|
|
||||||||||
První kroky k této desce nejsou lehké. Hnusnější obal jsem dlouho neviděl a doslova mě odpuzoval. Později jsem si říkal, jakou variantu bych si raději koupil, co je menší zlo, jestli vlasáče nebo plešouna? Doteď to nevím.
Dal jsem si čas a Eat The Elephant poslouchal opravdu dlouho a často. Je to deska několika vrstev, do kterých je nutné pronikat zvolna a nenásilně. Není nic divného, když ji odložíte s pocitem přesycenosti a po čase se k ní vrátíte. U mě to bylo podobné. A pozdější názor byl mnohem kritičtější než ten první a doufám, že i objektivnější.
Je až s podivem, jak snadno do vás album začíná vplouvat, opatrně si vás připravuje pohodovým bubínkem, klavírem a pak se začíná rozvíjet velejemná práce s melodií. Je to šálivé a doporučuji být ostražitý. Něžný zpěv je možná až příliš uhlazený, dokonce jsem ho místy považoval za nějakou hostující zpěvačku, ale pravděpodobně je to vše práce M. J. Keenana. No, je třeba si zvyknout. Náladou je to hodně podobné Soen a kdo je má rád, těžko narazí. Jak náslechy pokračují ukazuje se, že album má jednu dominantní tvář a je to ta citlivá, jemná, krémem a pudrem opečovávaná. Chybí jí tvrdší facka nebo třídenní strniště, které by posluchače drobátko poškrábalo. Hrubší, neurvalé hrábnutí do strun by albu prospělo jako nevím co a provětralo by upejpavou náladu, ve které se každý stydí prdnout. Procítěný vokál se kochá sám sebou, když se klene nad zpomalenou rytmikou, melodie pomalu rozkvétají a člověk má strach, aby to vůbec stihly.
I tak je nutno říct, že album ukrývá několik skvostů, vpravdě dokonalých skladeb, které vám možná vženou slzu od očí. Taková Disillusioned je parádní, ještě silněji na mě působí So Long And Thanks For All The Fish, která už má živější rytmus. Silnější drajv nechybí ani skladbě The Doomed, ale tím bych asi ve chvále skončil. Do opozice jim v rámci rovnováhy stojí takové, kterým genialita chybí a jsou průměrnou oblohou těch několika majstrštyků. Stále se vkrádá myšlenka na to, že album je přecítěná seance plná emocí, jemného vokálu, zvolna se odvíjejících příběhu, kterému chybí dynamika. Posluchač zvolna usychá a stává se fatalistickým kusem v krajině, kde se ztratil pojem o čase, směru a prostoru.
A Perfect Circle se na můj vkus moc nepředvedli. Vidím za tím to, že pro nápady chodili do pořád stejného hokynářství a chuť ztratila na rozmanitosti. Přes nespornou kvalitu a často příjemné skladby albu chybí jedna důležitá věc, dynamika. Bez ní jde o hypnotickou seanci bez jasných kontur. Po těch letech jsem čekal víc.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
mca / 31.8.18 11:18odpovědět
takový inteligentní pop, občas připomíná desky Davida Kollera :-)
Jirka D. / 30.8.18 6:42odpovědět
Odložil jsem taky, od APC jsem čekal víc a tahle deska je zklamáním. Jak po stránce obsahu, kde dobrých skladeb aby jeden pohledal, tak už zmíněného zvuku, který je katastrofálně ořezaný a v podstatě neposlouchatelný.
Victimer / 30.8.18 5:11odpovědět
Dal jsem tomu taky dost času, ale v podstatě jsem se nehnul z místa. Sbírka pár fajn písniček, jejichž necitlivý zvuk mě odrazuje tak silně, že jsem nemohl bojovat donekonečna (only mp3 & a pak flac) a to nejsem zas tak citlivka. Nevím no... tady mě to strašně se*e.
Label:BMG
Vydáno:Duben 2018
Žánr:prog-rock
Maynard James Keenan - zpěv
Billy Howerdel - kytara
Josh Freese - bicí
James Iha - kytara
Matt McJunkins - basa
1. Eat The Elephant
2. Disillusioned
3. The Contrarian
4. The Doomed
5. So Long, And Thanks For All The Fish
6. Talktalk
7. By And Down The River
8. Delicious
9. DLB
10. Hourglass
11. Feathers
12. Get The Lead Out
Rival Consoles
Persona
Disperse
Foreword
Blueneck
The Outpost
Shape of Despair
Return to the Void
Varathron
The Confessional of the Black Penitents (EP)
Ulver
The Assassination of Julius Caesar
Thy Catafalque
Vadak
P.O.D.
Murdered Love
Gutalax
Shit Happens
Ars Magna Umbrae
Lunar Ascension
Barren Earth
On Lonely Towers
Domácí kapela Bratrstvo luny ohlašuje příchod pátého studiového alba vydáním prvního singlu Vodopády. Nové album se bude jmenovat Aquarius s podtitule...
2.5.2024Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
2.5.2024October Tide natočili klip ke skladbě Unprecedented Aggression z loňské řadovky The Cancer Pledge (naše recenze)
1.5.2024Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.