda vyjde ještě něco dalšího je v tuto chvíli otevřené.

Vím, že vedle fungování firmy, se věnuješ také cestování. Které lokality jsi navštívil a kam se do budoucna chystáš? Co si pamatuji, dost jsi navštěvoval místa na východ od nás, tedy Asii. Co pro Tebe tohle toulání po cizích zemích znamená, co Ti to dává?

Dneska už tolik necestuju, ale pravda je, že jsem toho navštívil opravdu hodně. Nikdy jsem cestování nebral jako ježdění na dovolenou. Spíš mi šlo o to poznat život z jiného úhlu pohledu, vytvořit si nějaký světonázor, rozšířit si obzory, dát si víc věci do souvislostí, odpoutat se na delší dobu od české a everopské reality. Skvělý byl také pocit, že jsem na cestách člověk bez minulosti i budoucnosti. Je jenom přítomnost, nikdo tě tam nezná. Z těchto důvodů jsem vždy dával přednost delším cestám. Momentálně nemám potřebu další takové zkušenosti, takže se teď na žádnou další velkou cestu nechystám. Dnes mám naopak obrovskou potřebu trávit čas mimo dosah lidí a jakékoliv civilizace, takže se snažím co nejvíc to jde trávit čas v lesích a v horách. Několik svých míst mám tady v ČR a několik v Rumunsku.

A protože jsme webzine částečně zameřený na zvuk jako takový, zeptám se na závěr jednoduše. Jak moc dbáš na znění nahrávky, kterou si chceš opatřit, jakou proioritu tomu dáváš? Když už si chceš hudbu vychutnat, jakému formátu dáváš přednost?

Jestli máš na mysli ty nekonečné debaty, které se vedou na téma jestli zní lépe vinyl, kazeta, CD nebo MP3, tak si myslím, že to jsou všechno nesmyslné diskuze. Daleko důležitější než formát a aparatura je to, jak si každý na poslech udělá čas, jakou si vytvoří atmosféru, v jakém prostředí poslouchá a v jakém je psychickém rozpoložení. Můžeš mít sebelepší aparaturu a mluvit něco o analogovém zvuku, ale když budeš mít okna na magistrálu, tak ti to je k ničemu. A naopak v dřevěném srubu na samotě bude znít perfektně cokoliv, nejlépe ticho (smích). Stejně tak když budeš v hluboké depresi, tak ti sebelepší zvuk moc nepomůže. Sám mám rád vyvážený neagresivní zvuk a přiměřenou hlasitost. Hudbu moc nedokážu poslouchat jako kulisu a ani moc neposlouchám ve dne. Nejraději poslouchám ve tmě jen při světle svíček a ideálně když je venku pořádný mráz. Nejvíce si to vychutnávám od listopadu do února. A taky si nedokážu představit poslech hudby bez popíjení zeleného čaje. Poslouchám převážně z CD. Mám rád dlouhé desky, do kterých se ponořím a soustředím se na poslech a na čaj. Vinyly se mi líbí jako viziuální artefakty, ale na poslech to pro mě moc není. Vyrušovalo by mě neustálé obracení stran a měl bych je pokapané voskem.

Martine, díky moc za tvůj čas. Jestli máš kromě rozloučení něco na srdci, dej se do toho.

Myslím, že jsem toho řekl už dost, takže na závěr jen díky lidem, že to dočetli až sem a Tobě Honzo za zajímavé otázky o tom, jak to chodí u Epidemie Records.