Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dnes zvolníme, ale jen na oko. I v elektronické hudbě současnosti lze zaznamenat jména, která pořádně zvedají ze židle. Ať už je ten důvod jakýkoliv. Zásada číslo jedna - jde to i bez kraválu a rezonujících zdí. Zásada číslo dvě - vysmát se zásadě číslo jedna a nechat si pořádně pocuchat nervy v klidnějším klimatu. Třeba explozivní pop music. Protože není klid jako klid a není bouřka jako bouřka. A dneska to bouřka přece jen bude. Z gumáren Nijmegen.

De Staat je na evropských pódiích už docela zaběhlá partička, kterou bych se neváhal zařadit do kategorie zjevení. Rozhodně patří mezi kapely, které svým pojetím čeří stojaté vody, zvládají démonizovat víc svojí hudbou jak zjevem a hlavně si zdravě věří na to, kudy se s grácií a stylem promenádovat. Jejich hudba je adrenalinový zážitek, výživná, po různu vybuchující směs elektroniky, rocku, popu a nevyčuchlé hry na kabaret. A je to především kvalitní zábava. Těkavá, podporující tvorbu husí kůže a házející nový den poněkud jiným než běžně sluníčkovým směrem. Slunce De Staat svítí do dvou do rána, dělá si nehty a chodí na diskotéku. Sám jsem ho viděl...

Vzhledem k plánům v minulosti je jistě dobře, že se tihle chlápci dali dohromady a po svém spojují modernu s retrem. Dneska je to vlastně už klasika. I synťáky De Staat zní jako kdyby Kraftwerk vykradli supermarket s hračkářstvím a v drogerii přitom narazili na modrou žvyksnu Sevak, vstoupili do její bubliny a nechali se přenést do roku 2019. Staré klávesové robozvuky sice dnes kradou všichni, ale jde o to, jak s tou krádeží konkrétní umělec umí naložit. A De Staat to umí výborně. Návykově plastická - taková je syntetika téhle kapely. Rozpínavá, kvetoucí i matoucí a rychle se smrskávající. Kdybych byl hodně naivní a představoval si naše Schwarzprior jak hrají populární hudbu, možná by zněli podobně.

Nic naplat, tuhle kapelu si řadím mezi ty interprety, kteří (když jim budou všechny hvězdy nakloněny) mohou prorazit hodně vysoko. Jejich švihle energický elektro rock zní jako vážná diskuze před kostelem, ale taky jako provokace, jak celou tu vážnost zmuchlat, hodit do koše a na nějaké kázání hodit bobek. Podivně zasekávaný a neuroticky explozivní pop pro masy, kterým nebude nejspíš úplně všechno po chuti. Až afektovaně výstřední vokál, barevná spektra stejnosměrných i protichůdných melodií a dravý projev celkově, kdy i balada vyzní jako energická věc a ranní lomcovák. Tak to kroutí De Staat.

Je to něco pro mě, to určitě ano. V té dnešní záplavě plytkých, monotónních králů radií, je radost podlehnout vyšší formě populární hudby, která hrdě vystavuje správnou míru šokujícího žáru, ale přitom nespaluje, neexhibuje a nehledá sladkou levárnu. Žvýkačka De Staat sama o sobě sladkou je, ale nejen to. Je taky kyselá a protivně se lepí na patro. Přesto si ji ale znovu a znovu vkládáte do úst a trhaně, s lehce vyšinutým výrazem ve tváři, žvýkáte. Bubble Gum je rozhodně výborné pop / rockové album současnosti, jenž zalepí hubu nejednomu pochybovači. Tomu věřte.