Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ješte než se pustím do hlubších úvah, je potřeba si přiznat, že Echoes zine přichází s recenzí zatím posledního opusu brněnského mága Blackhoshe tak trochu s křížkem po funuse. Od vydání alba uběhl málem rok a i když se dodnes o nahrávce diskutuje a bývá poměrně často zmiňována jako jedna z nejlepších za uplynulý rok, v květnu roku dalšího už příliš nedoženeme. CALES se ovšem v našich končinách těší velkému respektu, každé další album je bedlivě sledováno, takže není možné "Return from the Other Side" jen tak opomenout. Nuže, pojďme pomalu ale jistě k tomu podstatnému.

Když říkám pomalu, myslím opravdu zvolna. Na srdci bych měl ještě jednu věc, kterou si neodpustím. Týká se atmosféry, kterou na mě každý poslech CALES vrhá. Je to jednoduché. Už od dob debutu "Bonds Of Togetherness" jsem vystaven zvláštnímu pocitu nebo rovnou přenesení se do zalesněné skalnaté krajiny Moravského krasu. Nejde jen o nabrání neurčitých přírodních vjemů a prostor, ale naopak tahle zkušenost je zcela konkrétní. Trvá to prakticky pořád, i když dnes už možná méně jak v minulosti. Možná už to beru jako samozřejmost, člověk je tak navyklý, že mu to ani nepřijde. Důvod? Dle mého opět jednoduše vysvětlitelný. Dozajista je jím Blackieho netypický kytarový rukopis, ve kterém je ukryta zvláštní atmosféra starých časů, které mi právě nejlépe zapadají do krasových útvarů rozsetých po okolí Brna. Nejspíš v tom všem hraje úlohu i autorova záliba v tom samém kraji, ale já to tam prostě slyším a netřeba nad tím dlouze uvažovat. Je to tam, má to svá opodstatnění, trvá to roky a na naší scéně jsem se už s nikým tak vyloženě nelokalizoval :). Konec krasové recitace.

Čas plyne, plynou i alba CALES, nyní se nacházíme u čísla šest a podmanivou krásu "The Pass in Time" už dávno zapadal prach, Momentální poloha projektu je ta nejdivočejší, s odkazem na dávné tradice a ctění tehdejšího světa. Takoví byli CALES i v minulosti, ale od alba "KRF" je hudební dikce mistra Blackoshe odhalená na kost, vítězí syrovost, přírodní brutalita a dejme tomu zvířecí nadšení. To, co bylo pohanské sbírání starých odkazů tenkrát, je dnes bujarou oslavou s maximálním oddání se divokosti. Bez přetvářky. Oproti minulé desce vidím "Return" jako jejího košatějšího a barevnějšího následovníka. Blackieho vokální projev je zkrátka svojský, netřeba v něm hledat něco, co tam stejně není. Přes jasnou intonační okleštěnost funguje na zcela jiné bázi. Tou je zapadnutí do daného děje, kdy skladbám nevelí, ale klouže spolu s nimi od prosvětlených lesních mýtin až do hlubokých propastí. Sice to někdy zaskřípe, ale celkově je tohle přesně ta poloha, která k momentálním CALES pasuje a navíc odpadá problém se sháněním hostujícího hrdla. Hudebně je "Return" albem bohatým na neustále proměny a mnohá překvapení. Od pohanského thrashingu, přes atmosférické věci, až k akustickým vybrnkáváním a spočinutí ve vlhké trávě. Blackie hodně dbal na přirozenou ostrost a drsnost starých časů, deska zní pří vší výpravnosti stále přesvědčivě barbarsky a původně. Pěkných je i konečných, nic nekomplikujících čtyřicet minut celkové stopáže, ale stejně si rýpnu, že jeden song navíc bych uvítal.

CALESclan je nadále ztvláštním kmenem sjednoceným na našem malém území. Promlouvá mnoha jazyky, často se člověk musí soustředit, když mu chce porozumět. V posledních letech se ale jeho divoká gesta stávají jasnějšími, jakoby si našel své oblíbené údolí a svá skromná obydlí přesouval jen nepatrně. Blackie je sám svým pánem, pánem tohoto klanu a myslím, že mu rozumím. Je v něm naprostá svoboda, je schopen si dělat co se mu zamane, nezávisle na ostatním paganismu. Přes všechna ale, které samozřejmě vznikají i v souvislosti s "Return from the Other Side", je stále primární jedna věc, a tou je vlastní kreativita a schopnosti. A ona "ale" nevidím jako negativa. A hledá je vůbec někdo? Přílišný otisk kultu Bathory? Možná. Je evidentní odkud Blackhosh načerpal své umění a cit pro atmosféru, ale negativem bych to nenazval. V jistých momentech jsem od alba očekával ještě odvážnější, proměnlivější přístup a docela bych postrádal ty skočnější motivy na úkor větší hloubky, ale jsou to prakticky jen zanedbatelná místa v širém kraji. Tedy nic zásadního. Zásadní je jiná věc - CALES je silný druh. Ten přežije ještě mnoho krutých zim. Tomu věřte.