Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Darkthrone - Old Star

DarkthroneOld Star

Bhut10.8.2019
Zdroj: CD //#CDVILEF785
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Legenda vydala opět další retro kousek, který baví. Aktuálně je však celek mnohem špinavější a živočišnější. Ubylo punkového halekání a nastoupila ucelenost. Kvalitní věc, jako vždy.

Interval tři roky se stal jakýmsi nepsaným milníkem pro vyhlížení nového alba duetu Darkthrone. Pravda, jde možná o náhodu stiženou posledními nahrávkami, nicméně jako zajímavost to zní hezky. A protože minulá deska vyšla v roce 2016 máme tu jejího nástupce. Tím se stalo album Old Star, což není název, který by se mi nějak líbil, ale to je asi jediná antivlastnost, kterou k dílu chovám.

 

Jasně, když Darkthrone, tak rovnou hodnotíme vysoko, kašleme na všechno a klaníme se kultu. Ano, máme k tomu totiž své důvody. Tahle deska se totiž lehounce vrací někam do dob The Cult Is Alive, tedy do času, kdy se do tvorby kapely začaly velmi citelně ukládat vlivy starých metalů. Možná i proto ten název Old Star. Ačkoliv novinka není tak zuřivá, jako její výše zmíněný sourozenec, rovněž postrádá i určité veselosti, které jsme mohli bezprostředně vstřebávat na minulých albech. Fenrizův čistší zpěv a heavy punkové halekání je fuč. Do uší se vrtá jen drzý Tedův vokál, který pak dostává desku do správně kompaktní uzavřenosti. Nějakou výraznou změnu, ale fakt nečekejte. Od prvních tónů poznáte, že to jsou oni, že to je ten jejich staronový zvuk, kterým si dělají radost a popírají existenci aktuálního letopočtu. Co víc, oni ani nepřipouštějí, že by kdy nastalo nové tisíciletí. To všechno lze z těch tónů bezpečně vyčíst.

 

 

Už obal samotný ctí určitou tradici a potvrzuje fakt, že nejbarevnější obálkou byla ta na Plaguewielder. Je to tak jednoduché a přitom tak pestré, že prohlížením obrázku zabijete nějakou tu minutu navíc, oproti běžnému zkoumání například nových Rammstein. Hudebně se frčí na modelu rockových a metalových klasik osmdesátých let. Myslím, že Fenriz je dnes poslechem old school nahrávek natolik prosycen, že možná ani neví, že některé riffy už kdysi objeveny byly. A nebo jsem idiot a nepoznal jsem umělcův záměr a osobitý šprým. Vůbec bych se tomu totiž nedivil. O čem, že to mluvím? Tak zkuste první půlminutu tohodle a hned po tom první půlminutu tohodle. Náhoda? Černý album je asi jediný, který zná snad každej fanda střídavého/stejnosměrného proudu nazpaměť, takže jde o poměrně okaté využití. Ale, jsou to Darkthrone, takže může jít s klidným svědomím o vtip.

 

Tím se lehce dostávám k faktu, že nová deska nesrší nijak zvlášť exkluzivním přínosem do hudební učebnice jejích dějin. Je to novodobě zahraná klasika, prověřené a fungující manévry v patřičně autentickém soundu a punkovém duchu. Je to druh hudby, která autory baví, kterou mají v krvi, že to z nich prostě musí ven. Ale podobné cancy píše asi každý, komu se nová tvorba skupiny líbí od roku 2007 bez výhrady. Já mám rád komplet všechno, protože každé období má své a to nové se mi líbí pro ten patřičný nadhled a lehkost. Old Star je ale oproti třeba minulé Arctic Thunder v něčem jiné. Je to ona, již výše zmíněná, ucelenost, kterou deska má díky zvolenému vokálu. Zatímco dříve se pánové za mikrofonem co skladbu střídali, tak tentokrát jde o jednotvárný model. Ten parádně funguje, ale pochopím, když někdo řekne, že díky němu se přestává v albu orientovat a ztrácí se mezi skladbami. Co si budeme povídat, ono i to tempo je vesměs stejné, takže pokud tomu nedáte vícero poslechů – lehce nabydete dojmu fádní nahrávky. To už je ale zase na každém jednotlivě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky