Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hiemis - La Chose

HiemisLa Chose

Victimer20.4.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Hodina podzemního přelétávání od dark ambientu, přes neoklasiku a děsivé prostředí, až po světlo na konci chodby.

Moc dobře si pamatuji, že jsem v minulosti o sympatický podzemní label GH Records už jednou zavadil. Nebo, že by to bylo víckrát? Určitě si vzpomínám, že se tak stalo v rámci poslechu alba Adorned path of Stillness od Day Before Us, o kterém jsem tady kdysi psal v období krátce fungujícího seriálu Nihilcut. GH Records se cítí jako ryba ve vodě mezi různorodými "dark folk-neoclassical-ambient-industrial" edicemi a disponuje opravdu zajímavými nahrávkami.


No a ve stejných vodách se budeme pohybovat i díky třetímu albu projektu Hiemis, o kterém dnes bude řeč. Hiemis je minimalistická elektronika, ve které se propojuje hned několik neživých žánrů. Ambient, temný i atmosférický, neoklasické postupy a taky darkwave nebo pár martial prvků, a to je jen ve zkratce, protože by se šlo vyjádřit i více styly a termíny. Díky Hiemis je to zkrátka všechno pohromadě, přesto nejde o přeplácanou plazivou hmotu, tohle má autor Juan Carlos Toledo pod kontrolou. S Hiemis je během uplynulých tří let velmi aktivní a pokud je vám tohle jméno neznámé, předtím se realizoval v projektu Silent Love Of Death.

 


La Chose je temná hodinka beze slov, v oblíčení jemné brutality, podzemní krásy, neskrývaných emocí a bloudění ve spodních patrech kdysi honosné budovy. A nejen to. Je v ní kus hororu, nejistoty a těžších motivů. Kdybych to měl řádně zjednodušit, můžeme se díky Hiemis pohybovat někde mezi raison d'être, Dead Can Dance a Mortiisem pronásledovaným poněkud lépe vybavenou jednotkou Puissance. Například. Ale všeho s mírou, jde spíš o ten rozptyl tvorby Hiemis, která je i v těch temných odstínech pěkně barevná. Hiemis je prostě daný čas vyklidnění se spoustou motivů a linek, minimalismus s širokým rejstříkem nálad a pohledů na tiché blouznění, jenž to vyklidnění zdařile podrývá a probouzí.


Prostředí alba La Chose je uzavřené jen jedním směrem, jinak se v něm prochází bez zjevných překážek několik různých vjemů a míst k zapamatování. Dá se jít od zahrad schovaných hluboko pod zemí, stejně jako kolem zdí starých ruin, je tu pár výhledů na noční krajinu a taky těsnost sklepní mystiky, kde je připravena cesta k oltáři a pár podivných nástrojů, které je docela slyšet.

 


Z dvojice songů Symbolic Apprentice a The Magic Circle slyším z hlučícího podzemí opravdu vystupovat náznaky samotných Dead Can Dance ve své starší podobě, naproti tomu je Holocaust Of Atonement vlastně taková trochu jiná dungeon synth skladba. A pak je tu spousta dalších, kde se ty prvky různě prolínají. Temná variabilita alba umí udržet pozornost po celou dobu hrací doby, a když se náhodou během poslechu mírně vytratí, stáhne se do ústraní a jede si víc svou šedou zónu, je to spíš otázka momentálního rozpoložení, než aby nám La Chose zmizelo z dohledu. Pořád je to přehlídka překvapivě výživných témat.


La Chose je v zásadě vyvážené album. V podstatě se k němu opakovaně vracím hlavně proto, abych si znovu a znovu ověřil, jak nesourodě a přitom pevně v rámci jakési temné nevázanosti na mě deska působí a jak tiše a přitom neodkladně mě přitahuje. La Chose je zvláštní mozaika minimalistické elektroniky, která přesahuje i zmírá v jednom bodu. Je podivná a asi proto ji beru za svou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky