Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pro některé hudebníky je název jejich kapely či projektu pouhou nálepkou, o které dále nepřemýšlí. Pro jiné se jedná o důležitý aspekt. Předpokládám, že patříš ke druhé skupině. Má pro tebe název Triumph, Genus stále stejnou váhu? 

Triumph, Genus i Kult ofenzivy mají pro mě osobní význam. Ale jako hudebník se necítím.Jen jsem měl, po nějaký čas, potřebu vyjadřovat se tímto způsobem.

Názvy alb, obsahová náplní textů … to jsem byl já. Anebo bych tím teprve měl být. Ona hlasitá rozmluva zejména k sobě mě, mimo jiné, motivovala.

Například ke studiu antropologie s osobním zaměřením na genetiku, evoluční biologii atd. K dalšímu posunu ve změně přístupu a pohledu, ve kterém se druh, populace i každý jeden stává studijním materiálem.

Proto tak často "Nahlížím přes okraj hrobových jam.", „V nesmírné hloubky jest třeba nahlédat.",  „… abych zahlédl zdravého člověka." ...

Pokud mám však brát sebe alespoň trochu vážně, je třeba od „tvorby“ black metalu odejít.

Uchopit svoje téma jinak a zvolit důstojnější styl a formu odpovídající vážnosti tématu.

S tím jsem počítal a k tomu směřoval.

Nicméně veškerá hudební náplň i samotný vznik T,G je Svarova práce. Je na něm, jestli bude pokračovat beze mě.

Každé album obsahuje mimo jiné obsáhlou lyriku. Máš dopředu o tématu jasno? Je potřeba dostudovat detaily?

Dá se říci, že mám jasno. Jde v podstatě o jedno, možná šířeji pojaté, téma.

Ten vývoj je v textech znát. Od prvního alba KO Symfonie oceli po poslední album T,G Eugenika je znatelný příklon k biologické antropologii. A s každým dalším albem si říkám, že v této podobě ty texty obsahují mnohem méně, než by měly.

Ale protože některé termíny pro bm prostě nejsou vhodné (stylově nikoli tematicky), tak musím značnou část i s jejich obsahovou náplní přeformulovat, zredukovat atd. A tím se ztrácí srozumitelnost.

Občas si řeknu, že bych mohl něco objasnit, rozvést, dát pak třeba coby info do bůkletu.

Sednu si k tomu a napíšu: Když Život říká "Jsem paměť..." znamená to také: některé systémy v čase hromadí změny, vyvíjejí se, podléhají evoluci (rozveď!)...organismy patří mezi systémy s pamětí (biologickou)..., paměť a míra stability dědičné informace (rozveď!)...

Pak všechno zase zavřu a jdu od toho.

Detaily studovat nemusím, jen si je připomenout. Mimochodem, alba Po vrhu vždy je prázdno kolébek a Eugenika jsou založeny na myšlenkách a tedy z poznámek sepsaných při přednáškách předmětů jako Mechanismy mikroevoluce, Ontogeneze, Genetika. Reakce ve smyslu „pokud platí toto, pak…“.

Druhá věc je hudba. U Kultu ofenzivy jsem měl vždy nejdříve napsané texty a po nich složil hudební podklad.

Hudba pro Triumph, Genus je Svar a do ní píšu posléze text. Většinou v pořádku. Už se ale samozřejmě stalo, že mě celé úseky skladeb vůbec nepobízely k řeči. Nepřicházely žádné obrazy.

A Taje skal mě z počátku míjely do té míry, že jsem během procesu psaní zvažoval, zda neotextovat jen jednu skladbu, konkrétně Vyzvednut z hrobu a zbytek i s vokálem nepřenechat někomu jinému. Nakonec to nějak dopadlo.

V čem vidíš nejvýznamnější rozdíl mezi Kult Ofenzivy a Triumph, Genus? Kromě tvůrčího procesu bys vypíchl co? Lze na takovou otázku vůbec odpovědět?

Ale ano, snadno. V hudbě. Svar, na rozdíl ode mě, je instrumentálně na úrovni. Sedět u toho a skládat, věnovat se detailům i celku, zahrát ve studiu s naprostým přehledem… On je hudebník. A ještě, považ, ho to baví.

V textech a vokálním projevu tedy významnějšího rozdílu mezi oběma projekty netřeba hledat?

Rozdíly tam jsou. Kult ofenzivy měl být přímočařejší hudebně i textově. Ale co je pro mě výrazné a tvořící rozdíl, může druhému splývat v jedno. V pořádku. Není třeba hledat, vypisovat, vysvětlovat.

Dejme tomu, že u Taje skal jsem se snažil odlišit víc, udělat něco znatelně jinak.

Kolem Tajů skal bylo opravdu všechno krapet jiné. Plánuje se nějaké pokračování nebo koncertní vystoupení?

To je spíš otázka na Svara, jestli něco skládá a jak se mu v tom daří. Na koncertní vystupování se mnou počítat nemůže, a tak by musel k nástrojovému obsazení sehnat i někoho na vokál. Byly plány, byly zkoušky, znělo to dobře. A nic.

Vždy jsem obdivoval obálky všech vašich nahrávek. Zajímalo by mě, zda máte oba představu o motivu už během tvůrčího procesu?

Představu mám já a Svar ji buď schválí anebo odmítne. Odmítnul například motiv, který jsem nakonec dal na obal Kult ofenzivy - Tak jsem Ji přizval k sobě. Navrhl jsem, že by měl být na obalu Triumph, Genus - Po vrhu vždy je prázdno kolébek.

Proč?

Jistě i ty máš své „spouštěče“ myšlení. Události, obraz, pasáž v knize, zážitek atd., zkrátka příchozí informace, které v tobě vyvolají proces tvorby myšlenkových konstrukcí.

Obraz: Hrobová jáma, předpokládaný násyp jejího nitra okolo, vyvržený, obnažený.

Až budeš poslouchat album Po vrhu a začne text první skladby, zkus ho vnímat takto:

Život nahlížející do těl (v našem případě lidských), pro něho tak obnažených a zřejmých v jejich biologickém obsahu, procesech, potenciálu, a to na všech podstatných úrovních, …molekulární - populační…, znající své způsoby dědičnosti, dědivosti znaků, možnosti vývoje druhů, fenotypové projevy atd. Teď nikoli pouze shromažďující a zaznamenávající data, nikoliv pouze přihlížející a dávající se k dispozici, nýbrž i hodnotící, takový Život říká „Nahlížím přes okraj hrobových jam“ hovoříc o „obsahu úložiště, těla“.

Biologický determinismus, který se nezříká podílu ostatních vlivů na vývoji struktur… orgánových soustav, jedinců, populací.

Zaměřený ve své úvaze na konkrétní živočišný druh. Přetékající informacemi o něm, o sobě samém a ještě stále nabírá, plně. A o tyto informace se chce podělit. „Zahrnu tím, čím jsem si jist.“ I teď se dá poznávat, promlouvá o sobě skrze člověka.

„Och, vy zahloubaní, jak se tu rozkládáte. Stejně, co obraz druhu, který se v místech nejnižších tak rozvolněně šíří“. Dysgenické procesy, individuální úroveň volby a jejího výsledku/důsledku přecházející do té populační. Cítí opravdu potřebu zahrnout informacemi oslovené anebo hrobové jámy, tak, aby se po jejich obsahu „slehla zem“?

V dalších skladbách opět stejný motiv, naděje. „Snad jste do země zaseti“. A někteří z vás nemají být tím, čím se zdají nyní. Ve svých schránách/hrobech/tělech s jejich dosavadními projevy pohřbeni hluboko pod svými možnostmi. „Přišla Vám chvíle dát se ze svých schrán…“.

Jednoduché pravidlo. Chcete li mít „projev těla“, musíte k tomu mít aparát. Ten nevzniká z ničeho. A jsme opět i u genového pozadí, biologické paměti a způsobech jejího přenosu.

Nejde to sdělit v úplnosti nebo dostatečně obsáhle. Rozhodně ne v hudebních albech.

Jeden si tak rozmlouvá mezi různými patry sebe samého. Ze dna hrobu sleduje a snad se už konečně zvedne přes „životem kypící okraj a břeh“, aby byl více v něm i blíže ke Slunci, jehož „ranní světlo denně hlásá vhled“.

Před časem jsem v jedné knize narazil na myšlenku, že se současná filozofie odehrává spíše na půdách vědeckých prací. V dnešní době se klasická filozofie zaobírá spíše jazykovými hrátkami než by šla do opravdové hloubky a snažila se objevovat neobjevené. Zajímalo by mě, co si o takovém tvrzení myslíš ty.

Já vlastně ani pořádně nevím, co to je „klasická filozofie“, její definice, směr, minulost, představitelé, nosná díla ap. Neznám „její“ současnost. Nemám odpověď.

Za posledních 20 let jsem četl minimum filozofických knih a ano, téměř všechno byl Friedrich Nietzsche. A ano, Nietzsche ve mně způsobil převrat, otřes. Ale z jeho díla mi v podstatě moc nezůstalo. Nicméně jedna zásadní otázka: přes koho brát se k Nadčlověku a co/ kdo to vůbec má být?

Jak jsem řekl, před léty jsem si vybral. A chybí mi ta pondělní rána na pitevnách Anatomického ústavu, inspirativní lidé Ústavu experimentální biologie, ten tlak prostředí a volba právě takových vědomostí, o které se můžu opřít.

Samozřejmě nestačí mít pouze informační převahu. Jako vždy záleží, jak a do koho si ty informace sednou.

Myslíš, že v black metalu je dobré nalézat intelektuální přesahy nebo nejsou nutné? Jaký black ty sám jako posluchač vyhledáváš?

Myslím, že je dobré vkládat a nalézat intelektuální přesahy v různých činnostech, pokud to charakter těchto umožňuje. Tak i v bm. Ale není to nezbytně nutné. Přece jen, dělají ho lidé. Různé motivace, rozdílný intelekt atd. Jeden si chce prostě jen zaskuhrat, druhý pobavit sebe i posluchače. V pořádku.

Vyhledávám hudbu, která mě oslovuje.

Co vlastně pro tebe znamená black metal? Existují podle tebe hranice, které by black, potažmo metal neměl překročit? Jaký je tvůj vztah k různým avantgardám, progresům? Jedná se o zajímavé zpestření scény nebo naopak jejího ničení?

Z mojí pozice prostředek k vyjádření. Hranice metalu pro mě nejsou téma. A avantgardy, progresy? Nebyly namířeny na mě, a tak přirozeně jdou mimo mne. Nemám potřebu se jimi zabývat nebo je například hanit. Scéna?

Odpověz mi ty a ponecháme tvoji odpověď v rozhovoru.

Co je „scéna“ a jakou má pro tebe hodnotu? Má být o ní vedeno množství úvah, řeči?

Garmfrost: Scéna pro mě znamená zejména komunitu vyznávající obdobné hodnoty a libující si v podobné muzice. Hranice a mantinely jsem přestal hledat už v útlém věku. Myslím si, že zejména black metal umí obsáhnout obrovské spektrum různých výbojů, emocí a cest. Přesně v tomhle duchu v podstatě žiju a vnímám. Nesvírají mě okovy, avšak středem se vine pevný proud. Obdivuji jak ortodoxní přístup tak ten svobodomyslný. Důležitá je upřímnost. Tu vyhledávám a upřednostňuji. Haním faleš a primitivní stádovitost.

Zda o tom všem mluvit nebo ne, je otázkou. Říkám si, proč ne. Takové debaty mohou být nejen zábavné ale i podnětné. Důležité ve své podstatě není nic. Když jsme byli mladí, určitě bychom se s nikým nebavili a nic nevysvětlovali. Vadí mi škatulkování a rozdělování v rámci jednoho stylu. 

Jaroslav: Zdá se, že na rozdíl ode mě o hudbě, black metalu, scéně a tak dále docela přemýšlíš a baví tě o tom mluvit. Soustředíme se každý na něco jiného.

Co se týče komunity, v některých lidech se skutečně nepoznávám a jen těžko by u mě hledali zastání, pokud by na tom někdy záleželo.

Ta poznámka, že důležité ve své podstatě není nic, je blbost. To víme oba a ani jeden z nás takovou osobní filosofií nežije.

Prozradíš nám, proč nechceš koncertovat? Myslím si, že vidět Kult Ofenzivy nebo Triumph, Genus by bez debat byl skvělý zážitek. Ty coby posluchač se koncertům nevyhýbáš...

Vůbec mě to neláká, je mi to absolutně cizí. Znáš ten pocit, kdy jsi se zamlada na zábavě šel střízlivý pokoušet o tanec a připadal si pak na place nepatřičně? Tak to je ono. To je přesně ten pocit, který by se zřejmě dostavil.

Některé nabídky na živá vystoupení byly zajímavé. I od vydavatele. Ale moje poslední odpověď, že tohle není můj svět, stále platí. Počkáme, až mi něco padne na hlavu a pak snad.

Jako návštěvník zejména letních festivalů ano. Jdu se podívat na lidi.

Od začátku vás zaštiťují labely zvučných jmen. Co pro Kult Ofenzivy a Triumph, Genus je takové vydavatelství schopno a ochotno udělat? Máte s nimi bližší vztahy nebo ryze obchodní?

Těch labelů bylo víc a dá se říci, že koho znám osobně, s tím mám přátelský vztah. Ale i na dálku (Německo, Holandsko, USA atd.) a komunikaci pouze přes sítě, to bylo vždycky v pohodě.

My jsme nikdy nežádali něco nadstandardního nebo zvláštního. Ono je to v podstatě jednoduché. Pár mailů tam a zpátky.

Pro mě je v tomto, tedy v záležitostech vydání T,G a KO, zásadní postavou Peter z Hexencave. Od něho jsem věděl o jakémsi zájmu ze strany Iron Bonehead. Přes Petera jsme byli osloveni Jasperem z New Era Prod. Grafika, odeslání souborů ve správných formátech a tak dále je taky jeho práce. Jeho názor mě zajímá a beru ho vždy v potaz.

Když už jsme u těch labelů, tak v posledních letech se mým standardním požadavkem stalo, aby ta alba vydavatelé neposílali nikam na recenze. V tom se se Svarem rozcházíme. On by rád slyšel nebo četl nějakou zpětnou reakci. Má tu moji: Od koho, proč?

Vzpomeneš si ještě, co vlastně v tobě rozproudilo touhu napsat vlastní song? Kdy sis uvědomil, že jsi schopen oslovit masu? A bylo jedno, zda ti rozumí doslova nebo instinktivně? Nebo ti to bylo jedno, šlo o vlastní cestu bez ohledu na vnější svět?

Tím „oslovením masy“ si nejsem zcela jistý. Naopak, prozatím jsem byl zaměřený na docela specifickou nepočetnou skupinu lidí. A i ten výraz „zaměřený“ není přesný, protože to, že někoho oslovím nebo minu neznamená, že jsem na něho cílil. Ta specifičnost zřejmě zůstane, i když změním způsob.

Nikdy jsem se v black metalu nevyjadřoval tak, aby mi každý rozuměl. Už vůbec ne doslova. Však také o tom tento hudební styl není. Alespoň rámcově by to však bylo dobré. Samozřejmě, pro zahraniční posluchače to je o pocitu, předpokladu, souvislostech. Zaznamenal jsem nějaké překlady názvů skladeb, textů do angličtiny, španělštiny, fajn.

Pro toho, kdo rozumí a z nějakého důvodu chce chápat, už v jistém momentu přestává instinkt a intuice stačit. Ani já tady nejsem pro všechny.

A teď k otázce, co ve mně probudilo touhu napsat song. Zprvu jsem vlastně asi ani nechtěl stavět se za mikrofon, dělat „hudbu“. Skoro jsem na to zapomněl. Zhruba rok 2004/5. Seděli jsme tak, jak se sedává před začátkem koncertu v hospodě a mluvili. Klepačov, Svatoboj, nevím kde, ale tuším jsem to říkal Ragnarovi, bubeníkovi Sekhmet, že bych spíš chtěl psát texty pro nějakou kapelu, než sám něco skládat a nahrávat. Jeho odpověď byla v tom smyslu, že textaře mají, a tak jsem to vzal za obecný fakt, že kapely prostě textaře mají, většinou vlastní vokalisty.

Ono by to možná stejně někomu jinému nešlo „přes ústa“. Každého oslovuje svět jinak a s ledasčím se nelze druhému ztotožnit.

Rok 2005, Svatoboj... To byly časy... V čem vnímáš, kromě toho, že jsme starší, největší rozdíly, jak všechno funguje. Jaké kapely hrály tehdy/ nyní a jak? Tehdy byly na vzestupu internetové ziny, nastal úbytek prodejů CD, nastal čas MP3, bandzone, facebooku ... Labely měnily strategie propagace a prodejů. Je to v současnosti snadnější?

Přišlo, odešlo.

Dále se tím netřeba zabývat.

Vaše alba bývají ošetřeny přirozeným, dobře znějícím zvukem. Je pro vás prioritou nahrát vše tak, jak to jde z beden? Nic nezkreslovat, nehalovat? Respektive, je pro tebe důležitá akustická kvalita?

Zvuk je naprosto zásadní, to víme všichni. Tady má hlavní podíl na výsledku Svar.

Ve studiu z beden zní ledasco dobře, ale... Svar si vezme úsek skladby k poslechu a ono ne a ne. Při vysvětlování naší představy panu zvukaři pak používáme spoustu přívlastků, abychom se alespoň přiblížili výsledku.

Na posledních albech k tomu výsledku nedocházíme a už to i předpokládáme, že domů nepojedeme s hotovým zvukem. A tak si Svar nechá naposílat jednotlivé stopy a zvuk udělá doma. Týká se to například alb Triumph, Genus - Po vrhu vždy je prázdno kolébek a Eugenika, Taje skal.

Není to rychlý a jednoduchý proces. Průběžně mi posílá ukázky, při kterých oba víme, že to není ono, jen jde o směr.

No a po pár týdnech mi přistane zpráva "mám ho". A představ si, on „ho“ skutečné má. (Děvčata, to je informace zejména pro vás.)

Domácí nahrávání vás neláká? Máte jasno, už není potřeba velkých nákladů do mašinek... Platí tedy stále, že dobrý studiový technik je k nezaplacení?

Hlavně studiové vybavení a jeho možnosti a s tím tedy i studiový technik. Svar před pár lety nějaké vybavení nakoupil. Mohlo se zdát, že se to bude hodit i pro Sator marte a další. Ale nic moc jsme ve zkušebně nenahráli. Vokál pro Taje skal. Asi už to prodal.

S domácí nahrávkou by měl Svar, v případě, že by zaznamenával jednotlivé stopy pro Triumph, Genus, zbytečně moc práce.

Jeden krátký čas jsem přemýšlel o Kultu ofenzivy, nahrát vše naráz ve zkušebně. Asi už ne.

My se zas tak často nevidíme, takže si máme co říci i během cesty do studia. A šetří peníze? Pokud se dobře pamatuji, tak například komplet hudba pro Taje skal stála 3 000. Ostatní alba jen o málo víc. Do studia se jezdí pracovat, ne bavit. Svar má o hudbě jasnou představu a dělá minimum chyb. Vždy plně soustředěný.

Analog, digital? Počkej, neblbni. To mám já rozebírat? Odpovím ti klasikem, „to jste hodil míč špatným směrem, pane redaktore“.

Prozradíš, zda pracujete na nových skladbách? Pořád doufám, že neskončíš.

Požádal jsem Svara před časem o hudbu pro poslední dvě skladby T,G. Uvidíme, co z toho bude.

Naznačuješ, že zvažuješ buď naprostý konec nebo pauzu. Můžeš to rozvést? Je možné, že by Svar pokračoval s jiným vokalistou? Je to vůbec možné a reálné? Přece jen vaše spolupráce je tou správnou alchymií...

Teď se musím začít soustředit na něco podstatnějšího. Tomu přizpůsobit čas, myšlení, formulaci výsledku.

Možná by byl Triumph, Genus s jiným vokalistou lepší, ve smyslu „přístupnější širšímu posluchačstvu“. Přece jen, můj hlas, podání a zaměření je specifické, diskriminující, příliš selektující. Vokalista s jiným, více blackovým projevem by správně protahoval zpěv, v textech sem tam nějaký ten satan, ze kterého se nikdo nemusí ježit a brát to všechno zbytečně vážněji než by zasloužilo.

Tvůj hlas a podání jsou specifické. Byl tento projev od začátku jasný, nezkoušel jsi klasické blackové krákání? Vzhledem k tvoji povaze si to nedokážu moc představit...

Ne, nikdy jsem to nezkoušel. A je dobře, že si to nedokážeš představit. Samozřejmě poslouchám i alba, kde je klasické blackové krákání a jsou výborná. Ale ať už je člověk jakýkoli, v tomto by se musel umenšit. Takový krákavý až upištěný projev ho dělá (popřípadě představuje „publiku“) subtilnějším. A takovou i pro mě představuje energii. Ne nadarmo jdou ty depresivní metaly s vokálem až tam, kam chodí.

Člověk má pak nutkání zvolat, „lidi, tomu chlapci bylo ublíženo!“

Je udivující, jak vážně a přísně působí tvorba Triumph, Genus i Kult Ofenzivy, z tvých odpovědi vyplívá, že se nebereš zase tak úplně vážně. Jak to máš nastavený? Sebe ne, ale dílo ano?

Dostaneme se tímto zpátky k odpovědi na první otázku. O žádném díle z mojí strany samozřejmě (a snad prozatím) nemůže být řeč. Že působí tvorba KO a T,G přísně a vážně je naprosto v pořádku, ale je to jen náznak. Pokud by tohle měl být vrchol mého potenciálu a snažení, pak by to byl spíše jen další „smutný příběh“.