Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Black Star Riders - The Killer Instinct

Black Star RidersThe Killer Instinct

Mirek M27.4.2015
Zdroj: FLAC, mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Pokračovatelé odkazu Thin Lizzy jsou tu znovu s vydatnou porcí energických hard-rockových hitovek a zatím pořád baví…

Roku 1996, deset let po smrti věhlasného skladatele a frontmana irské hard rockové legendy Thin Lizzy Phila Lynotta, se "pozůstalí" členové poslední sestavy rozhodli kapelu koncertně obnovit. Od té doby proběhla již celá řada úspěšných vystoupení a spolek se začal postupně personálně obměňovat, z čehož nakonec vykrystalizoval i základ projektu Black Star Riders. Ten měl od počátku jednoznačný záměr – navázat zcela novými skladbami na tvorbu Thin Lizzy, což bylo zpečetěno úspěšným debutem "All Hell Breaks Loose". Po dvou letech na něj pánové navazují aktuální nahrávkou "The Killer Instinct".

 

Ze sestav, které hrály ještě po boku Lynotta, nakonec sice zbyl jen dlouholetý kytarista Scott Gorham, přesto je ale iluze téměř dokonalá. Skladatelský rukopis věrně ctí předlohu a zpěvák Ricky Warwick je až překvapivě zdařilou imitací Phila včetně charakteristického irského akcentu. A naštěstí nechybí ani to nejdůležitější – schopnost tvořit dravé a energické rockové skladby s hitovým potenciálem, které přes svou přímočarost nenechají nikoho na pochybách o skladatelském a instrumentálním umu zúčastněných.

 

Black Star Riders

 

Je zde zkrátka vše, co si jen fanoušek Thin Lizzy může přát. Chybí možná jen kus syrovosti a zemitosti, jež jsou nahrazeny možná až příliš uhlazenou produkcí, což může v očích mnohých úroveň nahrávky možná lehce snižovat. Ale to je asi jediná výtka, kterou lze vůči novince "The Killer Instinct" uplatnit. Nápaditě pojatý hard-rock s bluesovým feelingem, nádechem irské lidovky a lehkými přesahy do heavy metalu ale i inteligentního pop-rocku plodí jednu chytlavou hitovku za druhou a nad tím vším jakoby se vznášel duch samotného Lynotta, spokojeně se usmíval a podupával si do rytmu.  

 

Jako zbytečná se jeví snad jen limitovaná edice alba, jejíž bonusový disk převážně obsahuje odlehčené verze některých skladeb pouze se zpěvem a akustickou kytarou. To je možná dobré pro fanoušky, kteří by si aktuální tvorbu kapely rádi zabrnkali u ohně, ale jinak působí trochu nudným a prázdným dojmem.

 

 

Black Star Riders svou novinkou opět více než důstojně navazují na tvorbu Thin Lizzy. A byla by chyba dívat se na jejich snažení jinou optikou, než jako na poctu jednomu z nejgeniálnějších skladatelů historie hard rockového žánru. Z tohoto pohledu byl záměr splněn nepochybně více než uspokojivě. Otázkou však je, na kolika dalších albech lze vydržet s naprosto stejným scénářem a přístupem ke skládání. Koneckonců i samotní Thin Lizzy se během své aktivní kariéry hudebně poměrně pozoruhodně vyvíjeli…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jirka / 16.9.14 17:45

oponuji s tvrzením, že zvuk byl hnán dopředu, vše nahlas! to je holý nesmysl, dostali jsme od zvukaře minimálně tři návrhy konečného zvuku a opravdu nebylo lehké zvolit ten správný. každý muzikant ví, kolik kompromisů se musí udělat při konečném masteringu, protože je jasné, že svůj nástroj tam chce slyšet nejvíce :) a další problém byl v tom, že zvukař byl na druhém konci republiky, takže veškeré úpravy a komunikace byly přes mail. jinak vítám názor o nasycenosti až recyklaci, pravda, na tom sme měli trochu více zapracovat. jelikož už nejsem členem této smečky, mohu jim jen popřát do budoucna hodně štěstí, aby si uvědomili některé nedostatky a zaměřili se na ně a vzali si z negativní kritiky příklad...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky