Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jsou zase dva roky pryč, čas neodbytně kvapí. Jedna z těch jedinečnějších a výraznějších kapel post metalového sdružení a momentálního těžkého klišé, A Storm Of Light, se vrací s albem, jehož název a následné vyslovení, je zejména pro zavedenější jazykolamače. Pokud mluvím o klišé a přemnožení podobně (čti apokalypticky) znějících kapel, tak tohle opravdu není problém této americké trojky. Ta je svébytná a rozpoznatelná již od prvopočátku a nejinak je tomu i s novinkovým materiálem. Ten obdařilo svou přítomností několik zvučných hostí, namátkou Kim Thayil (Soundgarden) nebo duo Kihlstedt - Bossi, jinak parazitující v cirkusu Sleepytime Gorilla Museum. Neradno zapomenout také na vokální doprovod Jarboe.

Po hudební stránce se A Storm Of Light rozhodli jít cestou hrubosti, větší rockovosti a celkové neučesanosti. Vyznění alba jako celku je pak takovou okleštěnou formou dřívějších A Storm Of Light, ne tolik rozmáchlou a výpravnou. I když ta zůstává stále zachována, bez ní by to konec konců ani nešlo... Užitý vokál je pak mnohem častěji jak v minulosti hlubokým a čistým s občasnou zastřeností. Kolikrát nejsem daleko od dojmu, že slyším Johana Edlunda nakaženého zanedbatelnou formou infekce. Ještě chvilku poležet a máme tu Tiamat.

Ne, to by bylo příliš jednoduché. A Storm Of Light, to je naléhavost, důraz na neradostné žití, proměnlivost všech songů, gradujících i vyklidněněně plujících. Tuto kapelu jsem si již od minulého alba Forgive Us Our Trespasses zařadil mezi zásadní a určující tvář skutečného a tvárného apokalyptického metalu. Na novince se tato skutečnost ještě prohlubuje. Nezpochybnitelná kvalita, vynikající práce se stavbou kompozic a progres sebe sama. Ten je u nového alba tak zjevný a přitom vydařený, že (a nemohu jinak) mám před sebou opět pozlacené zboží hodné naprostého respektu a řadícího se mezi adepty na album roku.