Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cadaver - ...In Pains

Cadaver...In Pains

Garmfrost12.8.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Spolu s Cadaver se vydejme na bizarní výlet na počátek devedasátých let. Ponořme se do psychedelie, jazzové improvizace a deathové krutosti i hravosti.

Ve svých toulkách za dávnými klenoty mám zvykem psát recenze na desky, které měly na mě vliv, které uctívám a hlavně ty, které jsem poslouchal v době vydání. Tentokrát udělám výjimku, protože se nebudu věnovat vzpomínkám. Norští Cadaver mě na počátku devadesátých let minuli. Oslovili mě až v době inkarnace pod názvem Cadaver Inc, kde účinkovalo nejedno eso skandinávského extrému. Z původní sestavy zbyl pouze kytarista Neddo. Cadaver se pak znovu objevili s původním jménem a výbornou, byť stylově odlišnou deskou Necrosis. Uběhlo patnáct let, Cadaver letos v květnu vydali singl se skladbou Circle of Morbidity. Zda se jedná o předzvěst nového alba, či pouhé připomenutí se, netuším.

 

Při bádání a brouzdání po youtube a bandcampech jsem narazil na fenomenální oslavu technické smrti s vlivy funky a jazzu, desku …In Pains a nemohl uvěřit, co se na mě řítí za skvostné riffy s ultimátní rytmikou. Doslova jsem zaplakal nad tím, že jsem mohl sedmadvacet let poslouchat vynikající desku, v klidu se rovnající klenotům typu Focus, Unquestionable Presence, Spheres, Crust a skoro se přibližující nedostižným Death. Ne, nepřeháním. Cadaver se podařilo natočit nadčasové dílo, které zůstalo stejně nepochopené jako výše zmíněné a které se ani samotné kapele nepodařilo s žádnou další deskou vyrovnat.

 

Pouhé dva roky po v podstatě obyčejném debutu Hallucinating Anxiety (ten způsobil, že jsem další desku vynechal) musel být následovní k…In Pains doslova šokující. Obě desky dělí pouhé dva roky, ale hráčsky se pánové dostali do absolutně jiné ligy. Cadaver zdánlivě vyčistili sound, aby jej rušili nepředvídatelností, bizarními výlety, nebo disonancí a psychedelií. Líbí se mi, že i přes hudební šílenství a velkou odvahu přijít s takto těžkým materiálem, zůstali Cadaver drtící a věrni extrémnímu stylu.

 

Neddo navrstvil kytary jednu na druhou, kroutil struny, sekal do nich, běhal po hmatníku, ale nezapomínal ani na zvláštní melodie. Jeho kumpán Eilert Solstad předváděl na baskytaře, že v death metalu může tomuto nástroji být hodně dobře a že nemusí být pouhým doplňkem. Občas se zhostil vedoucí úlohy, sem tam zaplul do járku a hrnul doprovod spolu s grandiózním Ole Bjerkebakkem, zpívajícím bubeníkem a flétnistou. Je škoda, že se po Olem od té doby slehla zem. Jeho hra byla fantasticky barevná a hravá. Dokázal se od svého nástroje oprostit a pěvecky neimitovat rytmus. Svým krákavým štěkáním dodává jazz/deathové symbióze skvěle nemocný charakter.

 

Skladby na ...In Pains není možné jen tak pitvat. Každá má svůj vlastní vývoj. Zvukově jsou ovšem homogenní, pojí je psychedelická aura vykouřených dýmek, výborný frontman a nakažlivé riffy. Kompozice na desce umí být hodně funky, ale i fest nasypané. Nebojí se ponořit do kvazi doomově bestiální ponurnosti. Když jsem přemýšlel, zda mi ...In Pains něco připomíná, myslí mi proběhli staří Voivod s jejich schopností vstoupit do temného světa s divokým úsměvem a neskonalým šarmem.

 

 

Není snadné uchopit bezmála třicet let starou desku se vším všudy. Určitě je dobré při tom zmínit producentskou veličinu tehdejší doby, pana Ketil „Kallen“ Johansena. Vzrušující na tom je právě to, že i on rostl spolu s Cadaver. Do té doby měl na svědomí hodně obskurní zla, jakož byly i první demosnímkové krůčky Cadaver. ...In Pains je po zvukové stránce doslova šmakózní. Nevím, jestli Ketil Johansen ještě věnuje death metalu, ale jeho práce byla a doposud je hodná připomínání. ...In Pains je ukázkou toho, jaké to měly tenkrát kapely jednoduché i těžké zároveň. Bylo jich méně, vše se rodilo, nebylo proto těžké být originální. Ale aby vaši hudbu akceptovala scéna, k tomu bylo potřeba hodně štěstí a schopnost být ve správný čas na správném místě. Některým jejich odhodlání vykročit odlišným směrem než většina zlomilo vaz. Jiným naopak přinesl takový krok nesmrtelnost. Je otázkou, zda za odmlčením se po ...In Pains stojí nepochopení, lenost či pouhá smůla. Každopádně jsem rád, že jsem…In Pains objevil i s takovým zpožděním. Lépe pozdě nežli později.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

František Minařík / 14.8.19 19:15odpovědět

Naprosto úžasná nahrávka, originální a šílená.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky