Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dinner auf Uranos - 50 Sommer - 50 Winter

Dinner auf Uranos50 Sommer - 50 Winter

Jirka D.17.8.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Přemýšlím, komu bych podobnou desku doporučil. Sám necítím potřebu se vracet, vokální patos předvedený na 50 Sommer – 50 Winter není z těch, které bych si oblíbil. Instrumentálně by materiál fungoval o stupeň lépe, ale kdyby je jen kdyby.

Z nějakého podivného popudu jsem se pustil i do tohoto alba. Spíš to byl ale rest, který mě tady již nějakou dobu strašil a pro klid duše i svědomí jsem se konečně odhodlal na debutovou záležitost této německé party něco málo napsat. Budete-li hledat nějaké informace o Dinner Auf Uranos (DAU), budete pravděpodobně úspěšnější než já, protože jsem nenašel skoro nic. Formace vznikla už někdy v roce 2006 a kořeny některých členů by se daly vystopovat v již neexistující black metalové kapele Nocte Obducta. Přesto DAU nemají s metalem společného pranic, jedná se rockovou záležitost, o které se v promo materiálech píše jako o dark, atmospheric, melancholic, post. Přátelé, vyberte si, já jsem z toho trochu vedle. Přesto lze snad z toho propletence přívlastků učinit jeden závěr a to, že by hudba měla být emocionálně silnou záležitostí, působící šimrání za krkem a mrazení v zádech u těch jedinců, kteří si v podobných záležitostech libují a rádi si na nich pěstují závislost. Byl jsem zvědav.

 

Kdybych tu psal o ledové sprše, které se mi dostalo při prvním poslechu, asi bych zbytečně přeháněl, ale to, co jsem slyšel, mě zchladilo rychle a na delší dobu. Těžko bych se asi k desce vracel, kdyby nebylo nynější činnosti ... ale přece jen jsem to nechtěl vzdát a šel jsem na to osvědčeným postupem. Odjed jsem na dovolenou. Všechno zapomněl, vymazal, uložil kamsi do pozadí a s čistou hlavou se k albu vrátil v posledních několika dnech. Výrazného zlepšení prvotních dojmů jsem nečekal (a ani se mi ho nedostalo), ale přece jenom jsem se zaposlouchal a pokusil se naladit na podobnou vlnu, po které by mi snad mohly připlout příjemné zážitky. Řekněme, že pár jich doplulo, množství malé a značně omezené; taková limitovaná edice příjemných chvil v luxusním digipaku, nebo jak se to dneska vychvaluje.

 

Než se ale k příjemnějším chvilkám dostanu blíž (a bude to odstavec opravdu krátký), vysypu ze sebe největší bolest této desky, ať to mám za sebou. Zpěv. Ono spíš jde o takovou zpívanou recitaci než o zpěv jako takový a je úplně jedno, jestli zpívá jeden člověk a nebo Marcel se Stefanem pějí společně. Snaha vložit do vokálního přednesu procítěnost, naléhavost a tajemný podtext (aspoň mám ten dojem, že něco podobného byla počáteční myšlenka) se zvrhla v pokroucenou exhibici, která působí všelijak, jen ne věrohodně a povedeně. Dlouho jsem neslyšel něco tak protivného a nelibého. Pomyslnou korunu všemu nasazuje němčina, ve které se vše odehrává. Málokterá kapela dokázala s úspěchem prosadit jazyk Goethův v širším měřítku, DAU takovou partou rozhodně nejsou. Vokály této nahrávky jsou případem pro zvláštní druh fetišistů, možná se takoví najdou.

 

O něco lépe by album fungovalo v čistě instrumentální rovině. Dokážu si představit podvečerní posezení v podniku o něco vyšší kvality, než jakou disponuje knajpa na Masarykově nádraží v Praze, tuto hudbu na pozadí a chvíle by mohla býti příhodnou k přátelské rozmluvě. Rozvláčné tempo kytar, ospalé bicí, občasné podkreslení programmingem a celkové minimalistické pojetí by nerušilo ostatní hosty, ti hodně opilí zvrhlíci by mohli klímat nerušeným spánkem, protože ani občasný ostřejší riff či podladěná kytara nevybočují ze snivé atmosféry nahrávky. Snad se ale někdy sní až příliš, rozvleklost některých pasáží je skoro únavná (pátá skladba Töte das Jahr für mich je rozložena v délce více než 22 minut) a mysl je třeba vrátit k onomu přátelskému rozhovoru. Zbystření smyslů bývá krátké, následně se hudba DAU opět odebírá na pozadí, kde ke spokojenosti funguje do vyslovení další procítěné věty.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky