Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Biosphere - The Petrified Forest

BiosphereThe Petrified Forest

Victimer30.8.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX - H330 / phone
VERDIKT: Filmová připomínka z roku 1936, fungující jako spojení dneška a osmdesát let starého vzplanutí v odlehlém místě americké pouště. Protnutí tajuplnosti, atmosféry a osudů hlavních hrdinů, spolu s citem vedenou hudební skromností.

Je od nás trochu nedůstojné, že se až nyní blíže zmiňujeme o panu Geiru Jenssenovi a jeho respektovaném dítku Biosphere. Projektu, do něhož investoval nemálo svého času, úsilí a pak pod jeho jménem vydal několik velmi neotřelých a inspirativních nahrávek. Bohatá vlastní diskografie a podobně častá spolupráce na dalších projektech jako spojených nádobách inspirace jsou toho důkazem. Na Echoes se pořádně potkáváme až dnes, spolu s mini-albem The Petrified Forest.


S dílkem, jež doprovází filmové zpracování téhož názvu z třicátých let. S elektronicky minimalistickým podkresem, ale přesto se silně výpravným dějem a sugestivní atmosférou. Zklamaného a po izolaci toužícího spisovatele zavede jeho cesta až do jednoho zapadlého místa v Arizoně, kde se seznámí s ženou, se kterou jsou si myšlenkově velmi blízcí. Nejsme tu však od studia filmu jako takového, ale od následování hudební polohy, kterou se rozhodl vydat Geir Jenssen.

 


A ta je sama o sobě vydařená. Albem se vine až mystická, nikoli však strach vyvolávající nálada. Je zde slyšet napětí, touha po změně, posunout se jinam a dál, než se do této doby smělo. S tím vším přichází jistá forma dobrodružství, ve kterém je skryto množství ostychu a naděje. Šestidílná mozaika nabízí šest výmluvných pozic, které poukazují na děj filmu a šest vlastních kapitol, které jsou však příběhově v jedné linii a navzájem se nevylučují. Jejich vzájemná symbióza je jedna velká jistota alba.


Z filmu občas zazní útržky různých dialogů, jinak je to instrumentálně vedená dějová linka. Jemná, skromně vybavená, downtempová elektronika, která ale přesto působí velmi plně a zejména atmosféricky kouzlí tak, že je její vnímání neustále posíláno do až snově vyvolávaných obrázků, které se na sebe postupně nabalují. Směs představované, ideální krásy a jejích možných nástrah, tak The Petrified Forest vnímám po pocitové stránce. Po té hudební je to současné a moderní vyjádření nálad, na které čas a způsob prezentace nemá žádný vliv.


Já jsem se do této nahrávky zamiloval prakticky ihned a beru ji jako věrného společníka posledních dnů. Nutí zapřemýšlet, umí odpočinkově pohladit po duši, i vzbudit jistý druh nejistoty, či možného nebezpečí. Život máme jen jeden a je v něm třeba dělat různá rozhodnutí. Když tohle vztáhnu na hudbu, která vyprovází The Petrified Forest, jsem opravdu spokojený zákazník zapadlého pouštního občerstvení, a nějaký ten čas v něm ještě strávím. Dal bych si třeba kafe.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 9.4.19 8:58

Ha, staronové hádky u Myrkur. Asi takhle, tady vůbec nejde u můj styl psaní recenzí, na který míříš. To bych podobné komentáře četl u Sigh, Chaos Echoes a já nevím, kde ještě. Je mi úplně jasný, že se ti nelíbí Myrkur a tím pádem cokoliv, co s její tvorbou, byť jen trochu sympatizuje. Nevím jak jinak by si recenzi chtěl brát, než jako další názor? Recenze je pohled jednoho člověka, nikoliv souboru vědců a historiků. Ale tady nemá smysl obhajovat vůbec nic, ani na to nemám chuť. Proč rovnou nenapíšeš, že ti Myrkur vadí? Napadat autora článku za to, že má jiný názor než já je holá blbost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky