Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Al-Namrood - Kitab Al-Awthan

Al-NamroodKitab Al-Awthan

Bhut10.12.2011
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Čistokrevný orient black metal ze Saudské Arábie. Už tento popis má evokovat jistou originalitu a nezaměnitelnost. Hudba samotná je důkaz, opravdu zdařilý počin.

Krom ropy se v Saudské Arábii těží i černý kov. Tento produkt je však neobvyklého formátu. Jeho kvalita je vcelku ceněná a řekl bych i nepříliš tradiční. U nás v Evropě má takovou exotičnou vůni, už vzhledem k faktu, že dávky přísunu nebývají pravidelné a spíše nahodilé. Osobně jsem si vyhlédl originálního výrobce Al-Namrood, na kterého je vždy spoleh. Ještě se nestalo, že by zklamal. Oficiálně by měla větší zásilka dorazit až začátkem roku 2012, ovšem úlomky už jsou k mání nyní. Název dodávky ponese jméno Kitab Al-Awthan. Pro sběratele neobvyklého větvení tohoto nerostu, bude tato várka jistě lahůdkou a velkým potěšením.

Tak a teď vážně. Je to již třetí dlouhohrající dedska, se kterou se může pyšnit arabské těleso Al-Namrood. Na kontě ještě mají malé EP a jeden split. Vyznačují se řízným black metalem notně kořeněným orientálními vlivy. Však není divu, vzhledem k původu. Nutno říci, že tento orientální black metal, opravdu nemá obdoby, alespoň já si nic podobného nevybavuji. Na světlo denní vykoukl zárodek této skupiny vcelku nedávno, konkrétněji v roce 2008. Ale své jméno za toto krátké údobí získala celkem hřmotné. Alespoň v rámci žánru. Přibližme si tedy, čím nás tato kapelka v lednu poctí.

 

Sice se jedná o dosud nejkratší řadovou desku, ale i tak je její obsah velmi silný a působivý. Tím nejkratší chci říct čtyřicet sedm minut a nějaký ty drobný. Minulé desky měly bez mála hodinu. Nejen čas, ale i počet písní se malinko zmenšil, tvoří jej číslice 9. To jsou možná jediná negativa, která bych albu vytkl. Hudebně se setkáváme s malinkou odlišností od ostatních počinů. Nyní se autoři více věnovali folklorní-orientální stránce. Když jsem poslouchal předchozí výbornou desku Estorat Taghoot, kde oproti debutu Astfhl Al Tha’r orientálnosti ubylo, byl jsem lehce zklamaný a bál jsem se, že kapela od svého tradičního folkloru zcela upustí. Na novém albu se tyto obavy zcela vytratily. Ovšem nemohu říct, že desce dominují a převládají. Stále zde funguje jakási symbióza mezi black metalem a orientem. Z hudby tak více dýchá země původu v čele s písečnou bouří. 

 

Zvuk mě malinko zaskočil, zejména díky bicím, které mi evokují nasamplování místo živé soupravy, ačkoliv ji kapela vždy používala. I tak jsem ale schopen tento malý nešvar překousnout a vyznat lepší hodnocení. Přeci jen po strhující plejádě black metalových riffů a divoké jízdy této hudby jsem ochoten přimhouřit oko. Konec konců člověk se do útrob této nahrávky natolik vžije, že ošemetný tón bicích se slije a brzy přestane výrazně dráždit. Co se řemeslnosti týče, práce je odvedena vskutku výborně. Konstrukce skladeb není obyčejná a ani příliš čičarádní. Al-Namrood si skvěle pohrávají s jednotlivými partiemi a je vidět, že si ve studiu dali skutečně záležet, aby ten který tón vyšel tak, jak má. Rozvrh odlehčené folklornosti a nesmiřitelné blackovosti je uspořádán tak, aby se výrazně nepřebíjel a nezajídal. V okamžiku, kdy si řeknete „dost, to už stačí“, píseň stočí své kormidlo do patřičných ploch a nálad. Momenty stereotypu a nudy tedy nepřicházejí. Opravdu pestré dílo. Vše však má svůj čas a nemohu naplno říct, že album lze dokonale znát hned po první kontaktu. Poslechů je třeba učinit vícero, aby se vytěsnil únik potřebných detailů k hromadnému úsudku o desce. Už teď se těším na další počin Arabů Al-Namrood.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky