Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hvíldarlauss Dauðr - Terrorforming

Hvíldarlauss DauðrTerrorforming

Victimer29.3.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / phone / minivěž
VERDIKT: Proměnlivým black metalem chytře a snadno za vztekem, za atmosférou a třeba i za A Forest Of Stars.

I přes islandský název kapely si hned musíme říct, že na ostrov horkých pramenů se cestovat nebude. Překladem si pomožme k slovnímu spojení "neklidná smrt" a v klidu tento fakt stravme. Pro blackmetalovou kapelu je to přece ideální jméno a je jedno, jestli je kapela z toho či onoho ostrova. Hvíldarlauss Dauðr jsou totiž ve skutečnosti z Anglie. Jde o studiový projekt lidí sesbíraných kolem kapel (namátkou) Tangaroa, Dream Troll a A Forest Of Stars, kteří si čert ví proč dali do vínku název v islandštině.


Pokud bychom si měli progresivní oblíbence A Forest Of Stars nechat jako charakteristické mluvčí, jimž je styl Hvíldarlauss Dauðr blízký, musíme zmínit změny související s novým albem. Basák Jon Cumiskey se dle dostupných informací na tvorbě novinky už nepodílel a v řadách kapely tak není žádný ze členů A Forest Of Stars, což svým hostováním trochu vyvrací zpěvák Dan Eyre. Jeho hlas je slyšet v druhé skladbě Orbits, kde kapelu doprovodí svou typicky teatrální deklamací. Tohle zkrátka nelze přeslechnout, ale je to pouhé oživení, nikoli pevný základ Hvíldarlauss Dauðr, kteří mají dost svých sil a ambicí k tomu nahrát zajímavou a na black metal barevnou desku.

 


A Terrorforming takovou deskou je. Její hlavní tváří je variabilita, nemá problém se přizpůsobit a od ryze agresivních pasáží skočit do klidných vod melancholie a až rockově hravého vyklidnění. V řadě výrazových proměn hraje důležitou roli také atmosféra alba, která netrpí na přehnanou okázalost, ale platí pro ni právě smysl pro detail a schopnost spojit se se základem. Celý ansámbl Hvíldarlauss Dauðr na mě působí dojmem zkušené formace, kterou jen tak nic nerozhází a má s typicky suchým anglickým přístupem vše pod kontrolou. I v nich je kus aristokratického nadhledu, kus dobře střiženého anglického trávníku před hrabstvím Yorkshire, podobně jako u zmiňovaných A Forest Of Stars, nebo klidně i Akercocke.


Je však také pravda, že Hvíldarlauss Dauðr tolik nevymýšlí a spíš si hledí svých blackmetalových hodnot. Je v nich progresivní duše hledajícího mystika, ale ne tak odvážného, aby volil netradiční řešení a povznášel styl kapely do jiných prostor, než jí náleží. Je to o kompromisu a dobře volených rozhodnutích. Vše v rámci vlastních možností, nic masívně přehnaného. Využívat k bližšímu seznámení jednotlivé skladby nebude dobrý nápad, každá má svůj život a přitom nenarušuje chod alba. Berme to za hotovou věc a nejlepší bude, když se každý přesvědčí sám, než abych tu vnášel zásadní dojmy o tom, kudy cesty Hvíldarlauss Dauðr "doopravdy" vedou. Vedou kudy vedou a to podstatné jsem už zmínil - variabilita vítězí.

 


Terrorforming je albem, které mne trefilo tak trochu náhodou, neb jsem o existenci tohoto projektu neměl nejmenší tušení. Postupně jsme se ale sbližovali a já si byl každý další poslech jistější, že jsem ve společnosti dobrých muzikantů, kteří ví co činí a dělají to s velkým přehledem. Možná nejde o nic dosud neslyšeného a nabourávajícího snahu originálnějších souborů, ale tady to jasně vyhrály sympatie. Rostly a rostly, až do stadia každodenního přátelství na mnoho hodin. Těšilo mě a věřím, že to nebylo naposledy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky