Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
April Weeps - Comma

April WeepsComma

Jirka D.9.7.2018
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Druhá dlouhohrající deska April Weeps po pěti letech a taky muzika pro starší a pokročilé. Comma představuje návrat k melodické, doomem načichlé gotice v černé vyžehlené košili.

April Weeps je slovenská kapela z Dunajské Stredy, která co do počtu členů obsadí beze zbytku středně velké pódium. Dva vokály, dvě kytary, rytmická sekce a pak klávesy, které v jejich zvuku hrají poměrně zásadní roli. Nicméně těch zásadních elementů, které se podílí na docela slušném výsledku, je povícero a všechny dohromady tvoří celkem komplexní, i když trestuhodně zastaralé album. Proč to?

 

Příčiny lze pravděpodobně hledat v obdivu členů kapely k období, kdy se mísila gotika s doomem, kdy se prolínal zpěvný ženský a growlující mužský hlas, kdy klávesy patřily k povinné výbavě každého černě oděného metaláka a kdy kytary do toho všeho sypaly jak ostré riffy, tak melodické linky pro zklidnění tepu. Takový střih mezi (namátkou) Paradise Lost, Theatre of Tragedy, Yearning, Draconian, Tristania, třeba i Lacrimas Profundere, Novembre a dlouhou řadou dalších, lepších i horších kapel. Tímhle obdobím si prošel asi každý, bylo to krásné, ale asi pro málokoho představuje uvedená přehlídka hlavní proud i v dnešní době. Ta totiž pokročila.

 

April Weeps band

 

Comma ve své podstatě přináší poklonu tomuto žánrovému mixu, a to poklonu z těch lepších. Nemám problém napsat, že April Weeps umí hrát i skládat, že písně mají hlavu i patu, mají spád i zajímavá silná místa. Ta nestojí pouze na melodiích nebo atmosféricky pojatých klávesových partech, ale najdou se i v prostých groovy sypačkách, v nichž bych předem nic slibného nehledal. Kýč například v podobě deště a bouřky (úvod Rain) je naštěstí redukován na minimum a tak pasáže, kdy bych se jako posluchač trochu styděl, hledám marně. Což nepíšu jen tak.

 

Problémy? Nestává se mi často, abych si z dvojice hlasů vybíral ten ženský, vždycky jsem tíhl spíš k mužské hrubosti než k ženské ujačenosti, ale v případě April Weeps je tomu naopak. Může za to jednak to, že growlující zpěvák titulovaný strohým N patří k podprůměrným až nezajímavým hlasům, a pak to, že Marta se netlačí do žádných pěveckých exkrementů extrémů. Hlas má položený níž, někde k altu, a to mi sedí. Druhým cosi jako problémem je hodinová délka desky, protože - přiznávám - mám trochu potíž dojet ji až do konce. Jakkoliv je hudba dobrá (jak jsem napsal), není zas tak výborná, aby si posluchače udržela tak dlouho. Nápady jsou fajn, ale časem se začnou opakovat a album se tím natahuje.

 

 

Velkou měrou se na kvalitním výsledku podepsaly klávesové nástroje, které se pod vedením Strongholda povětšinou drží klasičtějších rejstříků, ale na některých místech uleví své fantasii a pustí se do odvážnějších a netypičtějších poloh (za všechny zkuste skladbu Extirpation). Jsou to právě tyto momenty, kdy přestávám poslouchat paralelu na Dimmu Borgir a kdy cítím, že se u vymýšlení rejstříků dařilo.

 

Jinak Comma vyšla jako pěkně vyvedený 4-panelový digipak, s fajn grafikou a působivě ztvárněným bookletem ve stylu leporela. Nahrávalo se v jablunkovském GM studiu, post-produkce proběhla v Polsku a nebýt současných trendů v masterignu, napsal bych něco pěkného.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

stupor / 11.7.18 1:00odpovědět

Jesu, toto má DR4 alebo koľko? Nemôžem si pomôcť, ale pri všetkej hudbe, ktorá sa spája s pojmom "gothic", automaticky strácam záujem. Celá hudobná gothica je ako glam rock režírovaný Timom Burtonom - púder, šminky, gýčová "poetika" a to všetko v čiernobielej naivnej pochmúrnosti. No tak ako Guns´n´Roses, aj toto má svojich fanúšikov...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky