Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Austere - Beneath the Threshold

AustereBeneath the Threshold

Victimer18.4.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Pouhý rok po albové reinkarnaci přichází Austere s deskou číslo dvě. S ucelenějším a působivějším materiálem.

Australská depresivní dvojice Austere loni albově povstala z popela a teď už je jasné, že to nebyla jenom dílčí epizoda. Comebacková práce Corrosion of Hearts má svého pokračovatele a přesně po roce vychází nová kolekce zasmušilých nálad nazvaná Beneath the Threshold. Ani ona mi nezůstala nic dlužná a poslechové akce se odehrávají hned několikrát denně. Austere se uhnízdili v prolínání melancholie, atmosfér a depresivních odstínů black metalu, který je srozumitelný a melodicky atraktivní. Dlouhé epické skladby jsou emočně vydatné a jejich stíny na duši naplno odhalené. Pozvolna rozplétají to krásné i zrádné ve svých rozevlátých příbězích. Nechat se vtáhnout nestojí moc času a není u toho cítit žádná bolest. Spíš vábivé pokušení. Což je pro mě dost zásadní zjištění.

 

 

Loňské album Corrosion of Hearts mě zpočátku taky docela chytlo, ale nemělo to dlouhého trvání. Na povrch vylezlo hned několik "ale", kterými jsem se začal zabývat tak vehementně, že šel původně pohodový poslech do kytek a proměnil se v lehce nedůvěryhodný. Austere mi až příliš často sklouzávali do povědomých melancho procesů, jako vystřižených ze smutně prosluněných omalovánek Alcest. Přitom sice stíhali být sami sebou, ale úplně přesvědčivé to nebylo. Nové album je v tomto ohledu dál, což rád vítám. Jednoduše by se dalo říci, že je vyváženější a jistější. Austere se na něm víc zavrtali do své depresivní povahy a našli v ní víc hloubky. Momentálně mi přijdou připravenější a rozhodnější, zkrátka lepší.


To, co mi loni znělo jako slušný pokus se znovu dostat na scénu a aktivovat svou pozici, která byla před léty velmi zajímavá, jsou dnes Austere víc nad věcí. Jejich atmosférický a výpravný black pořád nabírá ze stejných pramenů, na tom se nic nemění. On by byl hřích v tomto ohledu něco měnit. Dvojice střídá nálady a následuje trasy, které se lépe pamatují. Nový materiál je o krok dál, než byl ten loňský, a dostává se do pozoruhodnějších míst. I když pořád důvěrně známých, pokud se budeme bavit o tom, co od tohoto stylu očekávat. Takový buď zapůsobí, nebo se sveze po povrchu a časem přestane bavit. S Beneath the Threshold se tohle neděje a věřím, že je to podprahovým vnímáním. Prostě to najednou funguje. Deska dá v jistých momentech vzpomenout i na starší Katatonii, zejména ve skladbě Cold Cerecloth, ale nechci, aby to znělo, že si kapela bere až příliš často odjinud. Zmínil jsem vyváženost a netýká se to jen nálad.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/austereband.jpg


Vyváženost je hlavní tmelící prvek kompletních skladeb. Autorství i náhledu na tento styl muziky. Z nových Austere jdou emoce plnými hrstmi a promítání na plátno zasněné černoty je nepřerušované. Beneath the Threshold mě opravdu baví a nenutí mě pochybovat nad malým nebo větším počtem chtěných nebo nechtěných setkání napříč scénou. Dnes je to jen taková úvaha na okraj. V minulosti divočejší a nespoutanější kapela podruhé vsadila na usazenější tvář a našla si v ní pohodlnou polohu. Celek jako takový je kompaktnější.


Dám na svůj nos, který u podobně laděných kapel rád nasaje atmosféru. Někdy se rozpšiká nadšením a nemůže to udýchat, a někdy se jen ohrne jako by signalizoval, že tady to smrdí rutinou a povrchností. Teď má na 99% jasno a nevětří žádné velké změny. Austere mě tentokrát potěšili a byť novinka vyšla doslova před pár dny, dovolím si tvrdit, že se povedla. Možná si nechám malou rezervu v hodnocení, ale v hlavě je rozhodnuto. Tato kolekce umí probrat z letargie a nevracím se k ní, abych hledal něco, co by mi scházelo. Je to celé o dalších příjemně strávených minutách. Pokud patříte mezi zaryté staromilce, asi to budete vidět (slyšet) jinak, ti noví naopak mohou směle přistoupit. Já hledám jen dobrou hudbu a tady ji nacházím. Snílci, přírodně odění poutníci a pochybovači nad svým vlastním osudem v okovech metalové černoty - je to deska pro vás.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky