Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Chaos Invocation - Reaping Season, Bloodshed Beyond

Chaos InvocationReaping Season, Bloodshed Beyond

Bhut31.3.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Silná záležitost na blackmetalovém poli. Heavy prvky střídmého užití hezky doplňují černý kvapík, který nezapomíná i zvolnit. Celkem pestré kompozice zaručují poslech, při kterém nuda postrádá význam.

World Terror Committee patří k vydavatelům, kteří ve svém hájemství nemají žádnou vatu. Alespoň takový mám dojem, a proto si cením i takové kapely, jakou je Chaos Invocation. Ti mne už kdysi oslovili na dnes již legendárním festivalu Phantoms Of Pilsen. Jenže od té doby se proud zájmu strhl jinam a kapela zůstala viset bez hlubších badatelských průlomů. Teprve letos, kdy na světlo denní vyšlo album nové, třetí a vpravdě povedené. Nese název Reaping Season, Bloodshed Beyond.

 

Píšu povedené, protože to tak jednoduše cítím. Málokterá blacková nahrávka současné produkce, kterou se už s obtížemi lze probírat, má tak silný potenciál. Tahle deska mi sedla okamžitě. Má všechno, co lze od žánru očekávat, co si na něm vlastně ceníme a proč jej máme rádi. Jen to intro mi přijde zbytečné a s klidným svědomím bych jej vyhodil a začal rovnou druhou skladbou. Ostatně při poslechu to tak dělám vlastně vždycky. Ty zlověstné zvuky, které mají nastavit jakousi hrůzostrašnou atmosféru, už mi přijdou jako přebytečná křeč. Každý víme, že tohle je black a nějaké řinčení železa a pláč dětí je mi fakt u prdele. Jediný prostor, kde jsem schopen něco takového tolerovat, a kde to zároveň bude mít patřičný výsledek, by byla Necrocockova tvorba, ale i tam už je to dnes jinak.

 

Chaos Invocation jedou poctivý black, který nezapomíná na kořeny a sem tam mrskne do skladeb trochu svěžího heavíku, ať už jde o nějaké sólíčko nebo povšechně přijatelnou melodii. I to tempo není imrvére v poklusu, ale dokáže se uvolnit a proložit tak vážnější momenty i těmi lehčími. To a další prvky, dělají z desky pestřejší paletu nápadů. Naproti tomu je i tak album celkem dlouhé a nějaké škrtance by určitě prospěly, zejména tedy pro jedince, který se rozhodl desku poslechnout. Měla by pak větší údernost, a jak se dneska říká – tah na branku. Takhle to sice pořád má hodně dobré skóre, ale zakončení by bylo jinak svižnější a efektivnější. Avšak onu barvitost a patřičnou členitost desce upřít nelze. Třeba cca v polovině své hrací doby, kdy přichází skladba Blackmoon Prayer se na vás vyvalí čisté zpěvy. Ne, že by před tím nic takového nezaznělo, ale tady jde o citelnější plochu s důrazem na chorálovitost a až bohatýrskou kýčovitost. Jasně, je to óda pekel, takže zlo, ale občas mi tyhle vokály přijdou jako blbost.

 

 

S koncem desky však album dech neztrácí, ba co víc, dokáže jej vygradovat. A třeba takovou Chaos Invocation jsem si oblíbil jako asi nejvýraznější bod celé desky. Dokážu si jej věrně představit na podiu jako klíčovou skladbu a neodlučitelný prvek všech setů. A nejen to, i ta úplně poslední skladba dokáže z přítomného vytlouct pocity uznání a sveřepé pokývnutí, že tohle je ono, takhle se dělá ten zlý black. Zkrátka deska umí do svého času rozvrstvit vhodné momenty k oživení poslechu, aby pak neupadala v monotónnost a jiná šedá úskalí. Však i pánové už mají něco za sebou a vědí, na kterou hlavičku udeřit.

 

Ve výsledku tak před sebou máme poctivou práci černého kovu, kterou se nevyplácí podceňovat. Je to svěží průvan stylového pojetí. Německý střih se nezapře, ale není tolik dominantní. Akorátně se čerpá z ostatních studnic černých ložisek různých států (zejména Evropy) a neopomene se celek prolít heavy esencí. Jo, je to fajn.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky