Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Enoid - Négation Du Corps

EnoidNégation Du Corps

Bhut19.10.2020
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Příjemně vyvážená deska, kde nic nevyčnívá ani nezapadá. Blackmetalový lomoz patřičně surových proporcí, který čas od času člověk prostě potřebuje.

Téměř čtyřicetiletý Švýcar Sergio da Silva už roky vystupuje pod pseudonymem Bornyhake a má za sebou slušnou řádku kapel a projektů. Není to zas tak dlouho, co jsme zde probírali jeho dílo Y pod hlavičkou kapely Borgne. Tentokrát přišla řada na jeho sólovku projektu Enoid a letošní kousek Négation Du Corps.

 

Hrůzu nahánějící obálka alba pochází z tvorby umělce jménem Maxime Taccardi a při troše internetového lovení najdete celý zástup jeho zajímavých děl. Jinak je to tvůrce ambientně blackového projektu K.F.R. To jen na okraj, jaká jsou fakta kolem toho děsivého zjevu, co se na vás šklebí z obalu. Pokud na vás ten zjev působí nepříjemně, nejistě či jinak nervózně, pak bude, hádám, účel obrázku naplněn. Podobně to totiž máme i se samotnou muzikou, která je ryze blacková a taky hrůzyplná.

 

V první řadě je deska poměrně syrová. Nemá volnější plochy, neobsahuje klávesy ani podpůrné samply. Je to masivní lomoz s důraznou energií a mnohdy zajímavými kytarovými vyhrávkami. Možná by se mohlo použít slovíčko melodie, ale nemám jistotu jeho přesnosti. Jde o to, že ty kytary jsou takové zkreslené, však jde o black metal, takže linka, kterou tvoří, má určité výkyvy. V každém případě je tahle položka příjemná a působí svěže. Je to asi první věc, o kterou se ucho opře a opakovaně se na ni zaměřuje. Nic složitého, jen svižný black v patřičně chytlavém rozmaru.

 

 

Náladou mi album připomnělo nahrávku Triumvirát domácích Cult Of Fire. Tedy za předpokladu, že se zaměříme na jeho svižnější a tu údernější stránku. Jde o hrubou podstatu takto pojatého blacku, který Enoid umí chytit za správný konec. Po celou dobu se tak naštěstí nepokoušíme prořezávat klestím, ale můžeme volně uhánět krajinou. Skoro by se dalo říci, že je to taková žánrová klasika. Nejeden stoupenec černoty by jistě mohl namítnout, že to nic nového, zvláštního a dech beroucího nepřináší. A jistě by měl i pravdu, ale proč si lámat hlavu s něčím, co je prostě dané. Je to svým způsobem velmi obyčejný kousek, ale je to tak báječně ukované, že prostě není v tuto chvíli potřeba dalších ozdob. Všechno sedí, kde má. Deska sviští, black zuří, obal straší – prostě žánrovka.

 

Ne že by snad měl neznalý nabýt dojmu, že se jedná o cosi fádního, co jen lehce pluje někde nad průměrem. Tohle je skutečně funkční materiál, kde jen nemusíte luštit pod lupou skryté jinotaje a vyhledávat v knihovnách moudrosti z textů. Přímočarý black se správným animálním nábojem. Je to do jisté míry dost osvobozující poslech. Nemusí pršet, stačí když kape. Ono totiž i klasické dílo bez příkras a stylových propojenců může být zahráno opravdu slušně a na úrovni. Tahle deska je toho důkazem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky