Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Attic - Foster

AtticFoster

Sorgh23.5.2020
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Je to už nějaký rok, co jsme navštívili jedno neblahé americké podkroví. Z okenic se loupal starý lak, zatímco lesní poetika se snoubila se skromným životem obyčejného člověka. Obdiv k americkému black metalu ze mě tehdy vytryskl jako gejzír karlovarské kyselky, tedy silou nevídanou.

Lesní romantism, oslava přírodních krás a troška zvířecí přirozenosti se potkává v díle oregonské kapely Attic. Před šesti lety to bylo debutní album Seasons, kde se okamžitě projevil jejich naturální, syrový styl. A i když uběhlo celých šest let od této prvotiny, baskytara změnila majitele a svět se drobátko pos..l,  na jejich přírodním cítění se nezměnilo nic. Jejich druhé album Foster nepostrádá nic ze síly svého předchůdce, a tak mi zůstává záhadou, proč se kapela za celou dobu nedostala pod křídla žádného labelu. Veškeré práce s vydáním byly opět čistě v režii samotných Attic.

 

Album Foster  je už tradičně oděno do amatérské fotky jasně odkazující do lesní říše, ve které jsme už kdysi houbařili. I když se říká, že obal prodává, tady to naštěstí neplatí. Mě by asi tohle foto, které jakoby se vrátilo z časů silné, české, doomové scény, nepřesvědčilo. Leč Attic pro své vlastní i naše štěstí nezapomínají na to hlavní, což je hudba jako taková. Protahovat do nekonečna několik klávesových motivů a u toho škrékat, to opravdu nebyl a není jejich případ. Tito nimrodi umí hrát velmi dobře a chytře. Hudební kompozice jsou nosným základem jejich počínání, na nich staví a rozvíjí tématiku přírody, která by od lidí jen těžko hledala lepší obhajobu života v jejím přívětivém sousedství.

 

I když to zpočátku nevypadá a deska se rozjíždí bez výraznějšího vzrušení, už po chvíli se situace začíná měnit, rytmus změní kadenci a skladba chytne neskutečný drajv. Z mlh se blíží něco zajímavého, dobrodružného. Ze hry dostáváte chuť se toulat, shlížet mocně do sevřených údolí a u toho poslouchat tyhle rarachy. Silné riffy nebo procítěně týrané struny, vždy podle aktuálního počasí a nálady. První skladba vás rozpálí do běla, ve druhé jde víc o atmosféru, třetí si vás ochočí zprvu dumavým rozpoložením, později silným kytarovým motivem. K silnému dojmu toho není potřeba mnoho, vždyť stačí jen zabrnkat na prstem tlumené struny jako je to slyšet v poslední skladbě. Nebo jeden rázný riff bez zvukového balastu, který otevře tuhle Pandořinu skříňku a vsype trochu jehličí pod dveře. Attic prostě ví jak si poradit s kompozičním oříškem.

 

Kdyby vás přestali bavit, což se tak rychle nestane, na chvilku je vyměňte za Agalloch a pokračujte ve studiu lesní moudrosti. Tyhle dvě kapely k sobě mají docela blízko, to už jsem zmínil při psaní o debutním Seasons. Takže pro ty, co ještě stále pláčí nad koncem druhé jmenované legendy, by Attic mohli posloužit jako dostatečná náplast. Sice jdou víc na dřeň, ale vycházejí ze stejného základu. Hlavní je to přírodní cítění, ti mravenci v botách.

 

Pro někoho bude zajímavé, že patří mezi ty, kteří nedají dopustit na klasické kazety. A tak si kromě klasického CD můžete koupit tyhle nosiče ve dvojím provedení. Nejde o nádherně zpracované sběratelské kousky, ale ti, kdo jsou postiženi tím správným způsobem, jistě ví.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 26.5.20 16:33odpovědět

No fakt, Sorgh definoval Attic. Vymáhal bych dlužnou částku, řekněme v řádech pár oregonských ejlů.

Lomikar / 26.5.20 10:13odpovědět

Koukám, že mládenci na BC použili úryvek z tvojí minulý recenze k vlastní charakteristice. Jaká čest. Jinak hudebně mě to dost chytlo, ale ty jejich texty jsou tak gumový, že mi to před nima úplně zavřelo dveře.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky