Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Human Vault - Self - Rust

Human VaultSelf - Rust

Victimer13.1.2021
Zdroj: CD digipack // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / industrial flow / TV
VERDIKT: Dlouhé pásmo temné elektroniky, která má stejně blízko k bucharům vyřazených strojíren jako k vřelému objetí krásných scenérií. V rámci undergroundu, samozřejmě.

Ze strany labelu Aliens productions přišla další výzva, několik sympatických nahrávek rezonujících různorodou elektronikou a já si je jednu po druhé v klidu začal pouštět. U Human Vault jsem zpozorněl a zmocnila se mě chuť rozebrat si tento projekt do posledního šroubku. Nebo tedy alespoň jeho poslední albovou zastávku nazvanou Self-rust. Tohle je totiž skutečná výzva. Přes sedmdesát minut materiálu, jeho velice proměnlivá tvář, kterou můžeme nazývat rytmickým industrialem, stejně jako atmosférickou elektronikou, v níž koluje další řada vlivů a vrstev. Hned když jsem si tohle album pustil a vnímal první tři, čtyři skladby, věděl jsem, že u něj strávím hromadu času.


A jak říká sám autor, George Turoczy alias Mortum, tuhle desku není jednoduché dostat pod kůži, ale nakonec to může být užitečná zkušenost. Myslím, že přesně tak to nakonec je. Self-rust je drsná pocitovka, slizká jako had a rezavá jako stará čepel, stejně jako povolná k atmosférickým hrátkám a krotící svou hrubou strukturu jemnými vlákny své vlastní vlídnosti. Aby bylo jasno, jsme hluboko v undergroundu, v tom elektronickém a pokud budeme chtít výš, nikdy se tam nedostaneme. Human Vault předvádí šarmantně težkopádnou možnost, jak rozeznít podzemí. Uslyšíte klapat průmyslové konstrukce, rozklad vlastní mysli v doprovodu temných představ, tišší chod ambientu v hustých rytmech i atmosférické vyhlížení ven z hučící elektrárny.

 


Projekt Human Vault existuje téměř čtvrtstoletí a mé pozornosti doposud unikal. Srovnávat tedy provokativně (ne)přístupnou ocelařinou Self-rust s jakýmkoliv předchozím albem nebude na pořadu dne. Beru jen přítomnost a jak se ta ponurá a plasticky se měnící hmota Self-rust plazí v příšeří a přitom ukazuje, že je ambiciózní nahrávkou. Od Skinny Puppy až po Tábor radosti. Od zbytků noise music po zvrácený puls krásy. Tak nějak mi ve zkratce Self-rust rezonuje v uších.


Z alba jde zmar, demontovaný pocit naděje uvedený v šedou, hnisající realitu. Je to jako jít krajinou bez stromů, bez slunce a s oplocenými remízky, kde spí poslední duch přírody. I přes zjevné vládnutí temnoty, je přesto Self-rust věrnou kolekcí, která se poslouchá prakticky sama a i když nedrží příliš při sobě a skladby působí separovaně, pojí je ten široký pohyb v temné elektronice, širší než bych očekával. A to je plus, jakým Human Vault umí strhnout pozornost.


Album Self-rust je celek těchto ocelových samorostů. You Deny uvádí desku na vlně plazivého industrialu stříklého troškou noise a rozostřenou nepřístupností. Až pak se album pěkně roztáhne, a to hned ve druhé skladbě Defragmented. Nebo třeba pátá věc Forged To Kill, šlapavý temný kolovrat elektroniky, která je nohama hluboko v  suterénu a ruce se natahují ke slunci. Jde z ní nostalgie i klinické odcizení. Damn You All ve mně vyvolává asociace jihlavského podzemí, ze kterého vystupuje hustý dým a dvě kreatury v maskách lehce otáčejí hlavou, snad aby to celé působilo fakt podivně. Mortum jim ale zavře poklop a nechá je svému osudu, sám si otočí skladbu do rytmických a zlověstně přímých vod. Let The Dead Howl a This Hate v sobě mají dost punkové rebelie na to, aby tu sklíčenou temnotu pročísla a zabila do zdi pořádný kus hřebíku. Vokál je jako u celé řady okrajově elektronických formací plíživým našeptávačem z dutiny v zemi. Až na výjimky, jako třeba v Hus Es Csont, kde se Mortum mění v androida udávající povely z na maděru rozsekaného monitoru.

 


Self-rust je zkrátka a dobře studená saň, ozubený kolos i notně upravený a korodující parket. A je to právě ta neurčitost a totální neoposlouchatelnost, co mě na této desce dráždí a nutí se k ní vracet. Neposlušná a nepoddajná záležitost. Dávající na vědomí, že kdesi v puklinách existují zbytky života.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky