Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fleurety - The White Death

FleuretyThe White Death

Victimer5.2.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / phone / minivěž
VERDIKT: Fleurety chodí pozpátku na místa, kde už avantgardní metal mockrát byl. Je v tom kus nostalgie i marnosti.

Tak trochu skrytě se na svět vyklubala nová plnohodnotná nahrávka Fleurety a jakmile jsem tuhle skutečnost zjistil, vnitřně jsem pookřál. Mnul jsem si ruce v očekávání, jaký způsob fúzování a parazitování kapela tentokrát zvolí. Tohle duo vždy bylo, je a snad ještě bude platit za podivíny, o tom žádná. Minimálně za takové, která hážou své metalové já do osudí podivných rošád, žánrových odlišností a dalších hezky ošetřovaných škod na ocelovém ústrojí pravého kabaretníka.


Od podobných praktik je už víc jak sedmnáct let na světě především album Department of Apocalyptic Affairs, které vydatně podpořilo fantazii na téma odvážně vykonstruované metalové avantgardy. A pokud na posledních mini-nahrávkách tíhli Fleurety zpět ke špinavému metalu a svým způsobem více či méně evokovali časy dávného debutu Min tid skal komme, novinka tohle nastavení jen potvrzuje.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/fleurety%202017.jpeg


Základem je tedy metal, v pár případech rovnou jeho rouhavě blackmetalová odnož. Disharmonická, avantgardní, divná. Stejně tak zatuchlá a přitom obscénní. Vedle hlavní dvojice kverulantů se na albu podílela čtveřice hostů, přičemž zejména Carl-Michael Eide, řečený Czral, přispěl svým specifickým vokálem do diskuze, kterak jsou Fleurety najednou tolik blízko Virus a hlavně Ved Buens Ende. Czral je zkrátka jen jeden, takže se není čemu divit, prostě to tak v současnosti je. Pokud bychom se dál bavili o vokálech, jsou to na pár výjimek zrovna ony, co činí desku ještě předvídatelnější. A hudebně? Hudebně je The White Death poměrně tradiční záležitost s pár výstřelky.


Doslova se dá řict, že je neškodná. Zastydle si brblá pod vousy, pomalu tahá za nitky rozvrzané avantgardy, která má své hezké momenty (a já se k nim rád vracím), ale jako celek nemá sílu říct nic navíc. Jen přehrává stokrát přehrané a je od ní pozorné, že se drží při zemi a za každou cenu teatrálně neexhibuje. Ten zdánlivý nezájem o dění kolem se však kapele také vrací jako bumerang. The White Death je unylá pohoda, přízemní ploužení ve stínu uličky, louhovaný čajda bez chuti a chuť na něco jiného. Na něco, co momentálně není v dosahu.

 


Celé to na mne působí jako vyhasínající plamínek nadějí vyhasínajícího potenciálu kapely, která jej před lety měla o poznání výš. Fleurety rezignovali na hledání lepších zítřků a natočili album, které se až příliš spokojí s tím, že znít předvídatelně a bez zjevné identity bude stačit. Ale nebude. Až na pár světlejších momentů je novinka nudnou deskou bez jiskry.


Milovníci klasicky rozhašené metalové avatgrady se zaradují, odpůrci složí nohy pod stůl a pustí si něco jiného. Pak tu budou takoví, kteří čekali víc. Něco svěžejšího, povzbudivějšího. Nechci aby tahle recenze na desku jen plivla a odvrhla ji, ale já ji vidím jako etalon pro průměrně zpracovaný příspěvek do avantgardně metalového polosvěta polopravd. Sem tam špetka radosti, pak už jen mlhavé vyprávění starých příběhů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

insun / 3.5.18 11:40

...jen k upřesnění:váš zin je jediný do kterého jsme CD poslali a to jen proto, že si ho tady pan Bhut vyžádal po našem optání redakce a když se ho tento model už přejedl jak píše(téměř celé CD je umístěno na našem Bandzone-kde jsem v prvním kontaktním emailu nasměroval) , neměl se k tomu logicky hlásit...pak recenze vypadá tak jak vypadá..přes většinu plochy tu pan Bhut polemizuje nad tím, jak kapela funguje nebo nefunguje, místo aby se věnoval nahrávce, kterou chtěl zrecenzovat..a hazí do prostoru fráze o použitých melodiích-jako že jsme je od někud vzali?.. a pokud ano, tak odkud a prosím konkrétně?!..dále o ženském zpěvu, který má být dle jeho slov operní.., dále se tu dočítám o klávesových solech, které ale ve skutečnosti jako klasické klávesové solo na nahrávce nenajdete byt' v jediném zastoupení..ovšem ano.. klávesy jsou u nás plnohodnotný nástroj, který často obohacuje harmonii a tudíž je často slyšet a místy vytváří, jak se tu píše, až umělé symfonie, což je dnes vlastně u kapel, které si nemohou dovolit orchestr, vlastně standart a často je tomu i u kapel, které si ho dovolit mohou, avšak není to při dnešních možnostech zvukových bank kláves nutnost, ale i u těchto umělých symfonií musíte party nástrojů, které ji tvoří, vytvořit, aby vám to výslednou symfonii dalo...takže ano jsou tam často slyšet klávesy a je to záměr!!...kdyby nebyl...věřte, bylo by tomu jinak..tak tedy dík za recenzi...hodit to CD do kanálu udělal bych líp a ještě bych ušetřil za poštovné a ve finále bych nemusel číst, jak jsme vám to vlastně vnutili... a přebal ..ano nevyšel tak, jak jsme si představovali...nemyslím ted předlohu, nýbrž její zpracování, ale přece..jde hlavně o hudbu a o to nám i šlo na tomto CD...tím pádem záhada, o co nám vlastně jde nebo šlo vyřešena jest.. takže bud'te zdrávi a už nikdy víc!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 5.2.18 8:09odpovědět

Souhlasím s každým slovem recenze. Čekal jsem výzvu a dostal nostalgické vzpomínání na dobu, kdy se vše bouřilo a nikdo si nebyl ničím jist. Ale vzpomínání na revoluci je smutné a regresivní. Nebrat!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky