Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blues For Neighbors - Funeral Piles And Gallows

Blues For NeighborsFuneral Piles And Gallows

Jirka D.19.3.2024
Zdroj: CD, 4-panelový digipak (# RRR00043) // promo od Heavision
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F730ES / TANNOY Prestige Turnberry GR
VERDIKT: Album o fous lepší než to minulé, což ještě neznamená dobré. Pořád takové přidrzlé diletantství převládá nad snahou o seriózní desku.

Při čtení své krvelačné recenze předchozí desky polského dua Blues for Neighbors jsem došel k závěru, že můj obraz vytvořený prostřednictvím mých textů musí být zásadně horší, než jaká je (doufám) realita. Na druhou stranu to má tu výhodu, že po jedné takové zkušenosti si velká část kapel napříště rozmyslí, jestli mi něco pošle, a mně se pak samozřejmě otevírají možnosti poslouchat i něco dalšího než jen muziku, kterou zbytek redakce nechce. A díky které pak vypadám tak, jak vypadám. Příště bude jedna taková, slibuju.

 

Tohle duo patří k odvážnějším, byť jejich aktuální deska nám nepřišla přímo od nich, ale od zastupující agentury a té je asi mnohem víc jedno, jak recenze dopadne. Dopředu můžu říct, že dopadne o něco lépe než minule, ale ono mezi námi dostat se nad minulých 25 % není zas tak velká dřina. Spousta chyb se opakuje, kapela (či jak to pojmenovat) má evidentně nastavenou svou šablonu a svůj přístup, a v tom jede a chrlí jednu digi nahrávku za druhou. Od roku 2020, kdy vyšlo první eponymní EP, je jejich bandcamp naplňován různými polotovary i deskami klasického střihu, které mají už tři a které jsou obklopeny dalšími skladbami, live sessions, kitchen sessions... čert aby se v tom vyznal.

 

Blues For Neighbors band

 

Album Funeral Piles And Gallows vyšloloni v říjnu a při dvanácti skladbách a osmačtyřiceti minutách je to zatím nejrozsáhlejší počin dua MG & PO. Žánrově se drží předchozího směřování na vlně folk / country / bluegrass a celkově amerického feelingu, to znamená že nástrojově jde opět o víceboj v obsazení akustická kytara, bendžo, foukací harmonika, mandolína, nějaké perkuse pod stolem a pak sem tam něco navíc. Pokud jsem si minule stěžoval na to, že desce zásadně chybí energie a nějaká jednotící atmosféra, tak tentokrát je to o kousek lepší. Energická ta deska opět mnoho není (opět vzpomeňme na možný etalon z dnešní doby v podobě alba Four Foot Shack ZDE), ale nějaká atmosféra z ní občas zavane, lehce zatuchlá, funerální, plná melancholie a večerního soumraku. Jde o skladby jako Vestapol Blues a třeba Tombstone, které mají společné především to, že se v nich příjemně hraje a vůbec nebo jen minimálně zpívá.

 

Pokud si totiž na něco nemůžu pořád zvyknout, je to zpěv a hlasová poloha stylizovaná do jakési bohémské pózy, navíc v angličtině s těžkým přízvukem, a to se kouše těžko. Úvodní skladba Before the Rooster Crows at Dawn, Where Chilly Wind Blows nebo Our Lord, Our Savior zavánějící až jakousi irskou hospodou, tam všude prosakuje z mého pohledu záměrné, ležérní pěvecké diletantství, které pro někoho může být naplňující a obsažné, a pro jiného zase nikoliv. Blues for Neighbors si zakládají řekl bych zcela obecně na takovém cíleně nedokonalém přístupu s nadhledem, celé to balí do dýmu z cigaret a pocitu probenděného večera, kdy nad ránem někoho napadne vzít kytaru s neodolatelným puzením začít do ní třískat. Může být, že to někomu přijde jako dobrý nápad. Může být, že místy se daří ten záměr naplňovat bez křeče a s potenciálem oslovit posluchače mimo okruh nejbližších přátel. A může být, že místy se to nedaří a že člověk mimo ten okruh jen nevěřícně zírá a nic nechápe.

 

To všechno na té desce je a za mě je toho víc z té druhé skupiny. Je to hraní pro radost svou a radost nejbližších a není to nutně špatně. Album nemá vyloženě špatný zvuk a dá se poslouchat bez problému, stejně jako se dá bez problému dívat na jeho fyzické CD zpracování, graficky stylizované přesně tak, jak hraje. Ale že by se jednalo o nějaký vyloženě zážitek, který bych si chtěl dopřávat opakovaně, tak to teda ne. Tolik volného času prostě nemám.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky