Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aindulmedir - The Lunar Lexicon

AindulmedirThe Lunar Lexicon

Victimer12.2.2019
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: notebook
VERDIKT: Zimní mozaika nálad severního Švédska v rytmu melodického ambientu.

Pära Boströma jsme už na našich stránkách měli tu čest potkat v rámci povídání o Cities Last Broadcast (split s Atrium Carceri) a Teahouse Radio (Her Quiet Garden) a vždy to bylo setkání na úrovni. Nejinak je tomu i dnes. Pär totiž před pár dny vykouzlil se svým novým projektem Aindulmedir sbírku sedmi skladeb na bázi melodického, zasněného ambientu. Vlastně je to taková kombinace dark ambientu a náladové epiky dungeon synth škatule, kterou bývá hojně častován například nosatý skřet Mortiis. Aindulmedir je tedy velmi milý, poslechově blízký společník, jehož duše sice studí, ale hudba hladí a podporuje klidnou mysl a možnost si číst, anebo podřimovat v teple dobře vytopené chaty.


A proč jeho duše studí? Aindulmedir je duchem severu, přesněji definuje zimu jako takovou, takže proto. Je to hudba bibliofilů a poustevníků, tedy nás, kdo rádi o samotě listují v knihách či bloudí zimními lesy a pláněmi daleko od cvrkotu velkoměst. I Pär je takový a rád se nechává inspirovat dlouhou zimou své severské domoviny. A tak nahrál hudbu, která provází román, který právě píše. O zimě.


// Poslech Aindulmedir je spojen s další návštěvou sympatického labelu Hypnagoga Press, za jehož chodem stojí sourozenci Pär a Åsa Boströmovi. Labelu, který vznikl roku 2016 a který není živ pouze hudbou, ale také literaturou. Tahle naše návštěva volně navazuje na nostalgické povídání o projektu Teahouse Radio //

 

 

Venku je tedy zima a doma zase teplo. Ano, představme si to třeba takto. V krbu to praská a je jen na nás, čím se zabavíme. Pär nechodí daleko do hor jen lelkovat, ale rád studuje a podniká nové výzvy a autorská sebevyjádření. Chata na severu Švédska je tiché místo a příroda sama snad to nejtišší vůbec. Větve stromů těžknou pod nánosy sněhu a prohýbají se až k zemi. Každý další krok bílou krajinou se boří hlouběji a tělo začíná cítit, že i krátká procházka může být vyčerpávající. Takže honem načerpat první ranní dojmy a zase zpátky do tepla, kde se mnohem lépe třídí myšlenky. Trochu alkoholu na zahřání by nebylo? Ale jo, ale fakt jenom trochu, hlava musí zůstat čistá...


Hudba Aindulmedir je náladová, křehká a výpravně skromná, drží se při zemi. Evokuje moc přírody a vyvolává staré časy, sněhem zaváté stopy hrdosti a tajuplnosti. Zimní mystika Aindulmedir funguje. Je nenáročná, zasněná a hlavně příjemná. Jako to posezení nad dobrou knihou. Pär Boström je člověk, který se rád nechává unášet představami a tahle nová zimní je rozhodně povedená. I když na tu, která se v jeho případě nepovedla, jsem ještě nenarazil.


Aindulmedir ocení ti, kteří rádi klávesového Mortiise a Vikernese. To budou ty nejprofláklejší jména. A pak takoví, kterým lahodí poslech dungeon synth muziky obecně. Zde v kombinaci s pár stíny dark ambientu, což ve výsledku přidává na jisté napínavosti, ale do skutečné temnoty je to přece jenom dál. Kdo ještě? Přece milovníci zimy, zimní krajiny a čtenářsky aktivní samoty.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky