Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Chaos Echœs - Mouvement

Chaos EchœsMouvement

Bhut24.3.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Hudba, při které slova přestávají mít význam. Rituální řinčení svérázné kombinace deathu, blacku a doomu. Chaos Echoes opět rozčeřili tmavé hladiny neprobádaných vod.

Není jednoduché psát o něčem, co je divné a těžko přístupné. Nejednoho nadšence toto může nalákat, ale první tóny podobné hudby zpravidla odrazují vše živé. Osobně však vidím, že Chaos Echoes na předchozím počinu dokázali víc. Dnešní deska jménem Mouvement je sice neotřelá, originální a svérázná, ale něco mi na ní chybí. Objevíme to?

 

Krátká stopáž napomůže lepšímu rozboru a opakovanému vnikání do jejích útrob. Hledání něčeho, co sám nedokážu pojmenovat se tak stalo jakousi deviací bez jasného vysvětlení. Prostě jsem to točil dokola a furt hledal ono „něco“. Na druhou stranu je to pořád dost intenzivní šílenství a rozhádaná disharmonie kořeněná temnými tóny (když už ta slova patosu musí být) a něčím nepříjemným. Zpěv vlastně neexistuje. Místo něj si dopřáváme jen podivných výkřiků, či monotónního mrmlání. Zde se potvrzuje, že i vokál může být dalším nástrojem. Avšak nenechte se ošálit, jde o kusé výroky a vsuvky, zpravidla okrajové. Hlavní slovo pořád mají nástroje.

 

Když něco takového slyším, přesně nabývám dojmu, že slůvko metal prostě nestačí a v očích nezasvěcených by toto zaškatulkování mohlo spadat v podobnost s něčím odporně barevnějším. To jsou přesně chvíle, kdy tenhle pojem vážně nesnáším. Ale co už, jednou to tak je, tak jakýpa copa. Chaos Echoes tlučou v intenzitě drone, sludge a hlavně black a doom. Jsou to ty nejpodivnější zvuky a ruchy, které můžeme z bicích a strun vymámit. Oni jim však dopřávají nové rozměry. Dokázali to už na minulé Transient, která je opravdu kolosální záležitostí. Letošní dílko Mouvement má sice obrovské ambice a hravě ujíždí svým pomyslným souputníkům v oné hudební oblasti, ale já pořád něco vyčkávám. Nevím co a proč, protože od první chvíle první skladby jsem zajat něčím nepříčetným a za pomocí dusavého tempa mnou muzika vláčí po zemi, jak uklízečka s mopem.

 

 

Má to šmrnc, šťávu a jiné přídavky, které jsme si navykli obvykle k podobně silným zážitkům přidávat. Pořád jde o něco jedinečného a snad i neopakovatelného, o čemž svědčí i fakt, že minulé album zní jinak, než to současné. Vývoj... jasně, to bude ono. Za to schováme všechny dostatky i nedostatky, všemožné změny a tak. Ovšem Chaos Echoes nejsou o nějakém přemýšlivém vykročení a hledání skuliny, kterou se nikdo předtím ještě neodvážil protáhnout. Tihle bardi prostě dělají hudbu emočně a tvoření podobných kompozic vnímám jako výsledek určitého momentálního rozpoložení. Možná jde o výsledky společného jamování, nebo snad i rituálního víření. Proto má ta deska takovou zvláštní schopnost udržet si jednotlivce v pozoru. Proto de facto nepřestává a volně přechází mezi skladbami, jako by vše tvořilo jeden velký celek. Na podivnosti si člověk nemůže stěžovat, zejména v závěru desky je jich patřičná hojnost. Snad má jít o jakousi gradaci onoho tajuplného sdělení, které jsou s to pochopit snad jen autoři samotní...? Nevím, možná hledám něco, co tam není a nikdy nebylo, ale víte co... mě to baví.

 

Ať už za autorstvím stojí cokoliv, uznale musím kývnout hlavou, že tohle je síla. Rovněž pochopím názory ostatních, které se budou u poslechu téhle desky kroutit a vykřikovat cosi o pitomostech. Prostě to není jednoduché a ne každému to sedne. Určitý vkus a profil fanouška bude nad tímto dílem plesat radostí. Kolega Garm odvážně hovoří o adeptovi na jednu z desek roku 2018. Zkuste to poslechnout a dát mu za pravdu. Mně se to svým způsobem povedlo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky