Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Darkenhöld - Arcanes & sortilèges

DarkenhöldArcanes & sortilèges

Jirka D.9.2.2021
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku (# AO-129) // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Blackmetalové vypravěčství plné kouzel a mystiky, silné atmosféry a velkých příběhů.

Darkenhöld je třináct let stará francouzská blackmetalová kapela a pokud se hned v úvodu budeme ptát, co já mám společného s black metalem, tak odpovědí bude jedno malé téměř nic. Jejich aktuální album Arcanes & sortilèges, které je jejich pátou dlouhohrající deskou a jehož název si můžeme přeložit jako tajemství a kouzla, na mě jednoduše zbylo z toho, co nám chodí na recenze. Na druhou stranu člověk by neměl uhýbat před tím, co mu život staví do cesty, a tak jsem neuhnul. Chudáci Darkenhöld.

 

Při dohledávání informací na metalové encyklopedii mě celkem překvapilo, že pilíře kapely tvoří pouhá trojice muzikantů a zbytek je manšaft doplňovaný na živé vystupování. Překvapilo z toho pohledu, že jejich black metal patří nástrojově a zvukově k hodně zaplněným, prostorovým a s poměrně silnou aurou. Prapůvod můžete hledat (z mého ne příliš zasvěceného pohledu) u Emperor nebo Dimmu Borgir, případně ti vyposlouchanější z vás si jistě doplní další jména. Kromě hodně zaplněného zvukového spektra kapela nabízí (a umí) i poměrně silné melodie a na můj vkus skoro až přeslazená kytarová sóla (závěr Incantations), což zmiňuju především z toho důvodu, že poslech desky je díky všem těmto aspektům poměrně snadný a nekonfliktní. Rozhodně se nejedná o žádný zlý black metal, který by se vás snažil vykopat z vaší komfortní zóny kamsi do studeného lesa nebo opuštěné hrobky. Žádné zlo, žádný satan, ale spíše epicky rozmáchlé vypravěčství plné velkých příběhů a velkých hrdinů. Mám z toho vlastně podobné pocity jako z poslechu Falkenbach.

 

 

Pokud jde o hudební řemeslo, potřebná většina alba dlouhého 46 minut je zvládnuta slušně a bez přešlapů. Snad až na někdy hodně primitivní bicí, ale budiž. Sám sebe se sice musím ptát, zda jeho vyrovnaná ale současně i poněkud jednotvárná forma je výhodou, nebo naopak důvodem, proč deska ve své druhé polovině baví o poznání méně. Po pravdě se nelze ubránit pocitu, že album neustále recykluje to samé a ve výsledku pak samo sebe. Nijak přesvědčivě nepůsobí ani přemostění mezi jednotlivými částmi skladeb, v nichž dochází k razantnímu zklidnění a zpomalení - lze v nich vycítit nějaký dramatický a hodně důležitý dějový zvrat, ale jeho skutečný význam znají jen tvůrci sami a pár nejvíce zasvěcených (typicky v Héraldique, ale i jinde). Neboli muzika Darkenhöld je hodně vypravěčská a pro plné docenění alba je znalost jeho obsahové stránky z mého pohledu klíčová. Jistě není třeba zdůrazňovat, že se jedná o selhání na mé straně.

 

I přes výše uvedené mouchy ale album funguje dobře, poslouchá se dobře a rozhodně mě nijak neuráží. Nechci tím tvrdit, že se stane mým denním chlebem (nestane), nebo že se ze mě stane blackmetalista (nestane) a vyznavač fantasy příběhů, starých hradů a mýtů (kdepak). Rozhodně to ale není důvod, abych album sundal ze stolu a honil si na něm triko. Za mě jde o slušně zvládnuté řemeslo, z něhož cítím nadšení a víru ve svou věc. Což je dobře. Taky z něj neslyším žádný zvukový propadák (i to je dobře) a byť mi obálka a celé grafické zpracování digipaku přijde takové ... no takové trochu legrační, asi dokážu pochopit, že někomu se to může hodně líbit. Nic proti, můj respekt ke všem, kteří si to umí užít. Určitě jich bude dost.

 

Darkenhöld - Arcanes & Sortiléges


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky