Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Diligence - Abundance In Exertion

DiligenceAbundance In Exertion

Bhut24.11.2018
Zdroj: CD //promo od kapely
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Silná deska na deathmetalovém poli, která si nebre servítky a seká to před sebou hlava ne hlava. Na druhou stranu i tohle může být ne zcela žádoucí prvek. V každém případně jde o příjemnou nahrávku s velkým potenciálem a příslibem do budoucna.

Uskupení Diligence už má první pětiletku za sebou a aktuálně utváří tu druhou, aby ta byla o poznání lepší než ta první. Za uplynulou dobu už se stihli zavrtat do povědomí snad všech metalových fanoušků tuzemské scény, neboť jejich jméno se tu a tam objevilo na soupisce různorodých akcí a především se kapela důsledně připomínala nahrávkami, byť drobnějšího charakteru. Dokonce i na Echoes se jim dostalo prostoru, kde kolega Sorgh střídmě odhadl začátečnická úskalí a vyzvedl silnější stránky souboru. Dnes se nám na pultech hřeje první velká deska kapely, která nese jméno Abundance In Exertion. A po zdlouhavých labyrintech české pošty se konečně dostala i do mé schránky.

 

Těžko začínat z jiného konce než z toho vokálního. To je prvek, který bude každý v souvislosti s kapelou především vypichovat a upozorňovat na něj. Zainteresovaní vědí, že jej má na starosti jistá Daniela, která svým originálním hlasem dopřává šmrnc ještě jedné výrazné veličině – The Corona Lantern. Ženská za mikrofonem se vždycky tak nějak těší oblibě napříč hudebním spektrem. Zde můžeme hovořit o čisté kvalitě a pokud bychom neznali jména a fotky autorů, dívku bychom za tímto peklem hledali jen s těží. Nicméně zmínka o Coroně nepadla jen tak náhodou, další pojítko míří za kytaristou Igorem, který coby velmi nápaditý skladatel zajišťuje jednotlivým kapelám jasný rukopis a jistá rozpoznávací znamení. Ale víme, že Diligence není duet, ale že ansámbl tvoří ještě další tři členové, kteří se starají o to, aby ticho ve vašem domě zalézalo co nejdále od vašich dveří.

 

 

Je dobré hovořit o Diligence jako o velké naději pro tuzemský death metal. Ten se našincům obecně vždycky dobře dařil a můžeme vzpomenout hned několik velmi zajímavých jmen a nesahat přitom do legendárních pojmů minulého století. Diligence jsou tak svěžím větrem, který se sice ještě zcela naplno neroztočil, ale síla orkánu může být přiznána. Touto snůškou metafor a jinotajů se snažím přiblížit fakt, že nová deska zní velmi razantně a svižně. Výdech se člověku dopřeje pouze v jedné fázi (a tou je polovina alba), aby hned po ní naskočilo tempo zpátky do obrátek řetězové pily. Vskutku svědomité likvidační schopnosti byly přisouzeny tomuto albu. Přesto nejde o nějaký slam death, či jiné brutální odnože, ale o death metal amerického střihu s jasnými prvky technického pohledu na věc.

 

Stejně jako skvělý obal desky působí jasně taženými liniemi, geometrickou obrazností a skoro až sterilně vyznívající kompozicí – je jasné, že celek přesto všechno vyjde jako neklidný výraz s křečovitou energií plnou pěnícího se vzteku. Právě tak i hudba ze sebe sype deathové válečnictví a neopomíná průběh okrášlovat různorodými vyhrávkami, dramatičností jednotlivých linií, čili technickými úkazy jednotlivých nástrojů. Já osobně zbožňuji to kovové ševelení činelů, při kterém mi vždycky proskočí mráz tělem, abych v následujícím mohutném úderu rovněž zaťal pěst a jal se běsnit pokojem s komickým výrazem nasraného. Ta síla mající parametry parního válce je nesmírně těžká a tím pádem i hůře stravitelná.

 

Na první dobrou vás to rozemele do karbanátků a těžko si odnesete nějaký hlubší dojem než ten, že to sice všechno hezky valí, ale nenabízí duchu nic víc navíc. Ano, je to death metal, ale i ten může být prostoupen trochou svěžesti a v dnešní době i netradičních vlivů a kombinací. Jako domeček při honbě o babu, pak působí prostřední intermezzo, které uším nabízí kýžené útočiště a éterický prostor k nadechnutí, který v první polovině alba začínal být čím dál více zapotřebí. Po takové pauzičce pak začne opětovně lomozit druhá půle, která než doúřaduje, tak osobě poslouchající dopřeje stejného stavu mysli – výplach. Tím nechci říct, že by to znělo nějak monoliticky stejnavě, však proto jsem uvedl značné množství technických kudrlin, ale na ty se musí bystřejší ucho zaměřit až při dalším poslechu. Ten první, to dle mého názoru, nestihne obsáhnout. Třeba takový čistý zpěv, který se tu objeví sice jen jednou, ale objeví, má hned velký potenciál k tomu, aby si tu konkrétní skladbu posluchač zapamatoval a případně se k ní vracel. Neboť právě tyto drobné změny ve vyznění i jiné náladě skladby jsou dobrým elementem.

 

Diligence

 

V konečném důsledku však jde o velmi nadějně vzhlížející počin, který si tvrdošíjně štípe cestu napříč tuzemským metalovým klestím. Tahle sekera ale tne do živého a ve správných místech, což dává dobrý dojem z toho, že se kapela vyvíjí tím správným směrem. Nebude dobré jméno Diligence podceňovat a tak si jej pamatujme a tuhle desku berme jako faktický důkaz o nehynoucí síle českého deathu. Nadšení pro album mám velké, přesto budu s ovacemi ještě šetřit a brzdit, neboť kdo ví, co nám banda ukáže příště. Pokud to půjde po křivce, kterou črtá doposud, pak není pochyb, že body ještě porostou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky