Článek: Nedělní poslech 60

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 60

Victimer26.11.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kaunan a její debutové album "Forn".

Jubilejní šedesátá poslechová neděle bude patřit folku. Tomu tradičnímu severskému, hezky bez příkras a výzev k fúzování. Trojka Koller, Hallmarken, Tyr se sešla, aby se mu pověnovala s fascinující oddaností. Z celé nahrávky je cítit odér stařičkých časů míst blíže k polárnímu kruhu. Takže pozor, nejde o zaběhlé melancholiky z Ukrajiny (Kauan), ale protřelé hudebníky, kterým koluje v žilách folklór řadu let a dnes se pod názvem Kaunan prezentují společným prvním albem.

Ona protřelost a lehkost v práci se starobyle nordickými prvky je velmi přirozená. Pověnovat se poslechu Forn, to je o vypnutí proudu, nasátí esence severu, starých zhudebnělých bajek a odpočinku. Ač nejsem zarytým fanouškem folku, tak Kaunan budou patřit mezi ty, od kterých si vždy nechám zahrát a pomyslně odplout až tam, kde jsou voda i vítr studené, ale zároveň krásné. Zmizet někde na venkově, odskočit si do krčmy, nebo jen tak na zahradu k místním a naslouchat. Zatleskat si s nimi, popít, bavit se.

Nebavíme se však pouze o Norsku, k čemuž by to mohlo svádět. Řeč je o severu jako takovém. Je to jedinečné setkání, jenž oslovuje a přemísťuje v čase. Hodně daleko a hodně příjemně. Je to relax, pro který sice musí být ta pravá chvíle, ale pak to stojí za to. To vtáhnutí je silné.

Devět let trvalo, než uzrál čas na tohle společné album a setkání s hosty jako jsou Einar Selvik (Wardruna), Maria Franz (oba si zazpívali ve skladbě Vallåt) a švédský perkusionista Dhani Åhlman. Svým dílem ale přispěl i mistr brumle Ilan Rosén. K hlavním členům kapely snad jen tolik, že jde o tři přátele ze tří různých států, kteří mají zkušenosti z různých oborů, přičemž vítězí tradice, folklór a především vlastní schopnosti.

Jedenáct skladeb alba Forn je oslavou tradičního folku, ve kterém je kladen důraz na hudební zpracování, vokály jsou až na druhém místě. Skladby znějí zprvu poměrně monotónně, ale i tak si v nich lze najít to své, to, co každý potřebuje. Vítejte v chladných vodách severu a obklopte se na chvíli lidmi, kteří dobře ví, o čem hrají. Třeba vám s nimi bude taky dobře...

Kapela: Kaunan
Album: Forn
Styl: nordic folk
Vydáno: 10/2017
Země: mezinárodní
Vydavatel: By Norse Music
Odkazy: bandcamp / facebook

Současná sestava kapely:
Boris Koller: tradiční nástroje
Göran Hallmarken: zpěv, tradiční nástroje
Oliver s. Tyr: tradiční nástroje

+ hosté

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.