Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tohle bude tak trochu operace, ale člověk by se neměl bát výzev. Hned v úvodu se musím přiznat, že opravdu nevím, jak se správně píše název sólo kapely Jiřího Valtera, jestli BigBoss, Bigboss nebo Big Boss. Viděl jsem snad všechno a pokud někoho uráží vybraná varianta v záhlaví recenze a profilu v pravém sloupci, omlouvám se s tou výmluvou, že jsem ji vybral stejně jako kolegové přede mnou, kteří o téhle kapele ví o dost víc než já. Bohužel právě ti z nějakého škodolibého důvodu přenechali recenzi v pořadí pátého alba mě, což vlastně nevím, jestli je škodolibost vůči mé osobě (dobře vědí, co si o J. Valterovi a jeho tvorbě myslím), anebo škodolibost vůči autorovi, protože tuší, jak to moje psaní dopadne.

Každopádně jsem se rozhodl hozenou rukavici zvednout, ale pro pořádek musím uvést tři skutečnosti, o kterých byste měli dopředu vědět:

1. tvorbu Root znám a našel bych v ní desky, o kterých si myslím, že jsou docela dobré
2. sólovou tvorbu Big Boss neznám vůbec
3. poslední album s účastí Jiřího Valtera, které jsem slyšel (částečně), byli Loupežníci od YBCA. Vydržel jsem ho do druhé skladby a pak jsem nabyl dojmu, že ten blbec nejsem já.

Pátá sólová deska je prý rozlučková a Jiří Valter na něm bilancuje celý svůj život, což prakticky znamená začíst se do textů a pokusit se jim porozumět. Což není problém. Velká hloubka v nich není, metafory a symbolika jsou dostatečně průhledné na to, aby člověk pochopil, co je jimi myšleno a když nad tím tak přemýšlím, nemám s tím problém. Tedy většinou. Úvodní skladby nahrávky v tomto ohledu dopadají lépe, Moje dětství budiž toho docela slušným příkladem. S postupující časomírou se ale karta obrací a pokud v písni Hudba je život můj člověka občas přejede lehké mrazení v zádech, závěrečná dvojice Můj Život byl... a Čas odejít už je pouze trapná. Budiž.

Hudebně je deska více méně soubor rockových balad (což ostatně souvisí právě s texty a pravděpodobně i s životem Big Bosse), s gothic rockovou výjimkou Na dně, a pokud jde o instrumentaci, je to to nejmenší zlo, jaké album nabízí. Nenajdete sice žádný uctyhodný nápad, žádné velké instrumentální výkony, ani jakoukoliv invenci, ale jako podkres pro zpověď jednoho podivína je to asi ta nejlepší možná volba. Zcela bez iluzí je třeba si přiznat, že těžiště sdělení nahrávky je jinde a řekl bych, že zadání pro nástroje znělo přesně takhle - nezavazet a zahrát solidní standard tak, aby nepřebíjely hlas. I přesto sem tam k uším dolehne slušná pasáž, klávesy v písni Na dně, kytary ve skladbě Moje dětství. Jsou to malé střípky, ale je potřeba si jich vážit. Ničeho lepšího se totiž nedočkáte.

Protože pak už zbývá pouze hlas (zdráhám se napsat zpěv), a tady by měl někdo ze skalních vysvětlit mně, co na něm kdo vidí / slyší? Jiří Valter to naprosto nedává a tím bych mohl celý odstavec utnout. Při jakýchkoliv pokusech o něco víc než recitaci / šepot se Big Boss dostává na velmi tenký led vlastní nemohoucnosti a bez varování se to pod ním boří. Ano, je to starší pán (starší než moji rodiče), měl bych k němu mít alespoň úctu, ale o to víc by měl mít on soudnost a snažit se svoje už dost omezené hlasové schopnosti nějak zamaskovat. Všechno je ale naopak, vokál se objevuje v několika stopách přes sebe (proč?), v mixu se vytahuje mlaskavě dopředu, což dokážu snést u Leonarada Cohena, protože tenhle gentleman to i ve svém věku dával neskutečně, ale tohle je fiasko. Fiasko dokonce takové, že v závěru pohřbí docela dobré dojmy ze skladby Moje dětství způsobem, pro který nenacházím omluvy.

Smutné na tom je to, že právě tohle sdělení (texty a hlas) je těžištěm desky a je to i důvod, proč tahle narhávka vznikla - o žádnou hudbu nikomu asi moc nešlo. Je proto docela smutné, že právě na těchto místech to nejvíc hapruje. Nebudu to protahovat, asi jste už pochopili, že s poslední Big Bossovou deskou se z mě jeho fanoušek nestane. Zcela upřímně musím napsat, že jsem se snažil, že jsem se k desce přistoupil bez předsudků, ale jestli to dopadlo tak, jak to dopadlo, byly k tomu nejspíš důvody. Ostatně píšu o nich výše. Je jasné, že tohle je album jen a pouze pro skalní fanoušky a vyznavače kultu Big Boss, kterým nerozumím a nikdy rozumět nebudu. Proti jejich přesvědčení nemám nic, ale docela by mě zajímal jejich názor na to, kam až to jejich „mistr“ na svém posledním albu dopracoval. Protože pokud se na tuto desku podívám střízlivýma očima a budu po ní chtít něco hudebně hodnotného, nenajdu prakticky nic.

Můj život byl překrásný,

a já miluji vás všechny.

Můj život byl překrásný,

a já děkuji vám všem.

          Karel Gott Jiří Valter

P.S.1: Album vyšlo jako 6-panelový digipak a graficky se povedl. Pro fanoušky to určitě bude pěkný kousek do sbírky.

P.S.2: I přes všechno napsané je deska pořád lepší než Loupežníci.

P.S.3: Při poslouchání alba ke mně do pracovny došla moje žena a ptala se, co to poslouchám. Že je to divný a že nic takového u mě ještě neslyšela. Tak tak.