Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
De Arma - Lost, Alien and Forlorn

De ArmaLost, Alien and Forlorn

Jirka D.20.3.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps), promo od Troll music
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Album nudné, nezáživné a jednotvárné. Čas lze strávit s podstatně lepší hudbou...

Debutní deska projektu De Arma se mi dostala k uším zcela naplánovaně a v tomto ohledu se podobá něčemu, co naleznete za zavřenými dveřmi, když za nimi hledáte něco úplně jiného. Celá anabáze začala u Frankových FEN a vyústila v desku “Lost, Alien and Forlorn”; cesta opět klikatá.

 

Duchovním otcem projektu je jistý Andreas Petterson, kterého možná budete znát z působení v black metalových Armagedda či LIK. Tento žánr se otiskl i zde, jen odhodil škrobené pózy, za sebou nechal silácké řeči o nadřazenosti krtka nad ponravou a vrhnul se vstříc rozlehlým melodiím a kytarovým plochám, druhdy zvaným post cosi či shoegaze. Podobnost s Neigeho Alcest (či s projektem Old Silver Key) bude možná první, co vás trkne do čela. Z onoho black metalu se zachoval především zvuk kytar (i když přeci jen s poněkud kultivovanějším přednesem) a pak jejich nepříliš výrazná nápaditost. Bagatelizovat jejich invenci na úvodní nasazení akordu a následné drhnutí tremolo picking až do konce by bylo lehce nefér, ale pokud jste uvyklí na barevnost a nápaditost, při poslechu téhle desky na vás jistě padnou chmury, následované levostranným hákem “jednotvárnost”. Ostřejší dívky a hoši klidně použijí slovo nuda.

 

Celý poslech lze strávit v lehkém limbu bez jediného vyrušení, album totiž plyne a to unyle a bez náboje. Bicí jsou spíše do počtu a nezbytné minimum, které předvádí, našince ze židle určitě nezvedne. Rytmicky je tahle nahrávka ztrápená a lenivá a pravděpodobná snaha o vytvoření snivé atmosféry zůstává jen na papíře s poznámkami o zamýšlených cestách.

 

Nejsmutnější záležitostí jsou ale zpěvy. Frankovy vokály ve FEN jsou skvělé, v De Arma tragické. Pokus o čistý zpěv má potenciál uvést posluchače do hluboké deprese a jediná záchytná místa představují party svou barvou se blížící právě FEN. Zbytek je buď zcela plytká kaše bez definice a nebo v podstatě falešná písnička o tom, jak má fungovat čistý zpěv.

 

Nechci působit přehnaně tragicky, ale v dnešní záplavě muziky bude mít De Arma těžké pořízení. Na albu nenacházím skoro nic zajímavého a už dlouho se mi nestalo, že bych si digitální promo alespoň nevypálil. Dnes je mi ale líto i pěti korun za CDčko a těch 42 minut věnovaných soustředěnému poslechu, které můžu strávit ve společnosti něčeho podstatně lepšího. Jsem s omluvou, ale album se mi nelíbí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Radek / 25.3.14 15:36

...pokud od našeho zinu čekáš, že když jinde desku hodnotí kladně, tak srazíme paty k sobě a podřídíme se, tak takhle to tady nefunguje. Mě osobně je naprosto šumák zda o albu vyjde tisíc a jedna oslavná recenze, pokud to autor cítí jako nudnou nahrávku, pak je třeba to respektovat. Pokud tady budeš sypat argumenty vždy zakonečné tím, že "to autor nepochopí", pak se opravdu nelze bavit o věcné diskusi.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 20.3.13 6:40odpovědět

Dávám pětašedesát s tím, že zpěv je fakt nejslabší stránka alba, ale na druhou stranu mě to hudebně místy baví. Na stranu třetí místy sere. Je to takové nijaké, prázdné a přitom sem tam podmanivé. Pak se v tom vyznejte...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky